Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
26EF03C450627D4DC1257A4E0064C150.html
HTML · 16.96 KB
No categories available
33 Cdo 4824/2010
33
Cdo 4824/2010
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce K. B., zastoupeného Mgr. Alexandrem Klimešem, advokátem se sídlem v Mělníku, Jiráskova 228, proti žalovaným 1) J. J., a 2)J. J., zastoupeným JUDr. Jiřím Cardou, advokátem se sídlem v Nové Vsi u Mělníka, Vepřek 64, o 1.904.710,- Kč, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 5 C 403/2005 , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2010, č.j. 24 Co 436/2009 -304, takto: I. Dovolání se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud změnil ve věci samé rozsudek ze dne 30. 6. 2008, č.j. 5 C 403/2005 -101, kterým Okresní soud v Mělníku uložil žalovaným zaplatit žalobci 1.904.710,- Kč, tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů a o nákladech řízení státu. Vyšel ze zjištění, podle něhož žalobce 5. 12. 2002 daroval žalovaným částku 1.904.710,- Kč, kterou žalovaní použili na zaplacení kupní ceny nemovitostí, které nabyli kupní smlouvou uzavřenou s V. a H. B. jako prodávajícími. Důvody, pro které se žalobce ve smyslu § 630 zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, domáhal vrácení daru, podle odvolacího soudu neobstojí. Existence závazku žalovaných zřídit žalobci věcné břemeno doživotního bezplatného užívání nemovitostí a poskytnout mu osobní a peněžitou pomoc ve stáří a nemoci, nebyla prokázána, stejně jako tvrzené vyhrožování, šikanování a odcizení jeho movitých věcí. Skutečnost, že žalovaní odmítli přispět částkou 50.000,- Kč na operaci očí žalobce, sama o sobě – se zřetelem na to, že i žalobce přispěl k vyhrocení konfliktu mezi účastníky – není hrubým porušením dobrých mravů.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jímž uplatnil – podle obsahu – pouze dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “). Vady řízení spatřuje v tom, že v řízení před odvolacím soudem vypovídali svědci, jejichž výslech žalovaní v řízení před soudem prvního stupně nenavrhli, a že opakování důkazů svědeckými výpověďmi v průběhu odvolacího řízení bylo rozsáhlé, takže s časovým odstupem od rozhodujících událostí byla sdělení podávající se z výpovědí nepřesná a vágní. Závěrem namítá, že odvolací soud „nesprávně hodnotil důkazy“ a „nepřihlížel“ k jeho dopisu, kterým požadoval po žalovaných peníze na úhradu operace očí. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. o.s.ř. ); důvodné však není.
Z úřední povinnosti přihlíží dovolací soud k vadám vyjmenovaným v ustanovení § 229 odst. 1 , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. (tzv. zmatečnostem), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. ). Protože dovolací soud žádné vady, jimiž by řízení před soudy obou stupňů trpělo, neshledal, je opodstatněnost dovolání závislá jen na tom, zda je řízení postiženo těmi vadami, které žalobce vytknul v dovolání.
Ze spisu vyplývá, že odvolací soud – v intencích § 213 odst. 2 a 4 o.s.ř. o.s.ř. – opakoval dokazování listinami a výslechy svědků J. U., J. P., S. J., M. Č., M. M., H. B. a dokazování doplnil o důkazy navržené žalovanými již v řízení před soudem prvního stupně, který je neprovedl (výslechy svědků M. H., A. M., R. M., J. J. ml. a P. Č.). Na návrh žalovaných učiněný v odvolacím řízení vyslechl odvolací soud také L. K., o jejímž eventuálním svědectví se k dotazu soudu prvního stupně před závěrečným poučením podle § 119a o.s.ř. o.s.ř. výslovně zmínila žalovaná, a sdělil obsah listin, které měl k dispozici již soud prvního stupně, ale důkaz jimi neprovedl (spis Policie České republiky, Správy Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, sp. zn. ČTS:PSC-2078/OHK-2004, spis Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 6 C 61/2005 ).
Ve věcech, v nichž je odvolací řízení ovládáno zásadou neúplné apelace, platí, že skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou způsobilým odvolacím důvodem jen v případech uvedených v § 205a odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. , že jiní účastníci než odvolatel mohou u odvolacího soudu namítat skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jen za podmínek uvedených v § 205a o.s.ř. o.s.ř. nebo tehdy, neplatí-li pro odvolatele omezení odvolacích důvodů podle § 205a odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. (§ 211a o.s.ř. o.s.ř. ), že při zjišťování skutkového stavu odvolací soud nepřihlíží ke skutečnostem nebo důkazům, které byly účastníky uplatněny v rozporu s § 205a nebo § 211a o.s.ř. o.s.ř. (§ 213 odst. 5 o.s.ř. o.s.ř. ), a že k přípustným novým skutečnostem a důkazům smí odvolací soud přihlédnout, jen když byly uplatněny (§ 212a odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. ).
Odvolací soud může v systému neúplné apelace provést i jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu podle jeho stavu z řízení před soudem prvního stupně (srov. § 120 odst. 3 , větu první, § 211 o.s.ř. o.s.ř. ). Pro závěr, zda důkazy, které byly uplatněny až v odvolacím řízení, jsou „nové“, je rozhodné posouzení, zda byly některým účastníkem řízení uplatněny před soudem prvního stupně nebo zda v průběhu tohoto řízení jinak vyšly najevo. Jestliže důkazy byly účastníkem řízení uvedeny (ať již z vlastní iniciativy nebo po poučení soudem) nebo jestliže jinak vyšly najevo, pak z hlediska ustanovení § 205a odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. byly uplatněny před soudem prvního stupně. O porušení systému neúplné apelace (a tím o vadu řízení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. o.s.ř. ) nejde, provedl-li odvolací soud v odvolacím řízení důkazy, které v průběhu řízení před soudem prvního stupně podle obsahu spisu vyšly najevo.
V projednávané věci jde o případ shora uvedený; odvolací soud vyslechl svědkyni L. K. a sdělil obsah listin (spisů Policie České republiky, Správy Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, sp. zn. ČTS:PSC-2078/OHK-2004, a Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 6 C 61/2005 ) poté, co ze spisu podle jeho stavu ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně se tyto důkazní prostředky bezprostředně nabízely (aniž by po nich pátral).
Na rozdíl od doplnění dokazování (§ 213 odst. 4 , část věty za středníkem, o.s.ř. o.s.ř. ) není odvolací soud při opakování důkazů, na základě kterých soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci, kvantitativně omezen; výtka stran rozsáhlosti takového opakování dokazování v odvolacím řízení je proto bezcenná.
Zbylé námitky žalobce nevystihují žádný z dovolacích důvodů taxativně vyjmenovaných v § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř. o.s.ř. Hodnocení důkazů soudem nelze úspěšně napadnout, a to ani prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze totiž usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (§ 132 o.s.ř. o.s.ř. ) – jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení (a dovolatel tak nečiní), pak není ani možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, například namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění apod. Z odůvodnění rozsudku rovněž vyplývá, že odvolací soud podrobil hodnocení (zjištěnou) skutečnost, že žalobce dopisem požádal žalované o částku 50.000,- Kč na operaci očí a že žalovaná poskytnutí peněz odmítla.
Lze uzavřít, že se žalobci správnost napadeného rozhodnutí nepodařilo zpochybnit; Nejvyšší soud proto dovolání bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 , věta první, o.s.ř. o.s.ř. ) zamítl (§ 243b odst. 2 , část věty před středníkem, o.s.ř. o.s.ř. ).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243b odst. 5 , § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. (žalovaným, kteří by měli právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2012
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu