Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Nd 91/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci navrhovatelky České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územního pracoviště v hlavním městě Praze, se sídlem Praha 2, Rašínovo nábřeží 390/42, za účasti 1/ D. H., V., L., zastoupeného Janem Kalvodou, advokátem se sídlem Praha – Břevnov, Bělohorská 262/35, 2/ JUDr. Doc. M. K., CSc., bytem Ch., zastoupeného JUDr. Vladimírou Knoblochovou, advokátkou se sídlem Praha 4 – Chodov, V Parku 2323/14, a 3/ P. K., bytem P., zastoupeného Mgr. Ivanem Courtonem, advokátem se sídlem Praha 10, Minská 15, o návrhu na jmenování rozhodce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto:Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiří Macek, JUDr. Yvona Svobodová, Mgr. Michaela Kudějová, Mgr. Jiří Čurda, JUDr. Petr Baierl, JUDr. Ivana Wolfová a JUDr. Alexandra Jiříčková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. .

Odůvodnění:

V odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2011, č. j. -947, vznesl účastník 1/ námitku podjatosti všech soudců Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího. Odůvodnil ji postupy senátů Vrchního soudu v Praze, jejich rozhodovací činností a konstatováním, že „jejich zjevné nezákonnosti evidentně souvisí s postupy samosoudců nižších soudů“; rozhodování Vrchního soudu v Praze označil za „překvapivé“ a „extrémně svévolné“. Uvedl dva případy, v nichž „rozhodl senát tohoto soudu vadně (v jedné a téže věci rozhodl o věcné příslušnosti soudů opačně)“, „opomněl povinné skutkové zjištění (tj. skutkový popis věci žalobcem)“, „ani v jednom případě neměl k dispozici arbitrážní žalobu“ a podle jeho názoru „vždy rozhodl podle momentální procesní i politické potřeby státu“. Konkrétně zmínil „překvapivé rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. -27“ a jemu předcházející postup Obvodního soudu pro Prahu 6. V dané věci „senát vrchního soudu za předsednictví JUDr. Bernarda“ rozhodl podle jeho názoru „neobvykle rychle (za pět pracovních dní) a překvapivě usnesením dne 24. června 2010, č. j. -27“, kterým určil, že k projednání věci jsou příslušné okresní soudy, ač neměl v dané věci k dispozici žalobu. Dále poukázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. června 2011, č. j. -46 (kterým opětovně rozhodl o věcné příslušnosti soudů v dané věci, a to opačně, aniž by měl k dispozici žalobu), jakož i na řízení předcházející jeho vydání. Měl za to, že „popsaná účast Vrchního soudu v Praze ve věci představuje jednání takové intenzity, že opodstatňuje závěr o vyloučení soudců tohoto soudu“. Uvedl, že „jeho shora popsané postupy představují extrémně svévolné rozhodování, avšak především stranné rozhodování, napomáhající jedné straně sporu s manipulací při hledání předem vybraného soudce“. Vyjádřil přesvědčení, že „nejde o otázku jednoho soudce či jednoho senátu vrchního soudu, když obě vadná rozhodnutí dle ust. přijal senát tohoto soudu v jiném složení“. Podle jeho názoru jsou z uvedených důvodů pro podjatost vyloučeni z rozhodování v dané věci všichni soudci Vrchního soudu v Praze, byť vůči každému z nich netvrdí individuální důvody vyloučení. Navrhl, aby – vzhledem k podjatosti všech soudců Vrchního soudu v Praze – byla věc přikázána Vrchnímu soudu v Olomouci.

Navrhovatelka nesouhlasila s vznesenou námitkou podjatosti. Zdůraznila, že podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), je v námitce podjatosti účastník povinen označit konkrétního soudce, jehož podjatost namítá, a uvést, v čem spatřuje důvod jeho podjatosti. Měla za to, že námitku podjatosti nelze úspěšně uplatnit tehdy, jestliže podle subjektivního názoru účastníka nevede soud řízení v souladu s jeho představami anebo proto, že soud v jiné věci rozhodoval jinak, než by účastník považoval za správné.

Účastník 2/ se ke vznesené námitce podjatosti soudců nevyjádřil.

Účastník 3/ označil námitku podjatosti za účelovou, za naprosto nepřípustnou a v rozporu se zákonnými a ústavněprávními předpisy.

Vrchní soud v Praze předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze a k delegaci věci Vrchnímu soudu v Olomouci se sdělením, že podle rozvrhu práce je příslušný rozhodovat ve věci senát 3 Cmo ve složení JUDr. Jiří Macek, JUDr. Yvona Svobodová, Mgr. Michaela Kudějová a Mgr. Jiří Čurda, a že zastupováním tohoto senátu je pověřen senát 2 Cmo ve složení JUDr. Petr Baierl, JUDr. Ivana Wolfová a JUDr. Alexandra Jiříčková.

Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce (přísedící) vyloučen, rozhodne nadřízený soud ( věta první ). Zbývá dodat, že tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.

K vyloučení soudce sice není třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod, který je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či k jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.

Poměr k věci může vyplývat především z přímého zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. , , ve znění pozdějších předpisů), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.

O žádný z uvedených případů však v souzené věci nejde.

Především je třeba zdůraznit, že z podnětu námitky podjatosti lze předpoklady pro vyloučení soudců zkoumat pouze ve vztahu k těm soudcům, u nichž přichází v úvahu, že budou věc podle rozvrhu práce projednávat a rozhodovat. Je proto nadbytečné zkoumat, jaký vztah mají k účastníkům či k jejich zástupcům, popřípadě k věci, ostatní soudci příslušného soudu.

Z vyjádření jmenovaných sedmi soudců Vrchního soudu v Praze vyplývá, že nemají žádný poměr k věci, k účastníkům a ani k jejich zástupcům a nejsou jim známy žádné skutečnosti, které by je vylučovaly z projednání a rozhodování této věci. Ani z obsahu spisu nevyplývají žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudci, o jejichž vyloučení jde, měli poměr k projednávané věci, k účastníkům či k jejich zástupcům. Účastník 1/ totiž v uplatněné námitce podjatosti neuvedl žádné konkrétní skutečnosti (ve smyslu ), které by svědčily o tom, že by zde byl dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudců. Z jeho podání je pouze patrno, že podrobuje kritice postup Vrchního soudu v Praze v tam označených věcech, a je subjektivně přesvědčen, že právě proto se mu u Vrchního soudu v Praze nedostane nestranného rozhodování v jeho věci. Zde je ovšem zapotřebí zdůraznit, že podle důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) z rozhodování nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Vzhledem k uvedenému nepovažuje Nejvyšší soud námitku podjatosti za důvodnou (neboť z ní nevyplývají skutečnosti naplňující dikci ustanovení ), a proto rozhodl, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiří Macek, JUDr. Yvona Svobodová, Mgr. Michaela Kudějová, Mgr. Jiří Čurda, JUDr. Petr Baierl, JUDr. Ivana Wolfová a JUDr. Alexandra Jiříčková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci. Za této situace neshledal ani důvod pro přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. května 2012

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu