Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1512/2012

28

Cdo 1512/2012

ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Zdeňka Sajdla a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., ve věci žalobkyně Dr. A. Š., bytem v Č. B., zastoupené Mgr. Michalem Pavlasem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 4/3, proti žalovanému Pozemkovému fondu České republiky, IČ: 45797072, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11, o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. října 2011, č. j. -192, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. října 2011, č. j. -192, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. 5. 2011, č. j. -158, zamítl žalobu o určení, že žalobkyni ve smyslu , o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků, ve znění účinném do 31. 3. 2012 (dále jen – „ “) vzniklo přednostní právo k pozemkům ve zjednodušené evidenci, parcela původní pozemkový katastr (PK, vše v katastrálním území H. (výrok I.). Žalovanému uložil, aby se žalobkyní uzavřel kupní smlouvu, na jejímž základě jí prodá předmětné pozemky za podmínek specifikovaných ve výroku II. rozsudku za kupní cenu 36.280,- Kč. Současně rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný dne 28. 5. 2010 vyhlásil prodej předmětných zemědělských pozemků. Žalobkyně jakožto společnice obchodní společnosti Bergmuller s. r. o., která měla předmětné pozemky pronajaty ke dni vyhlášení prodeje a jejich nájemkyní byla nepřetržitě i po dobu 36 měsíců předcházejících tomuto dni, dne 23. 6. 2010 se souhlasem dotčené obchodní společnosti coby jediný zájemce písemně požádala žalovaného o koupi předmětných pozemků. Ve lhůtě stanovené pro podání žádosti (1 měsíc ode dne vyhlášení prodeje) přitom složila kauce ve výši vyžadované žalovaným při vyhlášení prodeje pozemků. Platby označila správným variabilním symbolem, opomněla je však označit též symbolem specifickým. Žalovaný i bez označení specifického symbolu platby správně identifikoval. Žádosti žalobkyně o koupi pozemků ovšem pro pochybení při označení plateb kaucí (neuvedení specifického symbolu) nevyhověl a složené kauce žalobkyni vrátil zpět. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně dovodil, že na určení, že jí k předmětným pozemkům vzniklo přednostní právo, žalobkyně nemá naléhavý právní zájem. Žalobu proto v uvedeném rozsahu zamítl. Současně uzavřel, že žalobkyně jakožto společnice obchodní společnosti, která má předmětné zemědělské pozemky v nájmu nejméně po dobu 36 měsíců předcházejících vyhlášení prodeje a souhlasí s požadovaným prodejem pozemků, byla oprávněna žádat o jejich koupi ( , odst. 5, 8 ). Jelikož o koupi požádala včas a ve lhůtě pro podání žádostí též složila vyžadovanou kauci ( , 11 ), svědčí žalobkyni právo na uzavření kupní smlouvy ohledně předmětných pozemků. Na uvedeném závěru nemění dle názoru soudu prvního stupně ničeho okolnost, že platba kauce nebyla označena vyžadovaným specifickým symbolem. Označení specifického symbolu totiž slouží toliko ke snadnější identifikaci plátce, přičemž žalovaný platbu žalobkyně správně identifikoval i bez použití onoho symbolu. Soud prvního stupně proto výrokem II. rozsudku zavázal žalovaného, aby uzavřel kupní smlouvu o prodeji předmětných pozemků žalobkyni.

Odvolací soud k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že žalobu o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu o prodeji předmětných pozemků zamítl. Současně rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně. Dovodil ovšem, že žalobkyně kauce na koupi pozemků nesložila za podmínek zveřejněných při vyhlášení jejich prodeje, neboť nevyhověla zveřejněnému požadavku žalovaného, aby platby kaucí byly označeny specifickým symbolem. Odkazuje na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. , a ze dne 13. 7. 2010, sp. zn. , tak odvolací soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě zákonné předpoklady prodeje předmětných pozemků žalobkyni naplněny nejsou ( ). Žalobě o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu proto nevyhověl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení (dále jen „ “), co do důvodů měla za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Konkrétně namítala, že ze ani z řádu pro vyhodnocení výzvy k podání nabídky kupní ceny vypracovaného žalovaným nevyplývá povinnost žadatele označovat platbu kauce specifickým symbolem. Upozornila přitom na okolnost, že v posuzovaném případě nedostatek označení platby specifickým symbolem neměl za následek nemožnost přiřadit platby kaucí k osobě plátce či ke konkrétním nabízeným pozemkům. Závěr odvolacího soudu o tom, že v projednávané věci nebyly naplněny zákonné podmínky prodeje pozemků oprávněnému žadateli, tudíž shledává přehnaně formalistickým. V uvedené souvislosti odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 24. 6. 2004, sp. zn. . K argumentaci odvolacího soudu uvedla, že jím citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na posuzovaný případ nedopadají. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. , totiž řeší způsob prokázání zákonných předpokladů účasti na veřejné obchodní soutěži (průkaz doby trváni pobytu na území ČR) a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2010, sp. zn. , je založen toliko na posouzení otázky naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se ztotožnil se závěry odvolacího soudu a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) věc projednal podle ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II., bod 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu je přípustné ( ) a bylo podáno oprávněnou fyzickou osobou (účastnicí řízení) zastoupenou advokátem ( ), ve lhůtě stanovené , přezkoumal, aniž nařizoval jednání ( věty prvé ), rozsudek odvolacího soudu. Dovolání shledal opodstatněným.

Vady řízení, k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), nejsou dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají. Nejvyšší soud se proto zabýval tím, zda je dán důvod uplatněný v dovolání, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v otázce označené dovolatelkou ( , písm. b/ ).

O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod podle ustanovení , písm. b/ ) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle osoby, které se účastní prodeje zemědělských pozemků podle odstavce 1, jsou povinny složit kauci za podmínek zveřejněných při vyhlášení prodeje zemědělských pozemků. Výše kauce činí 5 % z minimální ceny zemědělských pozemků, která se oznamuje při vyhlášení prodeje zemědělského pozemku, nejméně však 5.000,- Kč.

Zákonnou podmínkou účasti na prodeji zemědělských pozemků vyhlášeném podle je složení kauce. Kauce se skládá ve výši odpovídající hlediskům uvedeným v ustanovení a za podmínek zveřejněných prodávajícím (žalovaným) při vyhlášení prodeje zemědělských pozemků. Tyto podmínky zákon dále nijak nespecifikuje; dává tak prodávajícímu určitou volnost při jejich stanovení. Účelem podmínky prodávajícího spočívající v označení platby kauce specifickým symbolem je přitom snadnější identifikace plátce (žadatele o koupi pozemku) a požadovaného pozemku. Nedostatek označení platby kauce specifickým symbolem tak znemožňuje účast žadatele na prodeji nabízených pozemků pouze v případě, kdy prodávajícímu brání v identifikaci plátce či pozemků, jichž se platba týká. Jestliže naopak prodávající, jak je tomu dle obsahu spisu i v posuzovaném případě, i přes nedostatečné označení platby specifickým symbolem identifikuje plátce a přiřadí platby kaucí ke konkrétním nabízeným pozemkům, nebrání nesprávné označení platby účasti žadatele na prodeji nabízených pozemků. V takovém případě nelze dovodit, že by žadatel jen kvůli nesprávné identifikaci platby specifickým symbolem nenaplnil zákonnou podmínku účasti na prodeji zemědělských pozemků vyhlášeném podle spočívající ve složení kauce ( ). Obdobné závěry učinil Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. . Odkazuje-li odvolací soud na rozsudky Nejvyššího soudu, sluší se uvést, že rozsudek ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. , na posuzovaný případ nedopadá, neboť neřeší způsob identifikace plateb kaucí složených oprávněným žadatelem o koupi zemědělských pozemků, ale zabývá se způsobem prokazování zákonných podmínek účasti na veřejné obchodní soutěži (průkaz doby trvání pobytu na území ČR), které se účastní více soutěžících, jež s ohledem na zásadu transparentnosti soutěže, lze dle citovaného rozhodnutí prokazovat pouze způsoby upravenými soutěžním řádem. Rozsudek ze dne 13. 7. 2010, sp. zn. , je pak založen na posouzení naléhavosti právního zájmu osoby oprávněné k převodu náhradního pozemku podle na požadovaném určení vlastnického práva státu k pozemku, jehož převodu se žalobce domáhá, a na určení neplatnosti smlouvy o bezúplatném převodu tohoto pozemku na třetí osobu. Předmětné rozhodnutí tudíž otázku naplnění zákonných podmínek účasti na prodeji zemědělských pozemků vyhlášeném podle rovněž neřeší.

Jelikož tedy právní posouzení věci odvolacím soudem správné není, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věty první ), rozsudek odvolacího soudu zrušil ( in fine ). Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto rozsudku je pro soudy nižších stupňů v dalším řízení závazný ( , ). V konečném rozhodnutí bude rozhodnuto i o náhradě nákladů dovolacího řízení ( věty druhé ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. června 2012JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.předseda senátu