Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
43C3A32DA1F469DAC1257A4E00686F6C.html
HTML · 19.85 KB
No categories available
28 Cdo 2585/2011
28
Cdo 2585/2011
ROZSUDEK
O. K.
, zastoupeného JUDr. Petrem Valentou, advokátem se sídlem v Praze 2, Krkonošská 17, proti žalovanému
A. U.
, zastoupenému JUDr. Josefem Machem, advokátem se sídlem v Praze 2, Budečská 974/6,
o zaplacení 300.000,- Kč s příslušenstvím
, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 8 C 602/2009 , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. února 2011, č. j. 55 Co 542/2010 -91, takto:
I. Dovolání
se zamítá
.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 8. června 2010, č.j. 8 C 602/2009 -62, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 160.770,- Kč spolu se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I), v části o zaplacení dalších 139.230,- Kč s úrokem z prodlení žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). Vyšel ze zjištění, že žalovaný – vlastník
„rozestavěné bytové jednotky číslo 3, nacházející se ve druhém nadzemním podlaží rozestavěného domu na pozemcích parc. č. 26, 19/15, 25/4 a 1741/5 a 24, a rozestavěné nebytové jednotky č. 103 (garáže) v témže domě v obci P., kat. území H.“
(dále jen „předmětné nemovitosti“) – uzavřel dne 30. 9. 2008 smlouvu o zprostředkování prodeje těchto nemovitostí se společností Eligo reality, s.r.o. Žalobce, jenž projevil zájem o koupi těchto nemovitostí, dne 8. 10. 2008 s označenou obchodní společností uzavřel „dohodu o složení blokovacího depozita“, podle které složil částku 300.000,- Kč, jež měla být zálohou na úhradu kupní ceny nemovitostí (čl. III, odst. 3 Dohody). Dne 29. 10. 2008 žalobce (budoucí kupující) uzavřel s žalovaným (budoucím prodávajícím), za účasti společnosti Eligo reality, s.r.o., smlouvu o smlouvě budoucí, kterou se účastníci zavázali (za smlouvou stanovených podmínek) uzavřít nejpozději do 30. 11. 2008 kupní smlouvu, jejímž předmětem mají být označené nemovitosti; i v této smlouvě sjednali, že žalobcem již dříve složených 300.000,- Kč představuje zálohu na úhradu kupní ceny z předvídané kupní smlouvy, jež připadá budoucímu prodávajícímu (čl. V, písm. a/, čl. „C“ Smlouvy). Po uzavření této smlouvy zprostředkovatel, společnost Eligo reality, s.r.o., vyúčtovala žalovanému odměnu za zprostředkování prodeje v částce 139.230,- Kč, jíž srazila s deponované zálohy a zbytek, tj. částku 160.770,- Kč, vyplatila žalovanému. Jelikož žalovaný ani v dodatečné lhůtě žalobcem mu poskytnuté nesplnil povinnost ze smlouvy o smlouvě budoucí, žalobce dopisem ze dne 17. 4. 2009 od smlouvy odstoupil a vyzval žalovaného k vrácení poskytnuté zálohy 300.000,- Kč. Jeho požadavku žalovaný nevyhověl.
Žalobcem uplatněný nárok soud prvního stupně právně kvalifikoval jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, spočívajícího v majetkovém prospěchu získaném plněním z právního důvodu, jenž odpadl (§ 451 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“). Uzavřel však, že z žalobcem složené zálohy na účet zprostředkovatele ve výši 300.000,- Kč se žalovaný obohatil toliko co do částky 160.770,- Kč, jenž mu byla po stržení odměny zprostředkovatelem vyplacena, ačkoli k uzavření kupní smlouvy již nedošlo.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. února 2011, č.j. 55 Co 542/2010 -91, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II změnil tak, že se žalovanému ukládá zaplatit žalobci dalších 139.230,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II). Skutková zjištění soudu prvního stupně shledal správnými, dospěl však k jinému právnímu posouzení věci. Ze smluvních ujednání účastníků vyzdvihl okolnost, že žalobcem zaplacená záloha kupní ceny náležela žalovanému, byť byla – dle dohody účastníků a zprostředkovatele – původně skládána na účet společnosti Eligo reality, s.r.o., což lze hodnotit jako dohodnuté (žalovaným akceptované) místo plnění. Po té, co právní důvod plnění odpadl, vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení, a to v rozsahu celých 300.000,- Kč, byť mu po stržení odměny zprostředkovatelem bylo z původně složené zálohy vyplaceno toliko 160.770,- Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , co do důvodů má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. o. s. ř. ). Dovozuje, že o bezdůvodné obohacení v rozsahu celých 300.000,- Kč by mohlo jít pouze tehdy, pokud by mu celá tato částka byla zprostředkovatelem vyplacena; k tomu však nedošlo. Z okolnosti, že zprostředkovatel, společnost Eligo reality, s.r.o., „provedla zápočet (odměny) fakturou“, je podle žalovaného zřejmé, že se peněžní prostředky nacházely v její majetkové sféře. Na svoji obranu žalovaný odkázal na „rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 27/2001 “, jež řeší (dle jeho názoru) případ obdobný. Proto má za to, že ve věci není pasivně legitimován. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a že jde o rozsudek, proti němuž je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věty prvé o. s. ř. o. s. ř. ) a shledal, že dovolání není opodstatněné.
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ), nejsou dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají. Nejvyšší soud se proto – v hranicích otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán důvod uplatněný žalobcem v dovolání, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem.
O nesprávné právní posouzení věci jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav věci nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.
Podle § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
Podle § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.
Ustanovení § 451 obč. zák. vyjadřuje obecnou zásadu občanského práva, podle které se nikdo nesmí bezdůvodně obohacovat na úkor jiného. Bezdůvodné obohacení je chápáno jako závazek (§ 489 obč. zák.), z něhož vzniká tomu, kdo se obohatil, povinnost vydat to, o co se bezdůvodně obohatil, a tomu, na jehož úkor k obohacení došlo, právo požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení. O obohacení jde tehdy, jestliže se plněním někomu dostalo majetkové hodnoty vyjádřené tím, že v jeho majetku došlo buď ke zvýšení aktiv anebo snížení pasiv.
Prospěchem z právního důvodu, který odpadl (§ 451 odst. 2 obč. zák.), je i přijetí zálohy na plnění podle smlouvy, která se ale neuskutečnila. Bezdůvodným obohacením se záloha přijatá na plnění podle smlouvy (obvykle kupní), kterou účastníci hodlali uzavřít, stává v okamžiku, kdy je zřejmé, že k uzavření této smlouvy nedojde. Tímto okamžikem odpadá právní důvod, na jehož základě byla záloha poskytnuta (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2001, sp. zn. 25 Cdo 968/99 , uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 107, nebo rozsudek ze dne 26. září 2002, sp. zn. 33 Odo 459/2001 ).
Ze skutkových zjištění odvolacího soudu vyplývá, že celých 300.000,- Kč složil žalobce jako zálohu na plnění z účastníky předpokládané kupní smlouvy, k jejímuž uzavření – po té, co odstoupil i od smlouvy o smlouvě budoucí z 29. 10. 2008 – již nedošlo. Nejenom podle „dohody o složení bankovního depozita“, ale zejména pak dle účastníky uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí (viz článek V, písm. a/, resp. čl. “C“ této smlouvy) je evidentní, že částka 300.000,- Kč v celém rozsahu představuje zálohu poskytnutou budoucímu prodávajícímu (žalovanému), byť původně skládanou na účet třetí osoby, zprostředkovatele (jenž byl ve smluvním vztahu s žalovaným). Odpadl-li pak právní důvod tohoto plnění (bylo-li zřejmé, že po odstoupení od smlouvy o smlouvě budoucí již účastníci kupní smlouvu neuzavřenou), stalo se žalobcem poskytnuté plnění bezdůvodným obohacením, k jehož vydání je pasivně legitimován žalovaný coby účastník smlouvy a určený příjemce zálohy (obohacený ve smyslu § 451 odst. 1 obč. zák.). Hodnota bezdůvodného obohacení, jež je žalovaný ve smyslu § 458 odst. 1 obč. zák. povinen žalobci vydat, odpovídá výši žalobcem poskytnuté zálohy. Otázka, zda zprostředkovatel prodeje, společnost Eligo reality s.r.o., vyplatil žalovanému ze složené zálohy celých 300.000,- Kč nebo částku nižší (po té, co žalovanému vyúčtoval odměnu za zprostředkování ve výši 139.230,- Kč dle smluvního ujednání ze zprostředkovatelské smlouvy; § 775 obč. zák.), je otázkou obsahu právního vztahu mezi žalovaným coby zájemcem a společností Eligo reality s.r.o. (zprostředkovatelem), nikoliv otázkou dotýkající se právního vztahu vzniklého mezi účastníky tohoto řízení. Ani vzdáleně zde nejde o situaci, jíž by bylo lze připodobnit k případu řešenému dovolacím soudem v rozsudku ze dne 24. července 2002, sp. zn. 25 Cdo 27/2001 , na který poukazuje žalovaný a v němž šlo o vztah mezi objednatelem a obstaratelem z (neplatné) smlouvy o obstarání věci (§ 733 a násl. obč. zák.), kdy objednatelem (v daném řízení žalobcem) poskytnutá částka byla zálohou na odměnu obstaratele (žalovaného).
Z výše uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je správný. Jelikož Nejvyšší soud nezjistil ani vady, k nimž u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ), dovolání zamítl (§ 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. ).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. za situace, kdy v dovolacím řízení plně úspěšnému žalobci náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. července 2012
Mgr. Petr K r a u s, v. r.
předseda senátu