Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4429/2011

U S N E S E N Í

P. V.,

M. B.,

zastoupenému Mgr. Tomášem Vašíčkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Liborova č. 405/14,

o ochranu osobnosti

, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. května 2011, č.j. -86,

takto:

I.

Dovolání žalovaného

se odmítá.

II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. srpna 2010, č.j. -58, zamítl žalobu, aby žalovaný byl uznán povinným zaslat žalobkyni doporučený dopis s omluvou ve znění uvedeném ve výroku zmíněného rozsudku (výrok I.); současně (výrokem II.) zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatil žalobkyni požadovanou náhradu nemajetkové újmy podle (dále jen „obč. zák.“) ve výši 250.000,- Kč. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

K odvolání žalobkyně rozhodl ve věci Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 31. května 2011, č.j. -86, který odvolací řízení zastavil co do částky 200.000,- Kč (výrok I.), výrokem II. rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 50.000,- Kč náhrady nemajetkové újmy v penězích, zatímco v ostatním uvedené rozhodnutí potvrdil. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalovaného dne 9. srpna 2011 přičemž téhož dne nabyl právní moci.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podal žalovaný dne 6. října 2011 včasné dovolání, a to konkrétně proti jeho výroku II. kdy požaduje, aby dovolací soud toto rozhodnutí zrušil, a aby věc vrátil uvedenému soudu k dalšímu řízení. K dovolání nebylo podáno případné vyjádření.

Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 30. června 2009. Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Podle ustanovení však dovolání podle ustanovení téhož zákona není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Jak vyplývá z napadeného rozsudku odvolacího soudu výrokem, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nemajetkové újmy v penězích, odvolací soud rozhodoval o peněžitém plnění, které nepřevyšovalo v daném případě částku 50.000,- Kč zmiňovanou v ustanovení S ohledem na výše uvedené ustanovení procesního předpisu tak proto není u tohoto výroku dána přípustnost dovolání. Dovolatel ovšem zcela zřejmě současně přehlédl i skutečnost, že v rámci výroku II. byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., jímž byla žaloba vůči němu zamítnuta. V této části tak žalovaný nebyl k dovolání legitimován ( ), protože tímto rozhodnutím nebyl nikterak dotčen na svých právech.

Dovolání žalovaného proto bylo odmítnuto, zčásti jako nepřípustné a zčásti též jako podané někým, kdo k dovolání nebyl oprávněn, podle ve spojení s a b) téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s a za situace když žalovaný nemá na náhradu těchto nákladů právo, zatímco žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. června 2012

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu