Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3610/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Českomoravské stavební spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 10, Vinohradská 3218/169, identifikační číslo osoby 49 24 13 97, proti žalovaným 1) M. K., 2) T. J., zastoupenému JUDr. Simonou Pavlovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 10, Káranská 343/24 a 3) V. J., o zaplacení částky 211.733,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. , o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2010, č. j. -102, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze označenému v záhlaví, jímž byl potvrzen ve vztahu ke druhému žalovanému rozsudek ze dne 11. května 2009, č. j. -56, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 uložil žalovaným zaplatit žalobkyni částku 211.733,70 Kč s příslušenstvím s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních žalovaných, a rozhodl o nákladech řízení, a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení (dále též jen “), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení (zrušeného k 31. prosinci 2012 nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. ), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil.

Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení je zřejmé, že dovolatel nevymezuje žádnou takovou otázku, pro jejíž řešení by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí při splnění kritérií uvedených v ustanovení části věty před středníkem

Zpochybňuje-li dovolatel závěr odvolacího soudu, podle něhož právo žalobkyně na plnění proti druhému žalovanému jako ručiteli, není promlčeno, neboť pohledávka ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a prvním žalovaným dne 5. listopadu 2004, se stala splatnou dnem 30. června 2006 poté, kdy žalobkyně od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 25. května 2006, v němž určila splatnost pohledávky v souladu s obecnými úvěrovými podmínkami, které byly součástí smlouvy o úvěru (žaloba byla podána 30. dubna 2008), přičemž nebylo zjištěno, že nezaplacením některé splátky se stal splatným celý dluh, tvrzením, že první žalovaný byl v prodlení se splátkami již 1. března 2005 a žalobkyní byl upomínán o zaplacení, pak nekritizuje správnost právního posouzení věci (správnost výkladu norem hmotného práva a jejich aplikaci na zjištěný skutkový stav věci), nýbrž zpochybňuje skutková zjištění, na nichž odvolací soud založil závěr o počátku běhu promlčecí doby. Rovněž námitkou, že první žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto se uplatní dvouletá promlčecí doba podle , je zpochybněno skutkové zjištění o tom, že žalobkyně poskytla prvnímu žalovanému dohodnuté plnění a ten je dosud nevrátil. Dovolatel přehlíží, že dovolací důvod podle ustanovení (tj., že rozhodnutí odvolacího soudu nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), pod který je možno výhrady proti zjištěním o skutkovém stavu věci z hlediska jejich obsahu podřadit, přípustnost dovolání podle ustanovení založit nemůže.

Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení a proti té části výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a proti výroku o nákladech odvolacího řízení není přípustné podle žádného ustanovení (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání druhého žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. července 2012

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á

předsedkyně senátu