Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1827/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně R. O., zastoupené JUDr. Vlastou Němcovou, advokátkou se sídlem Blansko, Nádražní 10, proti žalované DAXTO s. r. o.v likvidaci se sídlem Brno, Čechyňská 25, identifikační číslo 25500538, zastoupené JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem Brno, Veveří 57, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. listopadu 2011, č. j. -213, takto :

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 10. prosince 2003, č. j. -75, zamítl žalobu o určení, že „žalobkyně je vlastnicí nemovitostí zapsaných na LV č. 1964 pro k. ú. a obec B. jako stavba - objekt bydlení č. p. 1228 na p. č. st. 1376, pozemek p. č. st. 1376 zast. plocha a pozemek p. č. 875/98 zahrada“, a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 1. dubna 2008, č. j. -124, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 27. října 2010, č. j. -158, rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; zavázal je právním názorem, podle něhož bylo-li účelem převodu vlastnického práva žalobkyně k nemovitostem na věřitele ze smlouvy o půjčce zajištění pohledávky ze smlouvy o půjčce s tím, že po splacení půjčky kupující převede vlastnické právo zpět na žalobkyni, nejedná se o kupní smlouvu ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), nýbrž o ujednání odpovídající zajišťovacímu převodu vlastnického práva, postrádající obligatorní písemnou formu vyžadovanou obč. zák.; navíc jde o ujednání, které bylo sjednáno jako fiduciární převod práva a které neobsahuje dohodu o tom, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že žalobkyně zajištěnou pohledávku z půjčky věřiteli řádně a včas neuhradí. Kupní smlouva je z těchto důvodů právním úkonem absolutně neplatným ve smyslu obč. zák.

Následně soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. prosince 2010, č. j. -193, určil, že „žalobkyně je vlastnicí nemovitostí zapsaných na LV č. 1964 pro k. ú. a obec B. jako stavba - objekt bydlení č. p. 1228 na p. č. st. 1376, pozemek p. č. st. 1376 zast. plocha a pozemek p. č. 857/98 zahrada“, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. listopadu 2011, č. j. -213, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, přičemž do té doby je nadále použitelné - srovnej nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. ).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

Námitka žalované, že soudy obou stupňů, vedeny nesprávným právním názorem dovolacího soudu, dospěly na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, není způsobilá přípustnost dovolání v posuzovaném případě založit. Podstatu dovolacích námitek žalované tvoří výtky týkající se nesprávně a neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Žalovaná při rekapitulaci a vlastním vyhodnocení provedených důkazů vyjadřuje přesvědčení, že soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav věci, který odvolací soud převzal a na jehož základě pak založil (ve shodě se soudem prvního stupně) právní závěr o neplatnosti kupní smlouvy, nemá oporu v provedeném dokazování. Žalovaná polemizuje zejména s vyhodnocením výpovědi svědka M. K. a vlastním hodnocením tohoto důkazu dospívá ke skutkovému závěru, že v pořadí druhá kupní smlouva nebyla uzavřena za účelem zajištění pohledávky, přičemž uváděl-li svědek, že poté co žalobkyně půjčku zaplatí, převede na ni nemovitost zpět, bylo tím myšleno pouze právo zpětné koupě ve smyslu § 607 obč. zák. Těmito námitkami ovšem žalovaná zpochybňuje správnost právního závěru odvolacího soudu za pomoci vlastní verze skutku, tedy prostřednictvím skutkových námitek. Pomíjí přitom, že v poměrech přípustnosti dovolání podle je uplatnění dovolacího důvodu podle , který míří proti skutkovým zjištěním, vyloučeno a dovolací soud je povinen vyjít ze skutkového stavu věci, který byl podkladem pro rozhodnutí věci odvolacím soudem. Argumentuje-li žalovaná nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že předmětná kupní smlouva byla uzavřena platně.

Z vyložených důvodů dovolací soud dovolání odmítl ( věta první a ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a a žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady dovolacího řízení, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky ve výši 5.000,- Kč (, ve spojení s , ve spojení s a , ve znění účinném do 29. 2. 2012 - viz. čl. II ), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč ( a a 3 , v platném znění) a z částky 1.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 12. července 2012

JUDr. Blanka Moudrá, v. r.

předsedkyně senátu