Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 447/2012

U S N E S E N Í

a) J. S., b) J. P.,

c) Ing. V. Š., d) Mgr. M. K.,

a

e) J. H.,

žalobci ad c) až e) zastoupeni Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem v Olomouci, Na Střelnici 39/PS 2, proti žalované

České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových,

se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o vydání nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobců ad c) až e) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2011, č. j. -294, takto:

I. Dovolání se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze shora označeným byl ve výroku I. ve vztahu k žalobkyni M. Š. (právní předchůdkyni žalobců ad c/ až e/) potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 12. 2003, č. j. -171, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 15. 12. 2003, č. j. -182, kterým byl zamítnut návrh původní žalobkyně na uzavření dohody o vydání nemovitostí – domu č. p. 1066 a stavebního pozemku parc. č. 449 – nacházejících se v kat. úz. N., obci P. Odvolacím soudem bylo dále rozhodováno o nákladech řízení (výroky II., III.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci ad c) až e) dovolání, v němž namítali, že jsou oprávněnými osobami ve smyslu (z důvodu rasové perzekuce). Pro podporu svých tvrzení odkázali mimo jiné na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. , jakož i na další judikaturu. Nižším instancím vytkli rovněž nesprávnost jejich právního závěru v otázce prekluze restitučního nároku. Dovolatelé žádali, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolací instance – a současně i rozsudek soudu prvního stupně – a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud zjistil, že žalobci ad c) až e), zastoupení advokátem, podali dovolání v zákonné lhůtě (, ). Přípustnost dovolání dovozovali z ustanovení , odst. 3 Dovolací důvod byl uplatněn podle , tj. pro tvrzené nesprávné právní posouzení věci.

Dovolání není přípustné.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu může být shledáno přípustným jen při splnění předpokladu uvedeného v – má-li napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se přitom nepřihlíží.

Nutno tu podotknout, že Nejvyšší soud je vázán skutkovým základem věci zjištěným nižšími instancemi a není zásadně oprávněn do něj jakkoli zasahovat případným prováděním dalších důkazů (viz Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. a kol.: . Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006; zejména k ).

Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobců ad c) až e) v posuzované věci uplatnila restituční nárok vůči povinné osobě formou výzvy k vydání nemovitostí dne 25. 12. 1992, tedy

po uplynutí prekluzívní lhůty

šesti měsíců od nabytí účinnosti , o mimosoudních rehabilitacích (viz ). I v návaznosti na právní argumentaci, přijatou Nejvyšším soudem ve skutkově obdobné věci sp. zn. (týkající se týchž účastníků na straně žalující), by proto v tomto směru bylo možno nyní uvažovat pouze o možnosti aplikace ustanovení , jehož nynější znění bylo do citovaného předpisu zakotveno novelou provedenou , s účinností od 1. 7. 1994.

Jednou z podmínek předestřených v uvedeném restitučním ustanovení pro shledání určité osoby oprávněnou k restituci je předpoklad, že k převodu nebo k přechodu vlastnického práva v době nacistické okupace došlo

z důvodu

rasové perzekuce.

Nejvyšším soudem bylo již ve vztahu k právní předchůdkyni žalobců ad c) až e) – ve spojitosti s nálezem Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. – vysloveno, že

nelze učinit závěr o rasové perzekuci

ve smyslu podmínky pro restituci nemovitostí podle Důvodem konfiskačního zásahu v době okupace bylo nepřátelství její rodiny k Německé říši (postoj k tehdejšímu režimu), nikoli původ či vyznání (viz rozsudek zdejšího soudu ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. , vydaný v téže právní věci).

Právní závěr nižších instancí o nedůvodnosti žalobního návrhu právní předchůdkyně žalobců ad c) až e) je tedy správný.

Ze všech výše řečených důvodů proto Nejvyšší soud podle věty první a dovolání žalobců ad c) až e) pro nedostatek zásadního právního významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle a , a to tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu nárok, neboť žalobci ad c) až e) nebyli v řízení o dovolání úspěšní a žalované v tomto řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 11. července 2012

JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.

předseda senátu