Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 627/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause, o dovolání dovolatele Ústeckého kraje, 400 02 Ústí nad Labem, Velká Hradební 3118/48, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z 9. 11. 2011, sp. zn. , vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. (žalobců: 1. V. S., I., a 2. A. S. I., zastoupených JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem, 110 00 Praha 1, Ulice 28. října č. 1001/3, proti žalované Krajské nemocnici, příspěvkové organizaci, IČ 0067 3544, Ústí nad Labem, Sociální péče 3316/12A, zastoupené JUDr. Otakarem Pazdzirou, advokátem, 405 00 Děčín, Řetězová č. 2, o vydání nemovitostí, za účasti vedlejšího účastníka řízení Ústeckého kraje, 400 02 Ústí nad Labem, Velká Hradební 3118/48), t a k t o :I. Dovolání s e z a m í t á .II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Teplicích usnesením ze 16. 9. 2011, č. j. -403, „připustil, aby do řízení na straně žalované jako další účastník přistoupil Ústecký kraj, IČ 7089 2156“, a to podle ustanovení .

O odvolání Ústeckého kraje proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením z 9. 11. 2011, sp. zn. . Tímto usnesením odvolacího soudu bylo usnesení Okresního soudu v Teplicích ze 16. 9. 2011, č. j. 440/95-403, potvrzeno.

V odůvodnění usnesení odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně spolu s řízením, které vydání tohoto usnesení předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Odvolací soud konstatoval, že odvolatel Ústecký kraj ve svém odvolání tvrdil, že není v tomto sporu v postavení povinné osoby podle a dále, že žalobcům tu náleží pouze finanční vyrovnání od státu (České republiky); navrhoval proto uvedený odvolatel, aby odvolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně ze 16. 9. 2011.

Odvolací soud s poukazem na ustanovení uváděl, že soud může na návrh žalobce připustit, aby do občanského soudního řízení přistoupil další účastník řízení, přičemž souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.

Odvolací soud měl za to, že soud prvního stupně postupoval správně, když návrhu žalobců na připuštění přistoupení Ústeckého kraje od tohoto řízení vyhověl. Podle názoru odvolacího soudu ustanovení nebrání tomuto přistoupení dalšího účastníka do řízení, když v daném případě souhlasu toho, jehož přistoupení má soud podle návrhu žalobců připustit, není zapotřebí, neboť by v tomto řízení vystoupil na straně žalované příspěvkové organizace a nikoli na straně žalobců. Odvolací soud dodával, že „okruh žalovaných určuje ve věcech, které lze zahájit pouze na návrh, žalobce, tedy řízení je tu ovládáno zásadou dispozice žalobců“ a že „otázkami týkajícími se postavení dalšího účastníka řízení jako oprávněné osoby podle , se bude zabývat soud až v rozhodnutí ve věci samé“.

Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno Ústeckému kraji dne 24. 11. 2011 a dovolání ze strany tohoto dovolatele bylo předáno na poště k doručení soudu prvního stupně dne 19. 1. 2012, tedy ve lhůtě stanovené v .

Dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu z 9. 11. 2011 (sp. zn. Krajského soudu v Ústí nad Labem) a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatel má za to, že je jeho dovolání přípustné a jako dovolací důvod uplatňoval, že řízení v této právní věci je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel má za to, že v tomto soudním řízení posuzované účastenství na straně žalované je třeba pokládat za otázku zásadního právního významu, přičemž však odvolací soud tuto otázku neposoudil „v celém kontextu věci“ a navíc „nerespektoval právní názor dovolacího soudu, vyslovený rozsudkem ze 14. 7. 2010 ( Nejvyššího soudu) stran účastenství v této právní věci“. Dovolatel je přesvědčen, že „návrhem na přistoupení žalovaného Ústeckého kraje tu dochází k obcházení institutu záměny účastníků řízení ve smyslu ustanovení “. Odvolací soud nesměl, podle názoru dovolatele, připustit přistoupení dalšího žalovaného do řízení ( ), je-li zřejmé, že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení tu nebyl věcně legitimován; pochybení v pasívní legitimaci by nemělo být napravováno jiným pochybením. Žalobci sami uvedli, že návrh na přistoupení Ústeckého kraje do tohoto řízení uvedli z procesní opatrnosti z důvodu odvolacím soudem zastávaného názoru na aplikaci na tuto souzenou věc, ačkoliv se s takovým hodnocením neztotožňují.

Dovolatel dále vytýkal, že odvolací soud zřejmě setrvává na svém názoru (vysloveném už v odůvodnění jeho usnesení z 26. 7. 2011, sp. zn. Krajského soudu v Ústí nad Labem), že „k vydání věci je povinen ten, kdo měl věc v držbě ke dni doručení výzvy k vydání věci“, což v daném případě ke dni 26. 10. 1995 byla Nemocnice s poliklinikou v T., příspěvková organizace; tento subjekt však byl založen jako právnická osoba s účinností ke dni 1. 1. 1992, takže tu nešlo o subjekt, jenž měl věc v držbě ke dni 1. 4. 1991, jak to stanoví Podle názoru dovolatele „soud tu měl jednat na straně žalované výhradně s Českou republikou“.

Ve vyjádření žalované Krajské nemocnice, příspěvkové organizace v Ústí nad Labem k dovolání dovolatele Ústeckého kraje bylo uvedeno, že tato žalovaná „ponechává posouzení sporných otázek, týkajících se nedostatku věcné legitimace a jejich správného hodnocení na úvaze dovolacího soudu“; je tu však mít za to, že povolává-li žalobce, který je osobou určující okruh účastníků řízení, do řízení osobu, jíž z hlediska uplatněného nároku nesvědčí pasívní legitimace podle hmotného práva, jež by naopak svědčila jiné osobě, „ponese důsledky svého procesního rozhodování“.

Přípustnost dovolání dovolatele bylo tu třeba posoudit podle ustanovení , podle něhož je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o přistoupení dalšího účastníka řízení ( ).

V rozhodnutí uveřejněném pod č. 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, byly zaujaty tyto právní závěry: Proti usnesení o přistoupení dalšího účastníka do řízení ( ) je odvolání objektivně přípustné. Soud nepřipustí přistoupení dalšího účastníka do řízení ( ) např. jestliže ten, kdo má do řízení přistoupit, nemá způsobilost být účastníkem řízení ( ), dále jestliže by tím ve vztahu k přistoupivšímu účastníku založil nedostatek jeho pravomoci ( ), věcné příslušnosti ( ) nebo překážku věci zahájené ( ) či překážku věci rozsouzené ( ), jakož i v případě, že jde o zjevně procesně neekonomický postup.

V rozhodnutí uveřejněném pod č. 3/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, byl zaujat právní názor, že soud nepřihlíží ( ) k návrhu na přistoupení dalšího účastníka řízení, jenž byl vázán na podmínku, že žaloba bude vůči původnímu žalovanému zamítnuta.

Rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci () ), jestliže soud posoudí projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu anebo si aplikovaný právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13/45).

O vadu řízení ve smyslu ustanovení jde tehdy, jestliže se nesprávný postup soudu projevil už v průběhu řízení, nikoli až při rozhodování, a zejména jestliže v důsledku tohoto nesprávného postupu soudu v řízení došlo k odnětí možnosti účastníku řízení jednat před soudem (viz k tomu rozhodnutí uveřejněná pod č. 49/1998 a č. 69/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem).

Vzhledem k těmto uvedeným ustanovením právních předpisů i vzhledem k citovaným právním závěrům z uveřejněné judikatury soudů (ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem), z nichž dovolací soud vycházel i v tomto případě, nebylo možné dospět v daném případě přesvědčivě k závěru, že by rozhodnutí odvolacího soudu z 9. 11. 2011 (sp. zn. Krajského soudu v Ústí nad Labem), proti němuž směřuje dovolání dovolatele Ústeckého kraje a v němž odvolací soud měl na zřeteli tatáž ustanovení právních předpisů i právní závěry ze soudní judikatury, bylo rozhodnutím nesprávným tak, že by bylo na místě jej zrušit podle ustanovení . Nešlo tu o rozhodnutí, jež by vycházelo z vady řízení znemožňující některému z účastníků řízení jednat před soudem, jakož i o rozhodnutí posuzující projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu, na věc nedopadajícího, nebo o rozhodnutí, v němž by byl aplikovaný právní předpis zcela nesprávně vyložen a v němž by nebyl brán zřetel na překážky, jež zpravidla neumožňují (v souladu s publikovanou soudní judikaturou) připustit přístup dalšího účastníka řízení (na straně žalované) do tohoto řízení.

Přípustné dovolání dovolatele nebylo proto možné shledat dovoláním důvodným.

Přikročil proto dovolací soud svým usnesením ( ) k zamítnutí dovolání dovolatele podle ustanovení .

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a ohledně nákladů řízení, vynaložených žalovanou Krajskou nemocnicí, p. o., Ústí nad Labem na vyjádření k dovolání dovolatele, použil dovolací soud ve smyslu ustanovení a ustanovení téhož právního předpisu a náhradu těchto nákladů řízení uvedené žalované nepřiznal; dovolací soud tu přihlížel jednak k právní povaze řešené otázky přípustnosti připuštění účastenství dalšího účastníka řízení a jednak i k obsahu zmíněného vyjádření k dovolání, rekapitulujícího jen to, co již ze strany žalované bylo uplatněno v řízení před soudy obou stupňů.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 18. července 2012JUDr. Josef Rakovskýpředseda senátu