Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4824/2010

33

Cdo 4824/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce K. B., zastoupeného Mgr. Alexandrem Klimešem, advokátem se sídlem v Mělníku, Jiráskova 228, proti žalovaným 1) J. J., a 2)J. J., zastoupeným JUDr. Jiřím Cardou, advokátem se sídlem v Nové Vsi u Mělníka, Vepřek 64, o 1.904.710,- Kč, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2010, č.j. -304, takto: I. Dovolání se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud změnil ve věci samé rozsudek ze dne 30. 6. 2008, č.j. -101, kterým Okresní soud v Mělníku uložil žalovaným zaplatit žalobci 1.904.710,- Kč, tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů a o nákladech řízení státu. Vyšel ze zjištění, podle něhož žalobce 5. 12. 2002 daroval žalovaným částku 1.904.710,- Kč, kterou žalovaní použili na zaplacení kupní ceny nemovitostí, které nabyli kupní smlouvou uzavřenou s V. a H. B. jako prodávajícími. Důvody, pro které se žalobce ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů, domáhal vrácení daru, podle odvolacího soudu neobstojí. Existence závazku žalovaných zřídit žalobci věcné břemeno doživotního bezplatného užívání nemovitostí a poskytnout mu osobní a peněžitou pomoc ve stáří a nemoci, nebyla prokázána, stejně jako tvrzené vyhrožování, šikanování a odcizení jeho movitých věcí. Skutečnost, že žalovaní odmítli přispět částkou 50.000,- Kč na operaci očí žalobce, sama o sobě – se zřetelem na to, že i žalobce přispěl k vyhrocení konfliktu mezi účastníky – není hrubým porušením dobrých mravů.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jímž uplatnil – podle obsahu – pouze dovolací důvod uvedený v , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Vady řízení spatřuje v tom, že v řízení před odvolacím soudem vypovídali svědci, jejichž výslech žalovaní v řízení před soudem prvního stupně nenavrhli, a že opakování důkazů svědeckými výpověďmi v průběhu odvolacího řízení bylo rozsáhlé, takže s časovým odstupem od rozhodujících událostí byla sdělení podávající se z výpovědí nepřesná a vágní. Závěrem namítá, že odvolací soud „nesprávně hodnotil důkazy“ a „nepřihlížel“ k jeho dopisu, kterým požadoval po žalovaných peníze na úhradu operace očí. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně ( ); důvodné však není.

Z úřední povinnosti přihlíží dovolací soud k vadám vyjmenovaným v ustanovení , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 (tzv. zmatečnostem), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ). Protože dovolací soud žádné vady, jimiž by řízení před soudy obou stupňů trpělo, neshledal, je opodstatněnost dovolání závislá jen na tom, zda je řízení postiženo těmi vadami, které žalobce vytknul v dovolání.

Ze spisu vyplývá, že odvolací soud – v intencích a 4 – opakoval dokazování listinami a výslechy svědků J. U., J. P., S. J., M. Č., M. M., H. B. a dokazování doplnil o důkazy navržené žalovanými již v řízení před soudem prvního stupně, který je neprovedl (výslechy svědků M. H., A. M., R. M., J. J. ml. a P. Č.). Na návrh žalovaných učiněný v odvolacím řízení vyslechl odvolací soud také L. K., o jejímž eventuálním svědectví se k dotazu soudu prvního stupně před závěrečným poučením podle výslovně zmínila žalovaná, a sdělil obsah listin, které měl k dispozici již soud prvního stupně, ale důkaz jimi neprovedl (spis Policie České republiky, Správy Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, sp. zn. ČTS:PSC-2078/OHK-2004, spis Okresního soudu v Mělníku sp. zn. ).

Ve věcech, v nichž je odvolací řízení ovládáno zásadou neúplné apelace, platí, že skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou způsobilým odvolacím důvodem jen v případech uvedených v , že jiní účastníci než odvolatel mohou u odvolacího soudu namítat skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jen za podmínek uvedených v nebo tehdy, neplatí-li pro odvolatele omezení odvolacích důvodů podle ( ), že při zjišťování skutkového stavu odvolací soud nepřihlíží ke skutečnostem nebo důkazům, které byly účastníky uplatněny v rozporu s nebo ( ), a že k přípustným novým skutečnostem a důkazům smí odvolací soud přihlédnout, jen když byly uplatněny ( ).

Odvolací soud může v systému neúplné apelace provést i jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu podle jeho stavu z řízení před soudem prvního stupně (srov. , větu první, ). Pro závěr, zda důkazy, které byly uplatněny až v odvolacím řízení, jsou „nové“, je rozhodné posouzení, zda byly některým účastníkem řízení uplatněny před soudem prvního stupně nebo zda v průběhu tohoto řízení jinak vyšly najevo. Jestliže důkazy byly účastníkem řízení uvedeny (ať již z vlastní iniciativy nebo po poučení soudem) nebo jestliže jinak vyšly najevo, pak z hlediska ustanovení byly uplatněny před soudem prvního stupně. O porušení systému neúplné apelace (a tím o vadu řízení ve smyslu ) nejde, provedl-li odvolací soud v odvolacím řízení důkazy, které v průběhu řízení před soudem prvního stupně podle obsahu spisu vyšly najevo.

V projednávané věci jde o případ shora uvedený; odvolací soud vyslechl svědkyni L. K. a sdělil obsah listin (spisů Policie České republiky, Správy Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, sp. zn. ČTS:PSC-2078/OHK-2004, a Okresního soudu v Mělníku sp. zn. ) poté, co ze spisu podle jeho stavu ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně se tyto důkazní prostředky bezprostředně nabízely (aniž by po nich pátral).

Na rozdíl od doplnění dokazování ( , část věty za středníkem, ) není odvolací soud při opakování důkazů, na základě kterých soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci, kvantitativně omezen; výtka stran rozsáhlosti takového opakování dokazování v odvolacím řízení je proto bezcenná.

Zbylé námitky žalobce nevystihují žádný z dovolacích důvodů taxativně vyjmenovaných v a 3 Hodnocení důkazů soudem nelze úspěšně napadnout, a to ani prostřednictvím dovolacích důvodů podle a Na nesprávnost hodnocení důkazů lze totiž usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů ( ) – jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení (a dovolatel tak nečiní), pak není ani možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, například namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění apod. Z odůvodnění rozsudku rovněž vyplývá, že odvolací soud podrobil hodnocení (zjištěnou) skutečnost, že žalobce dopisem požádal žalované o částku 50.000,- Kč na operaci očí a že žalovaná poskytnutí peněz odmítla.

Lze uzavřít, že se žalobci správnost napadeného rozhodnutí nepodařilo zpochybnit; Nejvyšší soud proto dovolání bez nařízení jednání ( , věta první, ) zamítl ( , část věty před středníkem, ).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle , a (žalovaným, kteří by měli právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. června 2012

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu