Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 52/2010

U S N E S E N Í

J.

H.

, zastoupené JUDr. Miloslavou Wipplingerovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Pražská 45, proti žalované

E. V.

, zastoupené JUDr. Tomášem Tesařem, Ph.D., advokátem se sídlem v Plzni, Smetanovy sady 6, o ochranu vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. června 2009, č. j. -331, takto:

I. Dovolání se

odmítá

.

II. Žalobkyně je

povinna

zaplatit na nákladech dovolacího řízení částku 2.550,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Tomáše Tesaře, Ph.D.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 11. června 2009, č. j. -331, potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 8. prosince 2008, č. j. -298, který výrokem pod bodem I. zamítl žalobu „o uložení povinnosti žalované zdržet se zásahů do vlastnického práva žalobkyně k místnosti nacházející se v zadní části domu při pohledu z ulice vlevo v přízemí domu č. p. 237, postaveném na st. p. č. 11884, vše vedené na LV č. 2215 pro k. ú. Plzeň, a to domáháním se vstupu do této místnosti, vstupem do místnosti a užíváním této místnosti“, výrokem pod bodem II. zamítl žalobu „o stanovení povinnosti žalované zazdít vybouraný vstup do místnosti specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku, z domu č. p. 155 postaveném na st. p. č. 11885 v k. ú. Plzeň“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o . Obsah rozhodnutí soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolací soud postupoval při projednání dovolání podle , ve znění účinném před jeho novelizací provedenou (dále jen „ “).

Dovolání není přípustné.

V daném případě by připadala v úvahu přípustnost dovolání pouze podle , avšak jen jestliže by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolání podle je podle výslovného ustanovení přípustné pouze pro řešení právních otázek. V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci samé neprovádí a při posuzování přípustnosti dovolání z hlediska je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními nalézacích soudů ( a 4, ).

„Nevymezil-li žalovaný v dovolání hmotněprávní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku a tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. , publikované pod C 2463 Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck). Tak je tomu i v tomto případě, neboť žalobkyně se kromě tvrzení o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí žádnou právní otázkou, která by napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným, výslovně nezabývá. Dovolací soud se přesto dovoláním zabýval z toho hlediska, zda taková otázka v něm není obsažena implicitně; odpověď je však negativní.

Dovolání spočívá v polemice se zjištěním, že sporná věc (přístavba) se stala součástí nemovitosti patřící žalované straně. Dovolací soud opětovně konstatoval, že posouzení toho, zda jde o samostatnou věc či o její součást vyplývá z úvahy soudu, která vychází z kritérií uvedených v zákoně. Dovolací soud může přezkoumávat úvahu soudů, učiněnou ohledně součásti věci v nalézacím řízení, jen z toho hlediska, zda v nalézacím řízení byla vzata do úvahy zákonná kritéria a zda nejde o úvahu zjevně nepřiměřenou (viz např. rozsudek ze dne 19. června 2001, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 574).

V dovolání pod bodem I. popisuje dovolatelka rozhodnutí soudu, pod bodem II. obecně tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, aniž by jej však konkretizovala jinak než citací slov zákona. Dále polemizuje s úvahami soudu o přechodu vlastnictví na stát, aniž by však uvedla konkrétní právní výtky, resp. jaký měla podle ní úvaha o přechodu na stát vliv na posouzení místnosti jako součásti domu. Až pod bodem III. je obsažena konkrétnější polemika s názorem, že sporná místnost přešla v roce 1961 na stát; dovolatelka se domnívá, že „vzhledem k tomu, že by šlo o stavbu na cizím pozemku – tedy pozemku tehdy p. č. 836, který se na stát nepřeváděl, musela by o tom být v rozhodnutí zmínka“. Poukazuje též na to, že zmínka o vydání sporné místnosti žalované straně není ani v restituční dohodě. To ovšem nelze považovat za vymezení otázky zásadního právního významu. K tomu lze dodat, že podle skutkových zjištění, kterými je dovolací soud vázán, dílna od počátku sloužila provozovně v domě č. 155 a také od odnětí domu č. 155 jeho vlastníkům ve prospěch státu byla přístavba užívána spolu s tímto domem „organizací Pramen“; byla též spolu s tímto domem fakticky vydána restituentům. To vše nasvědčuje tomu, že byla považována za součást domu č. 155 a její uvádění v právních úkonech se jevilo jako nadbytečné. Připomíná se, že v té době neplatila zásada „superficies solo cedit“.

Pod bodem IV. pak dovolání polemizuje s názorem odvolacího soudu, že „měla-li být předmětem převodu i předmětná místnost, muselo by to být v kupní smlouvě pregnantně vyjádřeno“. Opomíjí však, že odvolací soud tuto myšlenku vyslovil pro případ, že by místnost byla příslušenstvím věci, tedy samostatnou nemovitostí (kterou podle jeho zjištění nebyla). Odkaz na judikaturu týkající se právního osudu součásti věci je tak nepřípadný. Konečně dovolatelka zpochybňuje názor soudu o tom, že „předmětná místnost se po roce 1961 stala součástí domu č. 155“; ani zde však nevymezuje otázku, která by mohla navodit zásadní význam rozhodnutí po právní stránce a opomíjí též, že rozhodnutí nestojí na tom, že by se tato místnost stala součástí zmíněného domu až po roce 1961.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle věty první a za použití odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a věty první a Náklady žalované představují odměnu jejího advokáta za podání vyjádření k dovolání, která činí [podle , , , ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů, 2.250,- Kč, s paušální náhradou hotových výdajů 300,- Kč podle , advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů] částku 2.550,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z , a

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí. V Brně dne 29. května 2012JUDr. Jiří Spáčil, CSc.předseda senátu