Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2941/2010

U S N E S E N Í

A. H.

RASTAV, Rakovnická stavební s. r. o.,

se sídlem v Rakovníku, Pražská 8, identifikační číslo osoby 16 98 10 90, zastoupené JUDr. Josefem Vaňkem, advokátem se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka 108, o zaplacení částky 1,088.660,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. března 2010, č. j. -297, ve znění opravného usnesení ze dne 6. května 2010, č. j. -311, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze označenému v záhlaví (jenž je v pořadí třetím, když předchozí rozsudky odvolacího soudu byly k dovoláním žalované ve vyhovujících výrocích ve věci samé zrušeny rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2006, sp. zn. a ze dne 27. května 2009, sp. zn. , a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení), kterým byl potvrzen rozsudek ze dne 21. dubna 2006, č. j. -210, v odvoláním napadeném vyhovujícím výroku ve věci samé, jímž Okresní soud v Rakovníku uložil žalované zaplatit žalobci částku 1,093.660,- Kč s 11% úrokem z prodlení z částky 1,094.560,- Kč od 24. července 2002 do 3. února 2006 a s 11% úrokem z prodlení z částky 1,093.660,- Kč od 4. února 2006 do zaplacení, dále byl změněn ve výroku o nákladech řízení a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není přípustné - oproti mínění dovolatelky - podle ustanovení (dále též jen “), neboť odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé co do částky 1,088.660,- Kč s příslušenstvím. Co do zbývající částky 5.000,- Kč s příslušenstvím (v níž dovolatelka spatřuje rozdílnost rozsudku odvolacího soudu a soudu prvního stupně) bylo již pravomocně rozhodnuto předchozím rozsudkem odvolacího soudu ze dne 28. listopadu 2006, č. j. -249, tak, že v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta.

Domnívá-li se žalovaná, že dovolání je přípustné i podle ustanovení s ohledem na předchozí zrušovací rozhodnutí Nejvyššího soudu, není tento její názor správný, protože odvolací soud rozhodl rozsudkem označeným v záhlaví shodně jako ve svém předchozím rozsudku ze dne 28. listopadu 2006, č. j. -249, který byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2009, sp. zn. . I kdyby však rozhodl odlišně, podmínky přípustnosti dovolání určené ustanovením nebyly v souzené věci naplněny.

Dovolání žalované však nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení (zrušeného k 31. prosinci 2012 nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. ), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila.

Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení je zřejmé, že dovolatelka nevymezuje žádnou takovou otázku, pro jejíž řešení by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí ve věci samé při splnění kritérií uvedených v části věty před středníkem

Dovolatelkou zpochybněný právní závěr, který odvolací soud učinil při posouzení (ne)platnosti ujednání o výši úroků ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi účastníky 21. prosince 1998, žádnou otázku zásadního právního významu neotvírá, protože výklad ujednání v čl. IV. bodu 2 této smlouvy respektuje zásady výkladu právních úkonů určené ustanoveními a obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a formulované např. v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. . Posouzení správnosti tohoto závěru tak nemá zásadní právní význam.

Zásadně právně významným nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani výhrady k tomu, v jaké výši byly zjištěny úroky z prodlení. Dovolatelce je třeba přisvědčit v tom, že odvolací soud určení výše a výpočet odůvodnil odkazem na ustanovení § 735 obch. zák. ve znění účinném do 31. prosince 2000, přestože správně jde o ustanovení § 369 odst. 1 obch. zák. Vzhledem k tomu, že znění obou ustanovení v rozhodné době, pokud jde o určení výše úroků z prodlení, nebyly-li ve smlouvě dohodnuty, je totožné, a to, že dlužník je povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení o 1 % vyšší, než činí úroková sazba určená podle § 502 obch. zák. a že průměrná roční bankovní sazba u krátkodobých úvěrů podle zjištění odvolacího soudu činila 13,475 % a odvolací soud rozhodl o úroku z prodlení ve výši 11 % požadovaných žalobcem, neměl nesprávný odkaz na ustanovení § 735 obch. zák. vliv na správnost výpočtu výše úroků z prodlení.

Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení a proti výrokům o nákladech řízení není přípustné podle žádného ustanovení (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. června 2012

JUDr. Hana Gajdziokovápředsedkyně senátu