Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
834257074741569BC1257A56002E8143.html
HTML · 16.48 KB
No categories available
28 Cdo 1231/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce R. H., bytem P., zastoupeného JUDr. Ondřejem Tošnerem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 2, Slavíkova 23, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody 326 300 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 341/2010 , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2011, č. j. 54 Co 424/2011 -38, takto:
O d ů v o d n ě n í (§ 243c odst. 2 o. s. ř.) :
Žalobce (dále také „dovolatel“) řádně zastoupený advokátem podal dne 9. 3. 2012 včasné dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2011, č. j. 54 Co 424/2011 -38, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 6. 2011, č. j. 23 C 341/2010 -24. Dovolatel spatřuje přípustnost dovolání v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , konkrétně v řešení otázky zásadního právního významu,
zda spoluvlastníkovi části nemovitosti vzniká v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví škoda, když následkem nárůstu ceny nemovitosti v čase kvůli nepřiměřené délce řízení musel druhému spoluvlastníkovi na vypořádací podíl uhradit více, než kolik by uhradil, kdyby bylo v tomto soudním řízení rozhodnuto v přiměřené lhůtě
. Jako dovolací důvod uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. ]. Jak již bylo naznačeno, dovolatel v dovolání především polemizuje se závěrem odvolacího soudu, dle kterého zvýšení vypořádacího podílu v čase kvůli nepřiměřené délce řízení nelze považovat za škodu. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nelze dle dovolatele na posuzovanou věc aplikovat, neboť mezi vypořádáním bezpodílového spoluvlastnictví manželů (resp. společného jmění manželů) a vypořádáním běžného podílového spoluvlastnictví je rozdíl. Zatímco totiž v rámci BSM (SJM) je každý z manželů vlastníkem celé věci a má právo tuto věc držet a užívat, podílový spoluvlastník je v tomto hospodaření omezen právem druhého spoluvlastníka. Podílový spoluvlastník nemůže činit ani běžná rozhodnutí týkající se obvyklé správy této věci, což dle dovolatele může vést např. k dlouhodobému zanedbávání věci. Dále dovolatel uvedl, že musel mít po celou dobu řízení připraveny finanční prostředky pro případnou úhradu vypořádacího podílu, nemohl s nimi tudíž jinak nakládat a brát z nich užitek.
Žalovaná se k dovolání dovolatele nevyjádřila.
Jelikož v posuzované věci dovolání směřuje proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, může být shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , tedy pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.Rozhodnutí odvolacího soudu má podle § 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle § 241a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.
Podle § 442 odst. 1 obč. zák. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).
Za skutečnou škodu je nutno považovat takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí; majetkový stav je tvořen především souhrnem hmotných předmětů (věcí) o určité hodnotě vyjádřené v penězích a jiných hodnot či práv, jsou-li penězi ocenitelné (např. pohledávky, tzv. duševní vlastnictví apod.); oproti tomu pasiva se do hodnoty majetkového stavu promítají negativně.
Nárokem založeným na obdobném skutkovém základě se již Nejvyšší soud opakovaně zabýval. Odkázat lze v této souvislosti především na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1208/2006 (ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí byla zamítnuta nálezem Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 216/09 ) nebo na dovolatelem zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 , v nichž Nejvyšší soud dovodil, že rozdíl mezi skutečně vyplaceným podílem z vypořádaného BSM na základě rozhodnutí vydaného v řízení, v němž došlo k průtahům, a výší tohoto podílu, kterou by byl dovolatel povinen uhradit na základě rozhodnutí, bylo-li by vydáno bez průtahů v řízení, nemůže představovat škodu, a to z toho důvodu, že současně s cenou vypořádacího podílu stoupla i hodnota odpovídající polovině nemovitosti, kterou získal dovolatel. Podstata nároku, který je dovozován z rozdílu mezi výší skutečného vypořádacího podílu a výší vypořádacího podílu, který by byl účastník řízení nucen uhradit v případě, nedošlo-li by v tomto řízení k průtahům, je přitom zcela identická bez ohledu na to, zda se jedná o průtahy v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (resp. společného jmění manželů), nebo o průtahy v řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví. Nemůže být proto pochyb o tom, že uvedený závěr lze bez dalšího vztáhnout rovněž na posuzovanou věc (jak již Nejvyšší soud ostatně učinil v rozsudku ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 932/2011 ). Pokud dovolatel v této souvislosti uvádí, že podílový spoluvlastník je (na rozdíl od jednoho z manželů) v průběhu vypořádávání spoluvlastnictví omezen v hospodaření věci, což může vést k dlouhodobému zanedbávání věci, nezbývá než uvést, že dovolatel v průběhu řízení netvrdil, že by mu vznikla škoda v důsledku toho, že nemohl s vypořádávanou nemovitostí hospodařit nebo že by důsledkem průtahů v řízení došlo k poškození vypořádávané nemovitosti, ale svou škodu po celou dobu řízení dovozoval toliko ze zvýšení vypořádacího podílu. V tomto rozsahu je tedy nutno jeho námitky považovat za nepřípustné novoty (srov. § 241a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Obdobné platí i pro námitku dovolatele, dle které musel mít po celou dobu řízení připraveny finanční prostředky pro případnou úhradu vypořádacího podílu, pročež s nimi nemohl nakládat a brát z nich užitek (v této souvislosti lze připomenout, že dovolatel v průběhu řízení opakovaně zdůrazňoval, že se nedomáhá ušlého zisku, ale toliko náhrady škody). Je tedy možné shrnout, že soudy nižších stupňů posoudily nárok dovolatele správně a v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Z důvodů shora uvedených dospěl dovolací soud k závěru o nepřípustnosti dovolání. Vycházeje z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání žalobce jsou účastníkům známy a jsou součástí procesního spisu vedeného soudem prvního stupně, dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že si je vědom nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11 . Ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. však i nadále zůstává aplikovatelným právním předpisem pro posouzení přípustnosti dovolání, jež byla podána v době jeho účinnosti, tj. až do zrušení tohoto ustanovení uplynutím dne 31. prosince 2012 (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11 , body 25 – 28).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalované prokazatelné náklady nevznikly.
Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu jsou k dispozici na internetových stránkách www.nsoud.cz a nalus.usoud.cz.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu .
V Brně dne 19. července 2012
JUDr. Iva Brožovápředsedkyně senátu