Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
FC947B641C043C2BC1257A4E0064F1F3.html
HTML · 15.26 KB
No categories available
21 Cdo 502/2010
U S N E S E N Í
a)
Z. Š.,
zastoupeného Mgr. Petrem Nesporým, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Puklicova č. 52, a
b) J. Š.
, proti žalované
Ing. R. M.,
zastoupené JUDr. Petrem Medunou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční č. 1044/23, o 2.250.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 23 C 268/2007 , o dovolání žalobců a) a b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. května 2009, č. j. 28 Co 128/2009 -111, takto:
I. Dovolání žalobců a) a b)
se odmítá
.
II. Žalobci a) a b)
jsou povinni
zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 24.600,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Meduny, advokáta se sídlem v Praze 1, Revoluční č. 1044/23.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř. ):
V průběhu dovolacího řízení bylo z obsahu spisu zjištěno, že procesní předchůdkyně žalobců a) a b) L. Š., zemřela. Nejvyšší soud České republiky proto usnesením ze dne 17.8.2011, č. j. 21 Cdo 502/2010 -158, rozhodl, že v řízení bude na jejím místě pokračováno se Z. Š. a J. Š. jako procesními nástupci.
Dovolání žalobců a) a b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13.5.2009, č. j. 28 Co 128/2009 -111, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4.11.2008, č. j. 23 C 268/2007 -47, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád [ve znění do 30.6.2009 (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)], a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. o.s.ř.
Dovolatelé (resp. jejich procesní předchůdkyně) v projednávané věci – jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. § 41 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. ) – právní posouzení věci (závěr o tom, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen) odvolacím soudem nezpochybňují a v dovolání ani neoznačují žádnou právní otázku, pro kterou by rozhodnutí (rozsudek) odvolacího soudu mělo mít po právní stránce zásadní význam. Z vylíčení důvodů dovolání je naopak zřejmé, že uplatněné námitky se netýkají okolností významných z hlediska posouzení správnosti napadeného rozsudku; tyto námitky proto nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. o.s.ř.
Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě žalobci byli (resp. jejich procesní předchůdkyně) - a po zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4.9.2002, č. j. 39 Co 39/2002 -84, rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.5.2005, č. j. 30 Cdo 37/2005 -120, znovu jsou - účastníky dědického řízení, nepřísluší jim právo na vydání dědictví podle § 485 obč. zák., byť by byli na svém dědickém právu zkráceni. Žalobci se totiž – jak správně uvádí v dovolání – mohou domáhat nápravy, na rozdíl od dědice opomenutého v původním dědickém řízení, cestou řádných, případně mimořádných opravných prostředků (odvolání, dovolání, žaloba na obnovu řízení, žaloba pro zmatečnost) [srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26.10.1983, sp. zn. 10 Co 321/1983 , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44, ročník 1986; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3.10.2007, sp. zn. 21 Cdo 980/2007 , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 46, ročník 2008]. Z těchto důvodů žalobci nemohou být v řízení o žalobě na vydání dědictví podle ustanovení § 485 obč. zák. úspěšní. Proto nebylo třeba zabývat se otázkou počátku běhu a délky promlčecí lhůty pro podání žaloby podle § 485 obč. zák., ale žaloba měla být zamítnuta pro nedostatek aktivní legitimace na straně žalobců, resp. jejich procesní předchůdkyně.
Námitky dovolatelů, že jejich procesní předchůdkyně „nepřestala být účastníkem dědického řízení“ a že „usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27.3.2004, č. j. 27 D 1440/1996 -156, jim (ani jejich procesní předchůdkyni) nebylo doručeno a není usnesením pravomocným“, nemohou být v řízení o žalobě na vydání dědictví podle § 485 obč. zák. důvodné, neboť nesměřují proti dovoláním napadenému usnesení odvolacího soudu. Tyto námitky měly (a stále mohou) být uplatněny v řízení o dědictví po zůstavitelce M. P.
Závěrem ještě nutno dodat, že ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 13 C 237/2006 o určení dědického práva po zůstavitelce M. P. byl dovolacím soudem zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30.6.2009, č. j. 16 Co 430/2008 -423, a věc byla vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Současně bylo zrušeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27.3.2004, č. j. 27 D 1440/96 -156, kterým bylo rozhodnuto o dědictví po uvedené zůstavitelce, a věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení.
Protože odvolací soud rozhodl správně, byť své rozhodnutí nesprávně zdůvodnil, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobců - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalované v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně za zastupování ve výši 20.200,- Kč (srov. ustanovení § 3 odst. 1 bod 8 ., § 10 odst. 3 , § 14 , § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. , ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb. , č. 110/2004 Sb. , č. 617/2004 Sb. , č. 277/2006 Sb. a Čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb. ) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. , č. 484/2000 Sb. , č. 68/2003 Sb. , č. 618/2004 Sb. , č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb. ), celkem ve výši 20.500,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalované advokát JUDr. Petr Meduna osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3, § 151 odst. 2 věty druhé o.s.ř. o.s.ř. vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty určená z odměny za zastupování, z náhrad a z jejích hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty [20% - srov. § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty], tedy částka 4.100,- Kč. Protože dovolání žalobců bylo odmítnuto, dovolací soud jim podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. uložil, aby žalované náklady v celkové výši 24.600,- Kč nahradili. Žalobci a/ a b/ jsou povinni přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ).
Proti tomuto usnesení
není
přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. června 2012
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu