Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tdo 420/2012

5 Tdo 420/2012-20

U S N E S E N Í

Q. T. N. ,

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání

o d m í t á

.

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný Q. T. N. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. , uznán vinným trestným činem porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 odst. 1 zákona č. 140/1941 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen ve zkratce „tr. zák.“), jehož se dopustil skutkem blíže popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.

Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu vyhoštění na dobu 10 let. Dále mu byl uložen podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to zboží specifikovaného ve výroku rozsudku. Týmž rozsudkem byla podle § 226 písm. c) tr. řádu zproštěna obžaloby obviněná T. P. H. V.

Z podnětu odvolání obviněného Q. T. N. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. , podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu vyhoštění. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu pak odvolací soud znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil trest vyhoštění na dobu 5 let. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen.

Obviněný Q. T. N. podal prostřednictvím svého obhájce dne 29. 3. 2010 proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. c), g), h) a l) tr. řádu. Přitom v podaném dovolání výslovně neuvedl, jaké námitky podřadil pod jednotlivé dovolací důvody. Obviněný především nesouhlasí s trestem vyhoštění, pro jehož uložení podle jeho názoru nebyly v posuzované věci splněny zákonné podmínky uvedené v , 2 tr. zák. s ohledem na překážku podle tr. zák. Obviněný namítá i porušení základních práv obsažených v ustanoveních a d, neboť měl na území České republiky v době rozhodování soudů nižších stupňů povolen dlouhodobý pobyt, je ženatý a má dvě děti. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud v celém rozsahu zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. , a jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. , aniž by označil soud, který má ve věci dále jednat a rozhodovat.

Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného Q. T. N. prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru nejsou dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu namístě, přičemž obviněný neuvedl žádné argumenty k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu. Jak dále státní zástupce zdůraznil s poukazem na dikci ustanovení § 57 odst. 3 písm. c) tr. zák., existence této negativní podmínky pro uložení trestu vyhoštění nastává v případě současného naplnění všech zde uvedených dílčích podmínek. Obviněný sice měl v době rozhodování soudů nižších stupňů na území České republiky povolen trvalý pobyt a měl zde i pracovní zázemí, byť nelze přehlédnout, že v jeho rámci se dopustil projednávané trestné činnosti. Pokud však jde o sociální zázemí a o rodinné poměry obviněného, bylo z jeho výpovědi zjištěno, že má na území České republiky manželku, ale jejich společné nezletilé děti žijí ve Vietnamu. Vzhledem k tomu podle státního zástupce sociální zázemí obviněného není nijak zásadně vázáno k území České republiky a uložení trestu vyhoštění není v žádném případě v rozporu se zájmem na spojování rodin. Napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, kterým byl obviněnému uložen trest vyhoštění podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák., tedy není v rozporu se zákonem. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný Q. T. N. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), podané dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a), h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu).

Pokud jde o dovolací důvody, obviněný opírá jejich existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. c), g), h) a l) tr. řádu. První z nich je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Druhý dovolací důvod je naplněn v případě, když napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Třetí z uplatněných dovolacích důvodů lze dovodit za situace, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl-li mu uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Konečně poslední ze zmíněných dovolacích důvodů přichází v úvahu, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu obviněný neuvedl žádné argumenty, takže se jím nemohl Nejvyšší soud zabývat. Přitom z dovolání obviněného ani z příslušného trestního spisu nevyplývá, že by snad obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít.

Dále se Nejvyšší soud zabýval námitkami obviněného Q. T. N. , které uplatnil v rámci dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. řádu a jimiž zpochybnil splnění zákonných podmínek pro uložení trestu vyhoštění.

Pokud jde o první z nich, Nejvyšší soud k tomu zdůrazňuje, že výrok o trestu lze sice napadnout i prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen tehdy, jestliže jeho uložení bylo výsledkem nesprávného hmotně právního posouzení. Ve vztahu k výroku o trestu je pak možno považovat za nesprávné hmotně právní posouzení jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu. Jde tedy např. o pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popřípadě společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí pod č. rozh. tr.). Takové námitky ovšem obviněný Q. T. N. ve svém dovolání neuplatnil a ani u něj nepřicházely v úvahu, proto nemohl být naplněn ani posledně citovaný dovolací důvod.

Tvrzení obviněného o nepřípustnosti trestu vyhoštění, který mu byl uložen napadeným rozsudkem odvolacího soudu, sice již odpovídá dalšímu uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ale Nejvyšší soud ho považuje za neopodstatněné. Obviněný zpochybnil především naplnění podmínek pro uložení trestu vyhoštění podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. s ohledem na překážku uvedenou v ustanovení § 57 odst. 3 písm. c) tr. zák., která podle jeho názoru bránila uložení tohoto druhu trestu. Zmíněná překážka spočívá v tom, že pachatel má na území České republiky povolen dlouhodobý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin. Jde o kumulativně stanovené okolnosti, jimiž se soudy nižších stupňů v posuzované věci náležitě zabývaly a opatřily si k nim dostatečné podklady.

Jak totiž vyplývá ze spisu vedeného v této trestní věci u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , obviněný Q. T. N. nemá na území České republiky povolen dlouhodobý pobyt, a pokud jde o jeho pracovní a sociální zázemí (viz č. l. 264 trestního spisu), obviněný již nepodniká na našem území od 9. 5. 2011 a nemá zde ani jiné vhodné pracovní zázemí, které by zasluhovalo zákonnou ochranu. Přitom soudy nižších učinily závěr o tom, že posuzovaná trestná činnost obviněného souvisela s jeho podnikáním na území České republiky a že vyjma prodeje textilního zboží nepodnikal ani nepracoval v jiných oblastech. Zdrojem jeho příjmů v posledních několika letech bylo tedy nejen jeho podnikání, ale i zjištěná trestná činnost, což s ohledem na skutkové okolnosti tohoto případu vylučuje splnění podmínky požadovaného pracovního zázemí. Soudy nižších stupňů se však zabývaly i tím, zda má obviněný na našem území nějaké sociální zázemí. Přitom dospěly k závěru, že bydlel se svou manželkou v podnájmu a kromě své podnikatelské aktivity neměl k České republice žádné konkrétní vazby. Konečně soudy nižších stupňů zhodnotily správně i otázku, zda by uložení trestu vyhoštění obviněnému nebylo v rozporu se zájmem na spojování rodin ve smyslu § 57 odst. 3 písm. c) tr. zák. Jak tedy soudy zjistily, manželka obviněného, která s ním v době činu pobývala na území České republiky asi jen jeden rok, byla materiálně odkázána na obviněného a kromě toho, že mu pomáhala s prodejem zboží, zde neměla žádné další aktivity ani příjmy. Jejich společné nezletilé děti pobývají na území Vietnamské socialistické republiky u prarodičů. Za tohoto stavu se uložení trestu vyhoštění obviněnému nemohlo negativně promítnout v jeho rodinné situaci.

Proto Nejvyšší soud považuje námitky obviněného vytýkající nepřípustnost uložení trestu vyhoštění za nedůvodné.

Konečně obviněný Q. T. N. uplatnil i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. K tomuto dovolacímu důvodu Nejvyšší soud nejdříve připomíná, že ho lze naplnit ve dvou alternativách. Podle první z nich je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku podaného proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde o dovolací důvod procesní, který spočívá v porušení práva na přístup strany k druhé soudní instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. K takové situaci však v posuzované věci nedošlo, neboť odvolání obviněného Q. T. N. bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle § 254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení všech zákonných podmínek odvolací soud postupem podle § 258 odst. 1 písm. e) tr. řádu rozhodl o zrušení napadeného rozsudku soudu prvního stupně ve výroku o trestu vyhoštění a podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl o uložení tohoto druhu trestu. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy byly splněny, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu, a tudíž nemohl být naplněn ani zmíněný dovolací důvod v jeho první alternativě.

Podle druhé alternativy lze dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu shledat za situace, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán jiný důvod dovolání obsažený v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Obviněný Q. T. N. v podaném dovolání namítl existenci dovolacích důvodů v předcházejícím řízení podle již zmíněných ustanovení § 265b odst. 1 písm. c), g) a h) tr. řádu. Ohledně nich se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil již výše a neshledal je naplněnými, resp. obviněný k nim neuvedl žádné nebo relevantní námitky.

Na podkladě všech popsaných skutečností proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný Q. T. N. podal dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyly naplněny uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. řádu. Protože však jeho dovolání se částečně opírá o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacími důvody uvedenými v § 265b odst. 1 písm. h) a l) tr. řádu, ale Nejvyšší soud neshledal tyto námitky opodstatněnými, odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, takže nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle § 265r odst. 7 tr. řádu.

Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o dovolání obviněného Q. T. N. v neveřejném zasedání, proto tak učinil.

Poučení :

Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 16. 5. 2012

Předseda senátu: JUDr. František Púry