Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1899/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně J. G., správkyně konkurzní podstaty úpadkyně společnosti Nábytek HESPRE, s. r. o., bytem v Roudnici nad Labem, Alej 17. listopadu 1423, PSČ 413 01, zastoupené JUDr. Lubošem Pospíšilem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Osvobození 714/4, PSČ 412 01, proti žalované L. P., zastoupené JUDr. Vojtěchem Krejčířem, advokátem se sídlem v Mostě, Moskevská 12, PSČ 434 01, o zaplacení 1.163.050,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. prosince 2010, č. j. -157, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Napadeným rozsudkem odvolací soud mimo jiné potvrdil výrok II. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. června 2009, č. j. -123, v části, kterou soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 1,142.150,- Kč, a ve zbývající části výroku II. a ve výroku III. rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, a to do výroku, jímž byl potvrzen výrok II. usnesení soudu prvního stupně, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále jen „ “), odmítl.

Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení [o situaci předvídanou v ustanovení nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán obsahem dovolání ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Dovolatelka přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [241a odst. 2 písm. b) ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( ), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. , jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Při respektování shora vymezených kritérií jsou pro řešení otázky přípustnosti dovolání bezvýznamné dovolatelkou předkládané otázky 1) a 2), když je zcela zjevné, že v projednávané věci nedošlo ke vzniku nájemního vztahu, z čehož plyne, že rovněž nevznikla povinnost platit nájemné.

Jde-li následně o otázku 3), závěr, že vztah z odpovědnosti za škodu způsobenou statutárním orgánem obchodní společnosti se řídí obchodním zákoníkem, pak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. odůvodnění rozsudku ze dne 15. září 2010, sp. zn. ).

Pokud pak dovolatelka odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2010, sp. zn. , není tento odkaz případný, neboť odkazované rozhodnutí se týká zcela odlišné situace – konkrétně promlčení práva uplatit neúčinnost právního úkonu podle § 14 odst. 1 písm. a) nebo podle § 15 zákona o konkurzu a vyrovnání.

Podle ustanovení proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti, podle ustanovení a je odmítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení věty první, a , neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. června 2012

doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu