Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2901/2011

U S N E S E N Í

E. S.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16

, o zaplacení 358.173,- Kč s příslušenstvím

,

vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2011, č. j. -145, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 15. listopadu 2010, č.j. -131, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 358.173,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. března 2011, č.j. -145, rozsudek soudu prvního stupně v části o zaplacení 206.220,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil; ve zbývajícím rozsahu jej potvrdil (vše výrokem I) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II).

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že v exekuci – nařízené usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 30. září 2002, sp. zn. , na majetek povinného V. S. – soudní exekutor pověřený provedením exekuce provedl u povinného dne 17. 2. 2003 soupis movitých věcí, při němž sepsal /označená/ motorová vozidla a zemědělskou techniku. Postižení věcí exekucí se žalobkyně bránila žalobou, podanou u Okresního soudu v Břeclavi dne 3. 3. 2003; řízení, vedené u tohoto soudu pod sp. zn. , bylo pravomocně skončeno rozsudkem ze dne 5. prosince 2006, č.j. -41, jímž byly věci (o nichž žalobkyně prokázala, že jsou jejím výlučným vlastnictví) z exekuce vyloučeny; rozsudek, nabyl právní moci 5. ledna 2007. Odvolací soud dospěl k závěru, že v řízení o vyloučení věcí z exekuce docházelo v době od 8. 7. 2003 do 11. 10. 2005 k průtahům, které představují nesprávný úřední postup ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Uzavřel však, že se žalobkyni nepodařilo prokázat jí tvrzené skutečnosti o vzniku majetkové újmy, za níž označuje snížení hodnoty věcí o 81.521,- Kč, nerealizovaný prodej věcí po jejich soupisu konkrétnímu zájemcům za částku 190.000,- Kč, jakož i ušlý zisk v podobě 15% úroků z takto utržené částky (kapitalizovaný na 63.432,- Kč).

Proti rozsudku odvolacího soudu, výroku I v části, kterou byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, jakož i proti výroku II o nákladech řízení podala žalobkyně dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení (dále jen „“), co do důvodů má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Za ně pokládá závěr odvolacího soudu, že se jí konkrétní skutečnosti o vzniku majetkové újmy a její výši v řízení prokázat nepodařilo. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) postupoval v řízení o dovolání podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení), zastoupenou advokátkou ( ) a ve lhůtě stanovené , se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Objektivně přípustné není dovolání proti výroku II rozsudku odvolacího soudu, jímž tento soud rozhodl o náhradě nákladů řízení. Takové rozhodnutí má povahu usnesení a nejde o rozhodnutí ve věci samé ani o žádné z usnesení, jež jsou vyjmenovány v ustanoveních , a (k otázce přípustnosti dovolání proti nákladovému výroku srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti části výroku I, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jelikož nejde o případ přípustnosti dovolání podle , neboť i dříve vydaným rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 16. března 2010, č.j. -96, jež byl usnesením odvolacího soudu ze dne 24. června 2010, č.j. -118, částečně zrušen, byla žaloba zamítnuta), může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení , tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se přitom nepřihlíží ( ).

O nesprávné právní posouzení věci může jít tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle nesprávného právního předpisu, nebo správně vybraný právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval.

zakládá objektivní odpovědnost státu (bez ohledu na zavinění), jíž se nelze zprostit a která předpokládá současné splnění tří podmínek: 1/ nesprávný úřední postup nebo nezákonné rozhodnutí, 2/ vznik škody a 3/ příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 1999, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, sešit 1, pod č. 5). Naplnění těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázáno a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některé z nich.

Každá ze stran sporného řízení – v závislosti na hypotéze právní normy – má povinnost tvrzení a povinnost důkazní (srov. a b/ ) a nese tedy z této povinnosti plynoucí břemeno tvrzení a důkazní břemeno (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2002, sp. zn. , a ze dne 18. prosince 2003, sp. zn. , uveřejněné pod C 1483 ve svazku 21 a pod C 2321 ve svazku 28 Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu). V dané věci je to proto žalobkyně (domnělá poškozená), jenž nese břemeno tvrzení i břemeno důkazní k prokázání skutečností, z nichž lze dovodit současné naplnění shora označených podmínek vzniku odpovědnosti státu za škodu, včetně podmínky vzniku škody a jejího rozsahu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2010, sp. zn. ; k otázce důkazního břemene obecně pak např. rozsudek ze dne 29. října 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Právní rozhledy pod č. 2/2001).

Z obsahu dovolání je patrno, že za nesprávný má žalobkyně závěr odvolacího soudu, že se jí tvrzené skutečnosti, z nichž dovozuje vznik majetkové újmy, v řízení prokázat nepodařilo. Obsahem jejího dovolání není tedy polemika s právním posouzením věci (žalobkyně netvrdí, že jinak správně zjištěný skutkový stav odvolací soud posoudil podle nesprávné právní normy, nebo že tuto normu nesprávně vyložil, popřípadě na skutkový stav nesprávně aplikoval), nýbrž s hodnotícím závěrem odvolacího soudu o učiněných skutkových zjištěních, byť své námitky – nemajíc zde k dispozici ani dovolací důvod podle k – žalobkyně (nesprávně) podřazuje důvodu uvedenému v ustanovení Závěr odvolacího soudu o učiněných skutkových zjištěních ovšem právním posouzením věci ve smyslu není (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. září 1993, sp. zn. , uveřejněný v Bulletinu Vrchního soudu v Praze pod č. 19, svazek 2, ročník 1994).

Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně (s přihlédnutím k jeho obsahové konkretizaci) směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek přípustný není. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), nepřípustné dovolání odmítl ( věty první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , části věty před středníkem a Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá a žalované v tomto řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. června 2012

Mgr. Petr K r a u s, v. r.

předseda senátu