Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3437/2011

U S N E S E N Í

a) Ing. I. H.,

a

b) J. L.,

obou zastoupených Mgr. Zdeňkem Pokorným, advokátem, se sídlem v Brně, Anenská 8, proti žalované

České republice – Ministerstvu spravedlnosti,

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16,

o zaplacení částky 157.024,- Kč s příslušenstvím,

vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. června 2011, č.j. -48,

takto:

I.

Dovolání žalobců

se odmítá.

II.

Žádný z účastníků

nemá

nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění

( ):

Žalobci se domáhali zaplacení částky 78.512,- Kč s příslušenstvím každému z nich jako náhrady škody podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ “), která měla vzniknout jednak tím, že museli vynaložit náklady v celkové výši 43.088,- Kč, aby dosáhli zrušení nezákonných rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně (rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. prosince 2006, č.j. -330 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. června 2005, č.j. -271), které k jejich dovolání byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. října 2009, č.j. -352 a vráceny Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení, aniž by dovolací soud žalobcům přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení. Dále požadovali úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s uplatněním nároku u žalované ve výši 13.936,- Kč a náhradu nemajetkové újmy ve výši 100.000,- Kč, protože oba řádné soudy je údajně zostuzovaly tvrzením, že jejich nároky jsou nemravné.

Rozsudkem ze dne 31. prosince 2010, č. j. -30, Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu zamítl. K odvolání žalobců Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. června 2011, č.j. -48, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a dospěl k závěru, že nárok žalobců na náhradu škody není důvodný, neboť zde není nezákonné rozhodnutí ve smyslu ustanovení a 3 , tedy základní předpoklad pro náhradu škody chybí. Poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. května 2004, sp. zn. , s tím, že pokud po zrušení rozsudků obecných soudů dovolacím soudem řízení pokračuje, nelze tato rozhodnutí považovat za nezákonná, dokud není pravomocně skončeno následující řízení. Ztotožnil se i s právním názorem soudu prvního stupně, že žalobci se nemohou domáhat náhrady škody sestávající z nákladů dovolacího řízení vzhledem k ustanovení , ani náhrady nákladů, které vynaložili na předžalobní uplatnění nároku u příslušného orgánu, a to vzhledem k ustanovení . K požadavku žalobců na náhradu nemateriální újmy pak odvolací soud uvedl, že neúspěch ve sporu nelze kompenzovat cestou nemateriální újmy, nehledě k tomu, že pokud neexistuje nezákonné rozhodnutí, nepřipadá zadostiučinění v úvahu.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci včasné dovolání, jehož přípustnost odvozují z ustanovení (dále jen „ “) a uplatňují dovolací důvod uvedený v ustanovení (přesněji ). Nesouhlasí s odkazem odvolacího soudu na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. května 2004, sp. zn. , a poukazují na skutečnost, že v uvedeném případě šlo o odlišnou situaci, a to o škodu vzniklou v přímé souvislosti s nabytím právní moci výroku, který řešil věc samu. Podotýkají, že nelze vyloučit možnost, že v případě neúspěchu v řízení o věci samé, jim nebudou přiznány náklady dovolacího řízení, v němž byli úspěšní. S poukazem na judikaturu Ústavního soudu ČR dovozují, že nepřiznáním nároku na reparaci nezákonného rozhodnutí byly popřeny základní principy právního státu a základní smysl . Za protiústavní považují rovněž aplikaci ustanovení . Konečně pak nesouhlasí s nepřiznáním nároku na náhradu nemateriální újmy. Navrhují proto, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání žalobců uvedla, že rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně považuje za správná a navrhla, aby Nejvyšší soud ČR dovolání zamítl.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, takže vyšel ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. července 2009. Konstatuje, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( ), za splnění podmínky zastoupení dovolatelů advokátem ( a 4 ), přičemž dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Dovolací soud poukazuje na svou konstantní judikaturu (dostupnou na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz), s níž je napadený rozsudek odvolacího soudu v souladu. Tak v rozsudku ze dne 25. května 2004, sp. zn. (z něhož vyšel i odvolací soud a jehož nesprávnou aplikaci namítají dovolatelé), konstatoval, že za nezákonné ve smyslu nelze považovat takové rozhodnutí orgánu státu, které sice bylo pro nezákonnost zrušeno, avšak orgán státu po jeho zrušení v zahájeném řízení pokračuje. Uvedený rozsudek by nebyl aplikovatelný pouze v případě, že řízení bylo pravomocně skončeno bez možnosti mimořádného opravného prostředku (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. října 2008, sp. zn. ). Okolnost, že v průběhu řízení probíhajícího v několika stupních bylo zrušeno rozhodnutí, sama o sobě nesprávný úřední postup nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2009, sp. zn. , uveřejněné pod C 7517 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu). Opačný názor by vedl k nepřijatelnému důsledku, že nárok na náhradu škody by vznikl účastníkům jakéhokoli řízení vždy, když by instančně vyšší orgán dospěl k odlišnému právnímu názoru od instančně nižšího orgánu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2010, sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2011, sp. zn. ). Poněvadž v posuzované věci došlo po zrušení rozsudků obecných soudů soudem dovolacím, k vrácení věci soudu prvního stupně, který věc znovu projedná a rozhodne i o nákladech dovolacího řízení, nelze ve věci vysledovat nezákonné rozhodnutí, které by v intencích zakládalo tvrzený nárok. V tomto ohledu musí žalobci vyčkat na výsledek řízení před obecnými soudy. Odvolací soud proto také zcela správně dovodil, že v případě neexistence nezákonného rozhodnutí nelze žalobcům přiznat žádnou formu zadostiučinění. Ze stejných důvodů (i když to v odůvodnění svého rozsudku odvolací soud nezmiňuje) nelze přiznat ani náhradu nákladů vynaložených žalobci na předžalobní uplatnění nároku.

Dovolací soud tedy nemá důvodu odchýlit se od závěru odvolacího soudu, že v dané věci nebyly splněny podmínky odpovědnosti státu za škodu ve smyslu Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodováno podle ustanovení věta prvá ve spojení s a , když dovolatelé nemají na náhradu těchto nákladů nárok, zatímco žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. července 2012

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu