Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tdo 454/2012

8 Tdo 454/2012

U S N E S E N Í

26. dubna 2012 o dovolání

nejvyššího státního zástupce

podanému v neprospěch obviněného

D. T.

, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. , který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce

o d m í t á

.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. , uznal obviněného D. T. (dále jen „obviněný“) vinným, že:

„1/ v přesně nezjištěné době od 1. 5. 2010 do 12:00 hod. dne 24. 6. 2010 v M., L., z prostoru jezu na řece P. pod sportovním areálem, po překonání visacího zámku, odcizil z betonové jímky elektromotor k čerpadlu v hodnotě 13.500,- Kč, ke škodě TJ J. M., a tohoto skutku se dopustil přesto, že byl Okresním soudem v České Lípě ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 2. 2009, sp. zn. , odsouzen za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. účinného do 31. 12. 2009, a byl mu uložen nepodmíněný trest v délce dvanácti měsíců, který vykonal dne 30. 4. 2010,

2/ dne 5. 9. 2010 v 17:10 hod. řídil v M. ulici v M., L. k., malý motocykl Simson bez RZ, ač v té době vykonával trest zákazu činnosti - zákazu řízení motorových vozidel, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 17. 7. 2008, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. “.

Takto popsané jednání soud prvního stupně právně posoudil v bodě 1/ jako přečin krádeže podle , b) a přečin krádeže podle a v bodě 2/ jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle , za což mu podle a uložil úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon jej podle zařadil do věznice s ostrahou. Podle tr. ř. mu uložil povinnost uhradit škodu ve výši 13.500,- Kč poškozené TJ J. M., se zbytkem nároku tuto poškozenou podle tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl rozsudkem ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. , tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod bodem 1/, ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným, že:

„v přesně nezjištěné době od 1. 5. 2010 do 12:00 hod. dne 24. 6. 2010 v M., L., z prostoru jezu na řece P. pod sportovním areálem, po překonání visacího zámku, odcizil z betonové jímky elektromotor k čerpadlu v hodnotě 13.500,- Kč, ke škodě TJ J. M., a tohoto skutku se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 27. 2. 2009, sp. zn. , odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. (účinného do 31. 12. 2009) a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, který vykonal dne 30. 4. 2010“.

Takto popsané jednání obviněného odvolací soud kvalifikoval jako přečin krádeže podle a uložil mu za tento přečin a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle , který zůstal v napadeném rozsudku nedotčen, podle za použití úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon jej podle zařadil do věznice s ostrahou. Podle tr. ř. mu uložil povinnost nahradit poškozené TJ J., L., M., okr. Č. L., škodu ve výši 13.500,- Kč, a se zbytkem nároku odkázal tuto poškozenou podle tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Konečně vyslovil, že jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

S tímto rozhodnutím nesouhlasil nejvyšší státní zástupce (dále též „dovolatel“) a podal proti němu dovolání v neprospěch obviněného, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Dovolatel přisvědčil názoru odvolacího soudu do té míry, že v ustanovení a jsou upraveny dvě samostatné skutkové podstaty. S dalšími jeho závěry však již nesouhlasil, brojil především proti tvrzení, že mezi těmito skutkovými podstatami existuje vztah speciality. Podle jeho názoru ustanovení postihuje jednání, které je blíže charakterizováno výší škody nebo okolnostmi, za nichž byl čin spáchán, ustanovení pak postihuje zpětnost jednání pachatele a jeho smyslem je tudíž postihnout speciální recidivu pachatele. Pokud by se vycházelo z názoru o vyloučení jednočinného souběhu těchto dvou skutkových podstat, pak by opakované spáchání přečinu krádeže a odsouzení a potrestání tohoto přečinu nikdy podmínku zpětnosti založit nemohlo.

Nejvyšší státní zástupce proto vyjádřil přesvědčení, že obviněný měl být uznán vinným přečinem krádeže podle , b) v jednočinném souběhu s přečinem krádeže podle . Z těchto důvodů v závěru podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle , 2 tr. ř. za podmínek tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle

l

odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň navrhl, aby takové rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyjádřil souhlas i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Oldřicha Filipa a stručně konstatoval, že uvedenou problematikou se Nejvyšší soud opakovaně zabýval a pro rozpory v rozhodnutích jednotlivých senátů rozhodl ve velkém senátu trestního kolegia dne 14. 11. 2011, sp. zn.

, tak, že se nejedná o jednočinný souběh, ale o jeden skutek, který je třeba kvalifikovat podle až e), odst. 2 . Takto pojatá kvalifikace totiž odpovídá smyslu trestní odpovědnosti pachatele a je v souladu s obecnými zásadami pojmu trestného činu a jeho znaků. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda vznesené námitky naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod.

Nejvyšší státní zástupce uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.

V návaznosti na to je třeba konstatovat, že námitky obsažené v dovolání nejvyššího státního zástupce byly z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněny relevantně.

K řešené problematice je zapotřebí alespoň ve stručnosti uvést, že přečinu krádeže podle , b) se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou a čin spáchá vloupáním. Ustanovení pak naplní pachatel, který si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za čin uvedený v odstavci 1 v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.

Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu podaného dovolání je významná otázka právního posouzení skutku v případě, kdy jsou podle skutkových zjištění dány podmínky pro použití až e) [v konkrétním případě , b) ] a současně i podle . Dovolatel nesouhlasil s právním posouzením jen podle (jak rozhodl v napadeném rozsudku odvolací soud) a tvrdil, že skutek má být posouzen jako jednočinný souběh přečinů krádeže podle , b) a podle v intencích rozsudku soudu prvního stupně.

V této souvislosti je vhodné připomenout, že problematikou vzájemného vztahu skutkových podstat uvedených v a se již zabýval velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu, a to jednak v usnesení ze dne 14. 11. 2011, sp. zn. , jednak v usnesení ze dne 14. 11. 2011, sp. zn. Dospěl přitom k závěru, že jestliže pachatel, u kterého jsou splněny podmínky zpětnosti podle , spáchá čin též za existence některé z okolností uvedených v až e) , uvedené znaky se navzájem překrývají, a povahu takového skutku je nutné vystihnout v právním posouzení tak, aby zahrnovala jak znaky vyjádřené v až e) , tak i podle . Nejde však o jednočinný souběh stejnorodý dvou skutkových podstat trestného činu krádeže, ale jde o jeden skutek a jeden trestný čin, který je třeba kvalifikovat podle až e), odst. 2 . Uvedená právní kvalifikace odpovídá smyslu trestní odpovědnosti pachatele a je v souladu s obecnými zásadami pojmu trestného činu a jeho znaků ( a ), přitom respektuje, že čin pachatele musí být posouzen vždy podle všech znaků vyjádřených v zákoně, jakož i to, že obviněný nemůže být uznán vinným dvakrát za materiálně jeden přečin krádeže. Současně je tímto právním posouzením eliminována nadměrná tvrdost zákona, neboť pachatel je za jedno jednání, jež se odráží jen v jednom trestném činu, odsouzen toliko za tento jeden trestný čin, a nedochází tak k nelogickému jednočinnému souběhu dvou stejných trestných činů. Za toto jednání je pachatel postižen pouze podle přísnější podoby vyjádřené ve zvláštní skutkové podstatě, která však odráží dostatečně nejen společenskou škodlivost, ale i povahu a závažnost spáchaného činu ( ). V podrobnostech lze odkázat

na odůvodnění citovaných rozhodnutí.

V návaznosti na skutečnosti shora stručně rozvedené tak Nejvyšší soud

dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné potud, že odvolací soud nesprávně posoudil skutek ve vztahu ke kvalifikaci přečinu krádeže pouze jako přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, v důsledku čehož bylo jeho rozhodnutí zatíženo vadou uvedenou v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud se však současně ve smyslu § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. zabýval tím, zda zjištěná vada v právním posouzení skutku by mohla zásadně ovlivnit postavení obviněného, popř. zda řešená právní otázka má po právní stránce zásadní význam. Dospěl přitom k závěru, že projednání dovolání by v daném případě postavení obviněného výrazněji ovlivnit nemohlo (popsaná vada by prakticky neměla vliv na úvahy o druhu a výměře trestu). V této souvislosti je vhodné připomenout, že rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněnému uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a rozsudkem odvolacího soudu mu byl uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl rovněž zařazen do věznice s ostrahou. Odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně přitom podal toliko obviněný, takže odvolací soud byl vázán (stejně jako by byl vázán i pro případné další řízení v této věci) tzv. zákazem reformationis in peius (to znamená, že v případě zrušení rozhodnutí odvolacího soudu by tento soud v dalším řízení nemohl obviněnému uložit přísnější trest, než jaký mu uložil soud prvního stupně). Nejvyšší soud tedy nezjistil podmínky, které by s ohledem na existenci výše zjištěné a vytknuté vady v právní kvalifikaci skutku odůvodňovaly uložení podstatně odlišného trestu, než se stalo rozsudkem odvolacího soudu.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem (zejména autoritativnímu rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu) je evidentní, že dovoláním nastolená právní otázka již nemá po právní stránce zásadní význam.

Z těchto podstatných důvodů Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl, neboť je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.

Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í :

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. dubna 2012

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a