Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2305/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci navrhovatele Svazu klubů mládeže, se sídlem v Praze 9, Teplická 280/20, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 69368813, zastoupeného Mgr. Pavlem Hubálkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Pod Višňovkou 1661, PSČ 140 00, za účasti 1) České republiky – Ministerstva financí ČR, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, PSČ 118 10, identifikační číslo osoby 00006947, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 69797111, a 2) STAVOCENTRAL, a. s. "v likvidaci", se sídlem v Praze 2, Jaromírova 64, identifikační číslo osoby 47116943, zastoupené Mgr. Jaroslavem Tajbrem, advokátem, se sídlem v Praze 5, U Nikolajky 5, PSČ 150 00, o určení, že navrhovatel je akcionářem společnosti STAVOCENTRAL, a. s. "v likvidaci" a vlastníkem jejího podniku, o vydání akcie a o vydání podniku, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. ledna 2010, č. j. -433, ve znění usnesení ze dne 23. března 2010,

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 8. dubna 2009, č. j. -357, Krajský soud v Ostravě zamítl

- návrh na určení, že navrhovatel je vlastníkem podniku společnosti STAVOCENTRAL, a. s. (dnes STAVOCENTRAL, a. s. "v likvidaci", dále jen „společnost“) [výrok I.],

- návrh na určení, že navrhovatel je jediným akcionářem společnosti [výrok II.],

- návrh na vydání akcie na jméno o jmenovité hodnotě 85,730.000,- Kč, emitované společností [výrok III.] a

- návrh na vydání podniku společnosti [výrok IV.],

a rozhodl o náhradě nákladů řízení [výroky V. a VI.].

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatele potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále též jen „“), odmítl jako nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel však žádnou právní otázku, natož pak takovou, jež by napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným, Nejvyššímu soudu k řešení nepředkládá.

Výtkou, podle níž odvolací soud „nerespektoval doklady, které jednoznačně potvrzují“ dále specifikované skutečnosti, z nichž dovozuje, že „se jedná o majetek SKM, nikoliv o majetek SSM“, dovolatel obsahově uplatňuje dovolací důvod vymezený v ustanovení , jenž však u dovolání, jehož přípustnost může být založena toliko podle ustanovení , nemá k dispozici (srov. část věty za středníkem ) a jehož prostřednictvím na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzovat nelze (srov. shodně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí pak nemůže založit ani námitka, podle které odvolací soud „nesprávně aplikoval ústavní zákon č. 497/90 Sb., a nesprávně jej v tomto případě vyložil“.

Ohledně výroků o zamítnutí určovacích návrhů je tomu tak proto, že soudy je založily na závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu dovolatele ( ); tento závěr, který sám o sobě vede k zamítnutí návrhu, přitom není dovolání zpochybněn a není tak otevřen dovolacímu přezkumu. Za této situace pak nelze dovolání připustit ani k posouzení správnosti výkladu a aplikace zákona č. 497/90 Sb. (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/2001 a 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54).

Ze stejného důvodu (neboť by nemohlo vést ke zrušení napadeného rozhodnutí) pak nelze dovolání připustit k posouzení dovolatelem zpochybněného výkladu a aplikace zákona č. 497/90 Sb. ani ve vztahu k výrokům o zamítnutí návrhu na vydání akcie a vydání podniku, neboť dovolatel nezpochybňuje závěry, na nichž tyto výroky soudy nižších stupňů založily (totiž že dovolatel nebyl účasten procesu založení společnosti a akcii nikdy právně relevantním způsobem nenabyl, a že podnik společnosti nelze ztotožnit s věcmi, k nimž má navrhovateli svědčit vlastnické právo, a to i proto, že zahrnuje řadu dalších věcí, práv a majetkových hodnot, k nimž navrhovateli ani vlastnické právo nesvědčí).

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení nemůže být dovolání přípustné.

Výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení jsou odůvodněny ustanoveními , a , když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto, České republice – ministerstvu financí ČR podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle (dále jen „“), a náhrady hotových výdajů. Podle ustanovení , , , , a vyhlášky činí sazba odměny 20.000,- Kč. Takto určená sazba se podle vyhlášky snižuje o 50%, tj. na částku 10.000,- Kč, jelikož zástupce společnosti učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle ve výši 300,- Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč podle ustanovení tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži dovolatele celkem 12.360,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 19. června 2012

JUDr. Petr Š u k předseda senátu