Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1996/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. L. S., zastoupeného Mgr. Martinem Kainem, advokátem se sídlem Praha 5, Nádražní 58/110, s adresou pro doručování Příbram II, Dlouhá 141, proti žalované PROLUX Consulting Int. s.r.o., Praha 1, Václavské náměstí č.p. 819, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26731908, zastoupené JUDr. Janou Kudrnovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Moravská Ostrava, Na Hradbách 3 o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. února 2011, č.j. -97, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. února 2011, č.j. -97, potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 13. července 2009, č.j. -56, kterým byl zrušen rozhodčí nález ze dne 27. ledna 2009 pod sp. zn. 12121/08, vydaný rozhodcem JUDr. M. I. se sídlem Sdružení rozhodců, s. r. o. v Brně, a kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný, byť na základě odlišných důvodů. Zatímco soud prvního stupně dospěl k závěru, že účastníci si platně sjednali rozhodčí doložku a rozhodčí nález zrušil z toho důvodu, že v postupu rozhodce shledal zásadní pochybení odůvodňující zrušení rozhodčího nálezu podle , o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodčí smlouva dohodnutá ve zprostředkovatelské smlouvě uzavřené mezi účastníky dne 30.1.2008 je neplatná podle (dále jen „obč. zák.“) pro obcházení zákona. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že předmětná rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc anebo konkrétní způsob jeho určení, ale jen odkazuje ohledně výběru rozhodce a stanovení pravidel rozhodčího řízení na pravidla stanovená Sdružením rozhodců s. r. o., která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona. Vyšel přitom ze zjištění obsahu ujednání v čl. VIII bodu 1 předmětné zprostředkovatelské smlouvy, v němž bylo uvedeno, že veškeré majetkové spory v budoucnu vzešlé z této smlouvy budou strany řešit v rozhodčím řízená v souladu se před jediným rozhodcem, podle Rozhodčího řádu a Poplatkového řádu vydaných sdružením rozhodců s. r. o., IČ 63496658, sídlem Příkop 8 (budova IBC), 604 10 Brno s tím, že tyto dokumenty jsou zveřejňovány v platném znění na internetových stránkách Sdružení rozhodců www.sdruzenirozhodcu.cz.

Odvolací soud konstatoval, že pokud uvedený subjekt, který není stálým rozhodčím soudem zřízeným podle zákona, jak to předpokládá v , vykonává činnosti, které spadají podle zákona výlučně do působnosti stálých rozhodčích soudů, jedná se o úmysl obcházet zákon, což je v rozporu se zákonem. Účastníci si nedohodli, jak zákon umožňuje, že jejich spory bude projednávat konkrétní rozhodce. Pouze odkázali na Rozhodčí řád s odkazem na internetové stránky, z čehož odvolací soud zároveň dovodil, že uvedená společnost mohla kdykoliv měnit stanovená pravidla jak pro řízení, tak i seznam rozhodců, což nepovažoval za zákonné.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení (dále jen „ “), neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Důvodnost podaného dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení ve smyslu písm. 2 odst. b)

Má za to, že závěry odvolacího soudu jsou v příkrém rozporu se základní zásadou soukromého práva, kam rozhodčí smlouvy nepochybně patří, a sice, že zákonem je povoleno vše, co není zákonem zakázáno. Poukazuje i na to, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. I pokud by se připustilo, že rozhodčí doložka je neplatná v dohodě o pravidlech vedení rozhodčího řízení, nemůže podle dovolatelky být z tohoto důvodu rozhodčí smlouva neplatná absolutně, ale její neplatnost by se podle § 41 obč. zák. vztahovala jen na neplatnou část právního úkonu. V této souvislosti namítá, že dohoda o pravidlech rozhodčího řízení není ani povinnou náležitostí rozhodčí smlouvy. Dovolatelka je přesvědčena, že rozhodčí smlouva je platná a pro obě strany závazná. Veřejně přístupná pravidla řízení označená jako Rozhodčí řád a Poplatkový řád byly v konkrétním případě jednoznačně dohodou stran o postupu v řízení ve smyslu Účastníci akceptací Rozhodčího řádu vydaného třetí osobou podle dovolatelky zcela určitým a srozumitelným způsobem včlenili do rozhodčí doložky způsob určení rozhodce podle uvedených pravidel, neboť ta uvádí osobu, která konkrétního rozhodce jmenuje a okruh osob, z kterých může být konkrétní rozhodce určen.

Z uvedených důvodů dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně byl zrušen a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání žalované navrhl odmítnutí dovolání, neboť má za to, že odvolací soud dospěl ke správnému právnímu závěru o neplatnosti rozhodčí smlouvy, jestliže mezi účastníky nebyla učiněna zřejmá volba o způsobu určení konkrétního rozhodce. Za nepřijatelné považuje, že rozhodce byl určen bez konsensu obou smluvních stran, když z uvedené rozhodčí doložky nevyplývá, že by v jejím rámci smluvní strany zmocnily třetí osobu, aby jmenovala osobu konkrétního rozhodce. Poukazuje na to, že rozhodčí doložka obsahovala formulaci, že jediný rozhodce má postupovat podle Rozhodčího řádu, ale nikoliv, že má být podle tohoto řádu i určen. Podle žalobce je rozhodčí doložka sjednaná v předmětné smlouvě nejen neplatná pro důvody popsané v rozhodnutí odvolacího soudu, ale i pro její neurčitost a nesrozumitelnost. Dále je žalobce přesvědčen i o tom, že ujednání rozhodčí doložky v dané smlouvě je nepřípustným ujednáním podle upravujících pravidla pro sjednávání spotřebitelských smluv.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací ( ), po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas ( ) a je řádně zastoupena advokátkou ( ), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V posuzované věci není dovolání podané proti rozsudku odvolacího soudu přípustné podle , je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, a není přípustné ani podle , neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodl jediným rozsudkem.

Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Je třeba konstatovat, že přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.

Základním předpisem, který upravuje náležitosti rozhodčí doložky, je , o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Ustanovení § 2 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení stanoví, že strany si mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců a nebo stálý rozhodčí soud.

Podle ustanovení § 13 zákona o rozhodčím řízení stálé rozhodčí soudy mohou být zřízeny pouze na základě zákona (odst. 1). Stálé rozhodčí soudy mohou vydávat své statuty a řády, které musí být uveřejněny v Obchodním věstníku; tyto statuty a řády mohou určit způsob jmenování rozhodců, jejich počet, a mohou výběr rozhodců vázat na seznam vedený u stálého rozhodčího soudu. Statuty a řády mohou též určit způsob řízení a rozhodování i jiné otázky související s činností stálého rozhodčího soudu a rozhodců včetně pravidel o nákladech řízení a odměňování rozhodců (odst. 2). Jestliže se strany dohodly na příslušnosti konkrétního stálého rozhodčího soudu a neujednaly v rozhodčí smlouvě jinak, platí, že se podrobily předpisům uvedeným v odstavci 2, platným v době zahájení řízení před stálým rozhodčím soudem (odst. 3).

V daném případě si účastníci nedohodli, že jejich vzájemné spory bude řešit stálý rozhodčí soud a nedohodli si ani osobu konkrétního rozhodce, nýbrž pouze třetí osobě umožnili, aby určila rozhodce ze seznamu rozhodců vedeného společností s ručením omezeným.

Za daného skutkového stavu odvolací soud v souladu s § 2 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení správně dovodil, že rozhodčí doložka sjednaná mezi účastníky ve zprostředkovatelské smlouvě je neplatná pro obcházení zákona podle § 39 obč. zák., jestliže neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, ale pouze odkazuje ohledně výběru rozhodce a stanovení pravidel rozhodčího řízení na soukromou právnickou osobu, která není stálým rozhodčím soudem. Závěr odvolacího soudu je i v souladu se sjednocující judikaturou, která byla přijata k otázce platnosti rozhodčích doložek v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11.5.2011, sp. zn. . Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dospěl k závěru, že pokud rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na ,,rozhodčí řád" vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 obč. zák. Pokud subjekt, který není stálým rozhodčím soudem, zřízeným na základě zvláštního zákona, vykonává takové činnosti, které spadají podle zákona o rozhodčím řízení výlučně do působnosti stálých rozhodčích soudů, jedná se o zcela zřejmý a logicky odvoditelný úmysl odporující zákonu a vzbuzující důvodné pochybnosti o perspektivě nezávislého a nestranného řešení sporu. Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí velkého senátu v rámci své sjednocovací rozhodovací činnosti se přiklonil k názoru, že není možno pomocí zásady smluvní autonomie negovat zákonu odporující ujednání rozhodčí doložky, u níž lze dovozovat v zásadě zřetelnou snahu poškodit „slabšího“ účastníka závazkového vztahu. Demokratický a právní stát totiž nemůže rezignovat na ochranu práv a oprávněných zájmů, které by mohly být ohroženy v řízení alternativním k soudnímu. Závěry tohoto rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu plně dopadají na přezkoumávanou věc.

Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud rozhodl v souladu se zákonem, rozhodnutí odvolacího soudu nemá tedy ve věci samé ve smyslu po právní stránce zásadní význam, proto Nejvyšší soud uzavřel, že dovolání žalované není podle přípustné a aniž nařídil jednání ( ), dovolání žalované podle odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a Podle výsledku dovolacího řízení má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 2 250 Kč , , v návaznosti na a , v platném znění, kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění před novelou s ohledem na přechodná ustanovení a zahájení dovolacího řízení , z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč ( vyhl. č. , v platném znění) a po přičtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 560 Kč (srov. , z. č. , v platném znění), tedy celkem ve výši 3 360 Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný navrhnout výkon rozhodnutí.

V Brně 23. července 2012

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu