Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3395/2011

U S N E S E N Í

Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky

M. B.

, za účasti soudního exekutora JUDr. Milana Usnula, Exekutorský úřad, Praha 9 (zástupce odvolaného soudního exekutora JUDr. Jiřího Doležala, Exekutorský úřad Plzeň – jih), věřitele EXIMO Trading, spol. s r. o., se sídlem v Plzni, Čedičova 511/9, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Stárkem, advokátem se sídlem v Plzni, Františkánská 7, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. , o dovolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 4. 2011, č. j. -190, takto:

Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 4. 2011, č. j. -190,

se

v části, v níž krajský soud změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I o vydání rozdělované podstaty

zamítá

, jinak

se

odmítá

.

Odůvodnění:

Okresní soud v Chomutově usnesením ze dne 6. 5. 2009, č. j. -121, rozhodl, že rozdělovaná podstata ve výši 2 000 000,- Kč se vydává insolvenčnímu správci AZ Konkurs v.o.s., se sídlem v Klášterci nad Ohří, Zahradní 230, IČ 25434934 (výrok I). Dále rozhodl, že nebude-li rozdělovaná podstata zcela použita v rámci insolvenčního řízení, ukládá se insolvenčnímu správci AZ Konkursu v. o. s., aby její zůstatek vrátil soudu k provedení rozvrhového řízení (výrok II).

Krajský soud napadeným rozhodnutím

změnil

usnesení soudu prvního stupně ve výroku I tak, že soudnímu exekutorovi JUDr. Jiřímu Doležalovi se přiznává k hotovému vyplacení úhrada nákladů exekučního řízení ve výši 9 772,- Kč a zbytek rozdělované podstaty ve výši 1 990 228,- Kč se vydává insolventnímu správci povinného, ve výroku II usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Stejně jako soud prvního stupně uzavřel, že v případě zahájení insolvenčního řízení je třeba vydat rozvrh výtěžku insolvečnímu správci. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že je třeba uspokojit pohledávku exekutora na náhradu nákladů exekuce, ovšem pouze v rozsahu nákladů exekuce spojených s dražbou, které jsou v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), považovány za úkony soudu, a je nutné je uspokojit v první skupině. Za tyto náklady považoval poštovné 1 620,- Kč, náklady za výpisy z katastru nemovitostí 700,- Kč, znalečné 6 500,- Kč, cestovní výdaje za prohlídku nemovitostí 952,- Kč, celkem 9 772,- Kč. Dále uvedl, že soudní exekutor nedoložil náklady ve výši 60 000,- Kč spojené s inzercí nemovitostí. Připustil, že i soudní exekutor může pomocí inzerce rozšířit okruh případných zájemců, ovšem vždy by se mělo jednat o účelně vynaložený náklad (nikoliv o provizi z prodeje), což soudní exekutor nedoložil.

Dovolatel v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , c) , přisuzuje napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, který spojuje s otázkou, kdo je vlastníkem peněz vymožených exekutorem poté, co usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. uvedl, že po poté, co usnesení o příklepu nabylo právní moci 29. 11. 2005 a vydražitel zaplatil nejvyšší podání do rukou exekutora, stalo se plnění vydražitele plněním povinného, tj. plněním povinného na vymáhané pohledávky, neboť exekutor přijímá plnění jako oprávněná osoba; z toho důvodu je i vlastnictvím řádně přihlášených oprávněných, popř. v případě zůstatku po jejich uspokojení i povinného. Jelikož tento stav nastal před prohlášením insolvence na majetek povinného, nebyla v rozhodné době vymožená částka 2 000 000,- Kč již součástí majetku povinného. Názor odvolacího soudu, že majetkem povinného se stává hodnota nemovitostí vyjádřená v penězích, považuje za zcela nepřezkoumatelný, neboť není zřejmé, jak by hodnota věci sama o sobě mohla být věcí. Rozhodnutí odvolacího soudu je podle jeho názoru v rozporu s d. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněná se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnila s návrhem dovolatele.

Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. ).

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I., týkajícím se rozdělované podstaty, je přípustné podle , odst. 2 a Není však důvodné.

Jelikož vady podle ustanovení , odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 (tzv. zmatečnosti), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( , věta druhá, ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( , věta první, ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že v daném případě, kdy byl po prodeji nemovitosti pravomocným usnesením o udělení příklepu a po zaplacení nejvyššího podání prohlášen na majetek povinného konkurs, rozhodne soud jen o uspokojení pohledávky nákladů řízení vzniklých soudnímu exekutorovi v souvislosti s prováděním dražby a o vydání zbytku rozdělované podstaty správci konkursní podstaty.

Nejvyšší soud sjednotil rozhodovací praxi soudů nižších ve výkladu , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, v souvislosti s a 3 zejména prostřednictvím usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 86/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, popř. dále jen R 86/2005. V tomto rozhodnutí je formulován závěr, s nímž se Nejvyšší soud ztotožňuje a podle kterého byl-li prohlášen konkurs na majetek povinného poté, co v řízení o výkon rozhodnutí byla jeho nemovitost pravomocným usnesením o příklepu prodána, soud po zaplacení nejvyššího podání vydražitelem usnesením rozhodne o uspokojení pohledávky nákladů řízení vzniklých státu v souvislosti s prováděním dražby, nové dražby nebo další dražby a o vydání zbytku rozdělované podstaty správci konkursní podstaty, s tím, že toto usnesení má účinky rozvrhového usnesení ( ). Uvedené závěry se zcela uplatní i pro insolvenční řízení upravené , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů.

V souzené věci bylo ještě předtím, než byl ve věci proveden rozvrh rozdělované podstaty, usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 2. 2008, č. j. -5, zahájeno proti povinnému insolvenční řízení. Dalším usnesením téhož soudu ze dne 21. 3. 2008, č. j. -12, bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a následně byl usnesením ze dne 13. 6. 2008, č. j. , prohlášen na majetek povinného konkurs.

Odvolací soud proto nepochybil, rozhodl-li o tom, že po odečtení nákladů řízení vzniklých soudnímu exekutorovi v souvislosti s prováděním dražby se vydá zbytek rozdělované podstaty správci konkursní podstaty.

Rozhodnutí odvolacího soudu není ani v rozporu s dalšími rozhodnutími Nejvyššího soudu (sp. zn. , sp. zn. či sp. zn. ), na něž dovolatel odkazuje a jež se zabývají otázkou, zda plněním do rukou soudního exekutora zaniká závazek povinného k oprávněné osobě. Výkon rozhodnutí (exekuce) prodejem nemovitostí je rozdělen na několik fází, z nichž poslední je řízení o rozvrhu ( a násl. ). Soud je povinen, jsou-li splněny podmínky poslední fáze exekučního řízení, nařídit jednání o rozvrhu rozdělované podstaty a vydat rozvrhové usnesení, ve kterém rozhodne, komu a v jaké výši přizná úhradu pohledávek. Teprve po právní moci rozvrhového usnesení může soud (soudní exekutor) vyplatit jednotlivé částky z rozdělované podstaty. S ohledem na účinky prohlášení konkursu na majetek povinného takové rozhodnutí již nemůže vydat soud či soudní exekutor, nýbrž o ní rozhodne správce konkursní podstaty, resp. insolvenční správce (srov. již citované R 86/2005, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 54/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2004, sp. zn. ).

S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že dovolateli se prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo správnost napadeného rozhodnutí v části, v níž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně, zpochybnit. Nejvyšší soud tedy bez jednání ( věta první ) dovolání v uvedené části jako bezdůvodné zamítl ( část věty před středníkem, odst. 6 ).

Dovolací soud současně neshledal, že by rozhodnutí odvolacího soudu mělo v části, v níž byl potvrzen výrok soudu prvního stupně o tom, že insolvenční správce je povinen vrátit zůstatek rozdělované podstaty soudu k provedení rozvrhového řízení, nebude-li rozdělovaná podstata zcela použita v rámci insolovenčního řízení, mělo po právní stránce zásadní význam ( ), když pouze při splnění tohoto předpokladu je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, přípustné ( , , odst. 2 ). Je tomu tak proto, že touto problematikou se rovněž zabývalo již zmiňované rozhodnutí R 86/2005.

Nejvyšší soud proto postupoval podle věty první a a ve zbývající části dovolání odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. června 2012

JUDr. Miroslava Jirmanová

předsedkyně senátu