Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 30/2011-A-23

-23

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka J. D., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Vladimírem Šmeralem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Hálkova 1, PSČ 120 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o insolvenčním návrhu dlužníka, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. března 2011, č. j. , 3 VSPH XY, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 14. února 2011, č. j. , Městský soud v Praze odmítl – odkazuje na ustanovení , a , o úpadku a způsobech jeho řešení () a na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 26. února 2009, sen. zn. (uveřejněném pod číslem 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 91/2009“) – insolvenční návrh dlužníka (J. D.), s tím, že dlužník v něm neuvedl „splatnost svých závazků, a proto soud nemohl posoudit, zda jsou závazky dlužníka po dobu delší 30 dnů po době splatnosti a tedy ani zda je dlužník v úpadku“.

Současně „konstatoval“, že „povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který přiloží k insolvenčnímu návrhu jako přílohu. Jedinou výjimkou je možnost soudu přihlédnout k seznamům závazků, majetku a zaměstnanců dlužníka, které navrhující dlužník vyhotovil v souladu s právě pro účely insolvenčního řízení, avšak ani v těchto přílohách nebyly uvedeny splatnosti jednotlivých závazků dlužníka“.

Konečně soud prvního stupně doplnil, že „s přihlédnutím k výši dlužníkových závazků v celkové výši tj. cca 812.017,- Kč a jeho čistému měsíčnímu příjmu 5.925,- Kč dlužník nesplňuje zákonné požadavky pro povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře“. Ohledně možnosti řešit možný úpadek dlužníka oddlužením zpeněžením majetkové podstaty vyslovil názor, podle něhož „jsou-li jediným majetkem dlužníka pohledávky, které jsou předmětem civilního řízení a není tedy jisté, zda bude jejich existence potvrzena, nelze schválit oddlužení zpeněžení majetkové podstaty, neboť v době rozhodování o insolvenčním návrhu nemá dlužník žádný zpeněžitelný majetek. Návrh na povolení oddlužení by bylo proto nutné zamítnout, neboť hodnota plnění, kterou by při oddlužení plněním splátkového kalendáře obdrželi nezajištění věřitelé, by byla nižší než zákonem požadovaných 30 % jejich pohledávek“.

Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka usnesením ze dne 9. března 2011, č. j. , 3 VSPH XY, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Cituje ustanovení a 2, a 3, a 2, a a odkazuje na ustanovení , a 2 , odvolací soud zdůraznil, že „i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem je nutno trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Tuto povinnost nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka.

Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem [co jeho obligatorní přílohu dle až c) ] předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v až 4 , a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet. K tomu nutno zdůraznit, že ke splnění povinnosti předložit předmětné seznamy neslouží údaje o majetku a závazcích obsažené v kolonkách 12 až 17 formuláře návrhu na povolení oddlužení (či v jiných částech formuláře) – jejich vyplněním dlužník naplňuje jen obsahové požadavky tohoto návrhu“.

„Odvolací soud ve shodě s insolvenčním soudem dospěl k závěru, že dlužník v insolvenčním návrhu uvedl, že má závazky cca 80.000,- Kč a cca

58.000,- Kč z právního důvodu výživného ke svým dětem, dále závazek 214.533,- Kč vůči ČSOB Leasing, a. s., ve výši 146.298,- Kč vůči společnosti ŠkoFIN, spol. s r. o., cca 60.000,- Kč vůči České správě sociálního zabezpečení, ve výši 203.186,- Kč vůči společnosti VIVA leasing, a. s. a ve výši cca 50.000,- Kč vůči Komerční bance, a. s., přičemž ani u jednoho z tvrzených závazků neuvedl termín splatnosti“ a tyto skutečnosti pak nelze zjistit ani prostřednictvím přiloženého povinného seznamu závazků.

Dlužník tak v insolvenčním návrhu neuvedl řádně všechny skutečnosti, z nichž by jeho úpadek plynul a jimiž by osvědčil tvrzený úpadek ve smyslu a nedostatek tvrzení o tom, že jeho závazky jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, nelze nahradit ani obsahem přiloženého seznamu závazků; insolvenční návrh tak trpí nedostatkem, pro který nelze v insolvenčním řízení pokračovat. „Dlužníkovy argumenty stran přepjatého formalismu, který je v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení, a k tomu, že insolvenční soud mu svým postupem odňal právo na spravedlivý proces v jeho tíživé životní situaci, nejsou namístě, neboť právě zásadám spravedlivého procesu by odporovalo, aby insolvenční řízení probíhalo na základě insolvenčního návrhu, který trpí nedostatky“.

Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , (dále jen „“), namítaje, že „postup soudů trpí přepjatým formalismem a je v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení a se zažitým pojetím spravedlnosti ve středoevropském právním prostoru“, včetně toho, že „postupem soudu prvního stupně byla porušena jeho práva na řádný proces a nebyly brány v úvahu jeho zoufalé životní podmínky“.

S poukazem na svou tíživou životní situaci a zdravotní stav nesouhlasí se závěrem soudů nižších stupňů co do „neprokázání podmínky úpadku, že závazky dlužníka jsou více jak 30 dní po lhůtě splatnosti“ a zdůrazňuje, že:

1) V insolvenčním návrhu uvedl sedm známých věřitelů.

2) Uvedl své jednotlivé závazky s tím, že „jen ze samotných rozsudků ve věcech ČSOB leasing a. s., ŠKOFin s. r. o. či rozsudků ve věci výživného na nezletilé děti je zcela evidentní, že všechny pohledávky jsou již víc jak jeden rok po lhůtě splatnosti“.

3) Ze situace dlužníka, který „nemá žádné zaměstnání, rodinu ani domov a je odkázán na částečný invalidní důchod je zřejmé, že tyto závazky v plné výši není schopen plnit“.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a „vyhlásil úpadek dlužníka“.

Pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou ustanovení o přípustnosti dovolání přiměřeně aplikovatelná podle ustanovení .

Dovolání dlužníka, které je (bez dalšího) přípustné nikoli podle ustanovení (jak nesprávně uvádí dovolatel), nýbrž podle ustanovení části věty před středníkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2008, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), když podmínku, aby šlo o potvrzující usnesení odvolacího soudu, ohledně kterého dovolací soud dospěje k závěru, že má po právní stránce zásadní význam, formulovanou od 1. července 2009 ve větě druhé označeného ustanovení poukazem na obdobné použití a 3 , má Nejvyšší soud za obsolentní (srov. např. i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 151/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení jako zjevně bezdůvodné.

Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu totiž plyne, že:

1/ Obsahové náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ustanovení a byť jen přiměřená aplikace ustanovení je tudíž vyloučena (srov. usnesení ze dne 22. září 2011, sen. zn. ). Přitom důvodem k odmítnutí insolvenčního návrhu podle ustanovení není pouhé zjištění, že insolvenční návrh neobsahuje všechny náležitosti nebo že je nesrozumitelný anebo neurčitý; nezbytným předpokladem pro vydání takového rozhodnutí je současně závěr, že pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení.

2/ Povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (R 91/2009).

3/ Z pohledu vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka ( ), není řádný dlužnický insolvenční návrh, v němž sice jsou označeny závazky dlužníka, chybí však údaj o splatnosti kteréhokoli z nich (usnesení ze dne 27. ledna 2010, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

4/ V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že „dlužník je v úpadku“, nebo mu „úpadek hrozí“, případně, že dlužník „je insolventní“, nebo že „je v platební neschopnosti“, anebo že „je předlužen“, není ve smyslu ustanovení uvedením okolností, které úpadek osvědčují (usnesení ze dne 20. května 2010, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhodnutí odvolacího soudu je s výše zmíněnými judikatorními závěry v souladu.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. června 2012

JUDr. Petr Gemmelpředseda senátu