Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
916C5B11C758DB24C1257A4E00655012.html
HTML · 11.91 KB
No categories available
26 Cdo 3669/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně L. S. S., proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu v Hranicích, se sídlem Hranice, 28. října 565, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp.zn. 40 Nc 508/2008 , o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. května 2011, č. j. 12 Co 152/2011 -94, č. j. 12 Co 153/2011 -94 takto:
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (nezastoupena advokátem) včasné dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) poté, co shledal, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o.s.ř. ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních § 237 , § 238 , § 238a a také v § 239 o.s.ř.
Přípustnost dovolání podle § 237 o.s.ř. není dána, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo změněno (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ) či potvrzeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř. ) rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o věci samé.
Dovolání není přípustné ani podle § 238 , § 238a odst. 1 a § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř. , protože nejde o žádný z případů v citovaných ustanovení uvedených.
Přípustnost dovolání není možno dovodit ani z ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. , neboť podle tohoto ustanovení je dovolání (za obdobného použití § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř. ) přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), nikoliv proti usnesení, kterým bylo odmítnuto odvolání.
Z uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení. Lze proto uzavřít, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud ve smyslu § 43 odst. 2 a § 211 o.s.ř. odmítl odvolání pro vady, které brání jeho projednání, není přípustné; mimořádným opravným prostředkem proti takovému rozhodnutí je podle § 229 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. žaloba pro zmatečnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 837/2003 , a ze dne 27. 9. 2007, sp.zn. 29 Odo 407/2007 ).
Za této situace Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. pro nepřípustnost odmítl, aniž se zabýval nedostatkem povinného zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 , 4 a § 241b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř. ).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalovanému nevznikly (dle obsahu spisu) žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. června 2012
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc
předsedkyně senátu