Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1142/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně městské části Praha 1, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 18, zastoupené JUDr. Renatou Scholzovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Blanická 1008/28, proti žalovaným 1. JUDr. T. H., s adresou pro doručování v P., 2. JUDr. J. P., bytem v P., 3. JUDr. S. B., bytem v P., zastoupených JUDr. Ladislavem Krymem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní třída 43, o vyklizení nebytových prostor, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. srpna 2011, č. j. -137, takto:

Žalobkyně se návrhy došlými soudu dne 29. 10. 2009 (posléze spojenými ke společnému projednání a rozhodnutí) domáhala, aby žalovaným byla uložena povinnost vyklidit nebytové prostory (specifikované v žalobě) s tvrzením, že je užívají bez právního důvodu, neboť smlouvy o nájmu jsou absolutně neplatné.Podáním došlým soudu dne 18. 1. 2011 navrhla vstup nového účastníka do řízení na straně žalobce podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), neboť po zahájení řízení uzavřela dne 7. 10. 2010 kupní smlouvu s Ing. D. B., MBA, a ten se stal novým vlastníkem nebytových jednotek, jejichž vyklizení je předmětem řízení. Zároveň předložila souhlas Ing. D. B., MBA, se vstupem do řízení na její místo.Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 4. 2. 2011, č. j. -54, zamítl návrh žalobkyně, aby do řízení vstoupil na její místo Ing. D. B., MBA, s odůvodněním, že k uzavření kupní smlouvy došlo po zahájení řízení a nelze proto postupovat podle Usnesení bylo účastníkům doručeno dne 9. 2. 2011.Podáním došlým soudu dne 23. 2. 2011 se žalobkyně (opět) domáhala, aby soud rozhodl o vstupu Ing. D. B., MBA, na její místo, neboť se stal novým vlastníkem nebytových prostor, jež jsou předmětem řízení a byl i předložen souhlas nového žalobce se vstupem do řízení.Soud prvního stupně usnesením ze dne 9. 3. 2011, č. j. -107, rozhodl, že v řízení bude nadále jednáno jako s žalobcem s Ing. D. B., MBA, bytem v P., namísto dosavadní žalobkyně. Dospěl k závěru, že ve svém předchozím usnesení, kterým zamítl (shodný) návrh žalobkyně, se dopustil pochybení v letopočtech a došel proto k nesprávnému závěru, že k přechodu práva nedošlo po zahájení řízení. Ve skutečnosti se však Ing. D. B., MBA, stal vlastníkem nemovitosti s účinností od 26. 10. 2010, tedy téměř rok po podání žaloby. Za nedůvodnou považoval námitku žalovaných, že kupní smlouva uzavřená mezi žalobkyní a Ing. D. B., MBA, je neplatná (mají za to, že žalobkyně nebyla vlastníkem a smlouva byla uzavřena v rozporu s usnesením zastupitelstva a rady městské části Praha 1), neboť otázkou platností smlouvy se soud při rozhodování podle nezabývá. Návrhu proto vyhověl a rozhodl o vstupu Ing. D. B., MBA, do řízení namísto dosavadní žalobkyně.K odvolání žalovaných Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 16. 8. 2011, č. j. -137, zrušil usnesení soudu prvního stupně a řízení o návrhu doručeném soudu prvního stupně dne 23. 2. 2011, jímž se žalobkyně domáhala vstupu Ing. D. B., MBA, na její místo, zastavil. Na rozdíl od soudu prvního stupně měl za to, že usnesení z 4. 2. 2011, č. j. -54 (ve spise žurnalizované na č. l. 90), jímž byl návrh na vstup nového žalobce do řízení zamítnut, je pro soud okamžikem jeho doručení účastníkům závazné ( ), a protože proti němu nebylo podáno odvolání, nabylo právní moci a novému rozhodování o totožném návrhu již brání překážka věci rozhodnuté ( ve spojení s ). O vstupu Ing. D. B., MBA, do řízení namísto žalobkyně by mohl soud rozhodovat jen v případě, že by nový návrh byl odůvodněn jinými skutečnostmi.Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení , b) a odůvodnila je , b) Namítala, že v souzené věci nenastala překážka rei iudicate, neboť usnesení, kterým soud prvního stupně zamítl její návrh na vstup nového žalobce do řízení, není meritorním rozhodnutím. Vytýkala odvolacímu soudu, že při svém rozhodnutí vycházel z ryze pozitivistického výkladu a formalistického přístupu k právu. Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání - podané včas, účastnicí řízení ( ), řádně zastoupenou advokátkou ( a 4 ), přípustné podle – je důvodné.Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), i když nebyly dovoláním uplatněny. Podle každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen.Zamítne-li soud návrh účastníka, kterým se domáhá vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví podle , a neúspěšný účastník ještě před skončením lhůty k odvolání proti takovémuto rozhodnutí doručí soudu podání, ve kterém (opět) navrhuje, aby soud rozhodl podle o vstupu nového účastníka na jeho místo, a to se stejnými tvrzeními, je zřejmé, že nesouhlasí se zamítavým rozhodnutím soudu, a má za to, že by soud měl jeho návrhu vyhovět. Soud měl proto v souladu s jeho podání posoudit podle obsahu jako (včasné) odvolání proti svému zamítavému rozhodnutí a předložit věc odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání. To však neučinil a znovu rozhodl o procesním nástupnictví (tentokrát návrhu vyhověl); ani odvolací soud pochybení soudu prvního stupně neodstranil. Soudy tak zatížily řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a i když nebyla výslovně uplatněna v dovolání, musel k ní dovolací soud přihlédnout ( věta druhá ).Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil ( část věty za středníkem ). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta druhá ).Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta první, ).Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. června 2012

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu