Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1253/2010

22Cdo 1253/2010ROZSUDEKNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobce Aeroklubu Kladno, identifikační číslo osoby 16977335, zastoupeného JUDr. Janem Jiříčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Legionářů 947/2b, proti žalovanému Ing. M. B., správci konkursní podstaty úpadce Státního podniku Křivoklát v likvidaci, identifikační číslo osoby 00132551, sídlo správce v Plzni, Tylova 57, o zřízení věcného břemene a zdržení se zásahů do práva věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. března 2009, č. j. -254, takto:I. Dovolání se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Kladně (dále „soud prvního stupně“) částečným rozsudkem ze dne 19. května 2008, č. j. -125 (správně 217) rozhodl, že se zřizuje „ve prospěch žalobce jakožto provozovatele letiště a pro každý další subjekt, který určí řízení letového provozu žalobce, věcné břemeno, spočívající v právu vzlétání a přistávání motorovými a nemotorovými letadly, balony, vzducholoděmi a rogaly, jakož i v právu přistávání padákem, zapsané na pro k. ú. V. D., v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro SČ kraj, Katastrální pracoviště K.“ (výrok pod bodem I.), že se zřizuje „ve prospěch žalobce jakožto provozovatele letiště a pro každý další subjekt, který určí řízení letového provozu žalobce, věcné břemeno, spočívající v právu jízdy, manipulace, odbavení a pojíždění motorovými a nemotorovými letadly, vozidly a stroji, zapsané na LV pro k. ú. V. D., v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro SČ kraj, Katastrální pracoviště K.“ (výrok pod bodem II.), že „žalovaný je povinen zdržet se na pozemcích v k. ú. V. D., zapsaných na LV pro k. ú. V. D., v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro SČ kraj, Katastrální pracoviště K., budování jakýchkoliv staveb a výsadby porostů a jakéhokoliv dalšího jednání, které by mohlo omezit nebo zabránit realizaci práva z věcného břemene, dále je povinen jednat tak, aby k omezení nebo znemožnění výkonu práva žalobce z věcného břemene nedošlo“ (výrok pod bodem III.) a že o výši náhrady za zřízení věcného břemene a o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku (výrok pod bodem IV). Soud prvního stupně zjistil, že žalobce je provozovatelem Letiště K., situovaného mimo jiné na pozemcích v k. ú. V. D. Vlastníkem těchto pozemků je Česká republika a právo hospodaření k nim přísluší Státnímu statku K., v likvidaci. Na majetek tohoto státního podniku byl v roce 2001 prohlášen konkurz a správcem konkurzní podstaty (do které byly sepsány i předmětné pozemky) byl ustanoven žalovaný. Na pozemcích bylo provozováno letiště již od roku 1938, od roku 1955 právním předchůdcem žalobce Svazarmem Aeroklub K. Celý pozemek je využíván jako vzletová a přistávací dráha a pozemek jako odbavovací a pojížděcí plocha na pozemek. Podle soudu prvního stupně „hangáry a další letištní budovy ve vlastnictví žalobce jsou rovněž na pozemcích žalovaného. Ty sice nejsou předmětem tohoto řízení, s otázkou využívání předmětných pozemků však úzce souvisí ….prakticky jsou využitelné pouze pro provoz letiště.“ Uzavřel, že jde o obdobnou situaci jako v případech umožnění přístupu k budově na cizím pozemku s tou zvláštností, že nejde o přístup k budově přes cizí pozemek z veřejné komunikace, ale ze vzduchu – jde tak právo vzletu a přistávání. Žalobě na zřízení věcného břemene vyhověl (analogicky) podle (dále „obč. zák.“).Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5. března 2009, č. j. -254, k odvolání žalovaného změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I. – III. tak, že žalobu zamítl. Ve výroku pod bodem IV. (ohledně náhrady za zřízení věcného břemene a nákladů řízení) rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud zdůraznil, že žalobce se domáhá zřízení věcného břemene k uvedeným pozemkům. Zřízení věcného břemene je však možné jen za splnění předpokladů uvedených v obč. zák., který stanoví, že není-li vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak, může soud na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek. Analogické použití tohoto ustanovení – zajištění přístupu ke stavbám ze vzduchu - však není možné. Zřízení věcného břemene je závažným omezením vlastnického práva a omezení vlastnického práva připadá v úvahu jen na základě zákona. Dále odvolací soud připomněl, že žalobce se podle obsahu žaloby (jím vyjmenovaných činností) přístupu k letištním budovám ani nedomáhá, ale jde mu primárně o využití pozemků k provozování letiště. Protože žalobci nepřísluší právo vyplývající z věcného břemene k předmětným pozemkům, není ani věcně legitimován k tomu, aby se podle a obč. zák. domáhal ochrany takového práva. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o (dále „ “) a uplatňuje dovolací důvod podle Za nesprávný považuje právní závěr odvolacího soudu, že ani analogicky nelze podle st. 3 obč. zák. zřídit věcné břemeno spočívající v užívání pozemku jako letiště. Kromě toho odvolací soud nesprávně uvedl, že se ani nedomáhal zřízení věcného břemene spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek žalovaného. Potvrdil totiž rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku pod bodem II., kterým byla výslovně zamítnuta žaloba na zřízení věcného břemene spočívajícího v právu jízdy žalobce přes pozemek žalovaného. Žalobce uvádí, že neví najisto, zda se ve spise nachází plánek letiště, který z opatrnosti připojuje k dovolání. Na tomto plánku jsou zakresleny stavby v jeho vlastnictví, určené k parkování, garážování a opravám letadel, k nimž je možný přístup jen pojížděním po pozemku, který je přístupný jen ze vzduchu nad pozemkem. Podle žalobce „přístup vlastníka k jeho stavbám a s ohledem na jejich specifičnost i specifičnost dopravních prostředků, které se musí k jeho nemovitostem dostat, nelze zajistit jinak.“ V této části žaloby se tak domáhal zřízení věcného břemene podle obč. zák., který měl být oběma soudy přímo aplikován. Ve zbývající části žaloby bylo namístě analogické použití tohoto ustanovení. Byť Nejvyšší soud již judikoval, že analogie možná není (R 47/1991 Sbírky soudních rozhodnutí a rozsudek sp. zn. ), nelze přehlédnout, že institut věcného břemene pochází již z rakouského z roku 1811 a nemohl počítat s možností přístupu na pozemek jen ze vzduchu. Na počátku třetího tisíciletí je však takový přístup zcela běžný a byť není zákonem rigidně upraven, je třeba zákon vykládat i s ohledem na vývoj techniky. Žalobce připomněl význam letiště v dané lokalitě a navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Ve vyjádření k dovolání žalovaný uvedl, že dovolání je bezpředmětné. Žalovaný již pozemky par. čísel 183/1 a 183/6 v rámci konkurzu zpeněžil. Zřízení věcného břemene podle obč. zák. není namístě také proto, že byl změněn o civilním letectví, kterým bylo nově upraveno zřízení věcného břemene provozování letiště, vyžaduje-li to veřejný zájem. Takovou žalobu již žalobce také podal a věc je vedena u soudu prvního stupně pod sp. zn. . Kromě toho se ve věci sp. zn. domáhá výslovně „zřízení věcného řemene zajištění přístupu ke stavbám.“ Žalovaný navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto. Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „ “), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Dovolání je přípustné podle , je uplatněn dovolací důvod upravený v a jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména , ). Dovolání však není důvodné. Není-li vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak, může soud na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek ( obč. zák.).Nejvyšší soud nemá důvod odchylovat se od právního závěru, k němuž dospěl ohledně aplikace obč. zák. v rozsudku ze dne 16. května 2005, sp. zn. , publikovaném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 3395. Uvedl, že „rozhodnutí o zřízení věcného břemene je rozhodnutím konstitutivním, které zasahuje do hmotněprávní sféry účastníků tak, že zakládá, mění nebo ruší subjektivní práva a povinnosti. K takovému zásahu je třeba výslovného ustanovení zákona, který výjimečně dovoluje soudu z podnětu žalobce zasáhnout do soukromých práv a povinností. Takto ovšem nelze zasahovat do práv účastníků podle přiměřeného použití zákona; v případě vlastnického práva by takový postup byl v rozporu i s d. Nejvyšší soud v této souvislosti opakovaně vyslovil, že v jiných případech, než které jsou upraveny v zákoně, nemůže soud svým rozsudkem zřídit věcné břemeno, a to ani tehdy, kdyby se z okolností případu jevilo zřízení věcného břemene nutným východiskem k jeho řešení (viz např. R 47/1991 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhodnutí o zřízení věcného břemene tedy nelze vydat na základě analogické aplikace zákona. Proto obč. zák. nelze ani za použití analogie aplikovat na jiný případ než na ten, který je v něm uveden. Námitka žalobce, že se domáhal také zřízení práva cesty (přístupu) ke svým stavbám, není na místě. V žalobě, resp. žalobním petitu neoznačil žádné stavby, ke kterým měl být sjednán přístup; podle obsahu mu šlo o umožnění provozu letiště. Konečně o tom, že jde v případě využití pozemku jako letiště o jiný způsob užívání pozemku než k zajištění přístupu (cesty) ve smyslu obč. zák., svědčí to, že podle o civilním letectví, ve znění novely provedené , s účinností od 1. 1. 2010 soud k návrhu provozovatele letiště zřídí za náhradu věcné břemeno provozování letiště k letištnímu pozemku, na němž se nachází letiště, převažuje-li veřejný zájem na jeho zřízení nad zachováním dosavadních práv vlastníka pozemku. Z toho je zřejmé, že ani zákonodárce nepovažoval za možné zřídit takové břemeno podle obč. zák.; jinak by totiž nepřistoupil ke zvláštní úpravě. Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Dovolací důvod upravený v tedy v posuzované věci není dán. Vady řízení uvedené v , , b), a ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly tvrzeny ani dovolacím soudem zjištěny. Proto Nejvyšší soud dovolání zamítl ( ). O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím k tomu, že soud prvního stupně usnesením ze dne 26. června 2009, č. j. -274, žalobci uložil, aby zaplatil žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 43.648,- Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení. Žalovanému, který by měl podle , , a právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.V Brně dne 9. července 2012JUDr. Jiří Spáčil, CSc.předseda senátu