Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4507/2011

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

SK Litavan Králův Dvůr,

Tělocvičné jednotě Sokol Králův Dvůr

, se sídlem v Králově Dvoře, Plzeňská 153, zastoupené JUDr. Janou Brodinovou, advokátkou ve Všeradicích 51, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2011, č. j. -362, takto:

I. Dovolání se

zamítá

.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její advokátky JUDr. Jany Brodinové.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Praze shora označeným byl ve výroku I. změněn rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 5. 8. 2009, č. j. -294, ve znění opravného usnesení ze dne 16. 10. 2009, č. j. -308, a to tak, že byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal určení vlastnického práva k nemovitostem – stavbě občanské vybavenosti č. p. 264, stavebnímu pozemku parc. č. 680 – nacházejícím se v kat. úz. a obci Králův Dvůr, zapsaným v katastru nemovitostí na LV č. 521. Odvolacím soudem bylo dále rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou nižších instancí, které byly (v částce 49.880,- Kč) uloženy k platbě žalobci ve prospěch žalované do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její advokátky JUDr. Jany Brodinové.

Soud prvního stupně uvedenému žalobnímu návrhu vyhověl. Vyšel ze zjištění, že dne 12. 4. 1991 byla – podle rozhodnutí valné hromady – uzavřena dohoda o sloučení žalobce s Jednotou Sokol Králův Dvůr; právním nástupcem byla určena Tělocvičná jednota Sokol Králův Dvůr (žalovaná). V rozporu s platnou právní úpravou i se stanovami žalobce však neproběhlo majetkové vypořádání, což mělo podle názoru soudu za následek, že žalobce jako právnická osoba existovat dosud nepřestal a tím pádem ani nemohl pozbýt vlastnické právo k předmětným nemovitostem (nabyté z titulu právního nástupnictví po Tělovýchovné jednotě Králodvorské železárny).

K odvolání žalované byl rozsudek soudu první instance Krajským soudem v Praze změněn a žaloba byla zamítnuta (měnící výrok I.). Soud se ztotožnil se závěrem o sukcesi žalobce do práv a povinností TJ Králodvorské železárny a usuzoval tedy na existenci jeho vlastnického práva k uvedenému nemovitému majetku i ke dni 12. 4. 1991. Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud konstatoval, že platné rozhodnutí valné hromady z tohoto data (o sloučení spolků a zároveň přechodu aktiv a pasiv sdružení v rámci sloučení na žalovanou) prokazatelně představuje akt majetkového vypořádání, kterým došlo k začlenění veškerého majetku SK Litavan do majetku žalované Jednoty.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž tomuto soudu vytkl, že nesprávně posoudil otázku vlastnického práva k nemovitostem, když dovodil, že žalobce není právním nástupcem zaniklého sdružení SK Litavan, ani subjektem s ním totožným, a nesvědčí mu proto vlastnictví ke spornému majetku. Vadu řízení dovolatel spatřoval v tom, že mu ze strany odvolací instance nebyla dána možnost prokázat, že k majetkovému vypořádání nedošlo – z titulu procesní zásady, že negativní skutečnosti se v řízení neprokazují. Žádal proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání písemně vyjádřila. Nesouhlasila s dovolacími námitkami a navrhla, aby dovolání žalobce bylo odmítnuto. Přitom poukázala na to, že by řízení mělo být zastaveno, neboť žalobce v roce 1991 zanikl (není tedy splněna základní podmínka řízení).

Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě ( , ). Žalobce dovozoval přípustnost dovolání pro diformitu rozsudků nižších instancí a dovolací důvody byly uplatněny podle , tj. po vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a ve smyslu , tedy pro tvrzenou nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem.

Dovolání je přípustné.

Podle ustanovení totiž platí, že dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé – což dopadá také na posuzovaný případ.

Dovolání však není důvodné.

V ustanovení , o sdružování občanů, je jako jeden ze zákonných způsobů zániku sdružení vymezeno jeho sloučení s jiným sdružením – k němuž podle zjištěného skutkového stavu došlo i v posuzované věci.

Při zániku sdružení se provádí majetkové vypořádání (viz ). Tento proces představuje obligatorní postup uskutečňovaný v souvislosti se zánikem sdružení. Jeho účinné realizace je dosaženo i v situaci, kdy dochází k zániku subjektu s právním nástupcem vstupujícím do práv a povinností zaniklého sdružení, které se s ním sloučilo a učinilo tak svůj majetkový substrát jeho součástí. Jinými slovy, v rámci sloučení dvou sdružení může být provedeno vyrovnání majetku již z titulu zde naznačené sukcese a lze tedy v tomto směru usuzovat na platný zánik původního sdružení (včetně jeho vlastnických práv), bez toho, aby bylo nutno přistoupit k procesu likvidace. To je rovněž v souladu s ustanovením obč. zák., které stanoví, že se před zánikem právnické osoby vyžaduje její likvidace, pokud celé její jmění nenabývá právní nástupce (zde jiné sdružení) nebo zvláštní zákon nestanoví jinak.

Zásada spolkové autonomie v sobě zahrnuje i možnost zanikajícího sdružení svobodně rozhodnout o způsobu majetkového vypořádání; je vnitřní věcí sdružení, jak při zániku naloží se svým majetkem. V daném případě se tak stalo dne 12. 4. 1991 na základě rozhodnutí valné hromady o sloučení spolků a následně uzavřené dohody organizací o sloučení z téhož data, jejímž obsahem bylo též ujednání o přechodu majetku na právního nástupce zaniklého subjektu, tj. na žalovanou (viz článek 4 dohody). K završení procesu vyrovnání vlastnických vztahů pak došlo ke dni 31. 12. 1991, neboť sloučení majetku bylo podmíněno předchozím provedením inventarizace.

Právní posouzení věci odvolací instancí je správné, dochází-li soud k závěru o sukcesi žalované do práv a povinností SK Litavan a tedy i o existenci vlastnického vztahu k předmětným nemovitostem na její straně.

Z výše řečeného plyne, že uplatněné dovolací důvody nebyly naplněny, odvolací soud rozhodl ve věci správně a Nejvyšší soud proto dovolání žalobce zamítl ( věta před středníkem ).

Úspěšné žalované vzniklo vůči žalobci podle , a právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, vzniklých podáním písemného vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Výchozí sazba odměny tu činila 20.000,- Kč, a to podle Tuto částku však bylo nutné jednou krátit, poněvadž v řízení byl protistranou učiněn jediný úkon ( cit. vyhl.). Po této redukci představuje konečná výše odměny za zastupování částku 10.000,- Kč, a po přičtení 300,- Kč režijního paušálu ( ) a 20 % DPH činí výše nákladů řízení o dovolání přiznaných žalované 12.360,- Kč.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 11. července 2012

JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.

předseda senátu