Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1351/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce A. K. zastoupeného JUDr. Jiřím Kovandou, advokátem se sídlem v Praze 2, Malá Štěpánská 3, proti žalované STONE TRADE s.r.o., se sídlem v Praze 1, Újezd 19/409, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 45793727, zastoupené JUDr. Janem Marešem, advokátem se sídlem v Mnichovicích-Božkově, Na okrouhlíku 76, o zaplacení 139 937 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. března 2009, č. j. -166, a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. prosince 2010, č. j. -213, takto:

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Z dovolání žalované se podává, že dovolatelka jím napadla v záhlaví označené rozsudky soudů obou stupňů.

Dovolání je ve smyslu ustanovení (dále též jen „“) mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení odvolání, pokud to zákon nevylučuje; proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. března 2009, č. j. -166, podle ustanovení zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání žalované však není přípustné ani proti rozsudku ze dne 16. prosince 2010, č. j. -213, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky navzájem (výrok I.), změnil ho ve výroku o nákladech řízení státu (výrok II.) a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku upravuje ustanovení a c)

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (soud prvního stupně rozhodl oběma rozsudky – prvním rozsudkem ve věci ze dne 8. března 2006, č. j. -44, který Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. dubna 2007, č. j. -76, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, a shora označeným druhým rozsudkem ve věci stejně – žalobě vyhověl). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení (o jehož zrušení uplynutím dne 31. prosince 2012 rozhodl Ústavní soud v nálezu ze dne 21. února 2012, sp. zn. ), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila.

Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu se podává, že dovolatelka svými námitkami nevymezuje žádnou otázku zásadního právního významu, která by splňovala kritéria ve smyslu ustanovení a pro jejíž řešení by Nejvyšší soud mohl dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí. Spatřuje-li dovolatelka zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v otázce oprávněnosti žalobce odstoupit od smlouvy, pak své kritice nepodrobuje to, jak odvolací soud příslušné ustanovení obchodního zákoníku o odstoupení od smlouvy vyložil a aplikoval, nýbrž skutkový základ věci, namítá-li, že předmětnou vadu odstranila, resp. že její plnění vadné nebylo. V tomto směru pak snáší řadu výhrad ke znaleckým posudkům a k hodnocení důkazů soudem včetně námitky, že k některým zjištěným skutečnostem soud nepřihlédl. Nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem tak dovolatelka odůvodňuje jiným skutkovým základem (jinou skutkovou verzí), než ze kterého (ze které) vyšel odvolací soud. Tím však ve skutečnosti nezpochybňuje právní posouzení věci v rámci jí uváděného dovolacího důvodu podle , nýbrž míří na dovolací důvod podle (t. j. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však dovolatelka nemá u dovolání přípustného podle k dispozici a jehož prostřednictvím přípustnost dovolání založit nelze. To platí rovněž o výhradách dovolatelky, že k určitým skutečnostem (provedení opravy) soud nepřihlédl, což mylně pokládá za vadu řízení podle

Za situace, kdy dovolací soud nedovodil z pohledu uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), pro nepřípustnost odmítl [ věta první a ].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalovaná, jejíž dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo odmítnuto (a řízení o „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně bylo zastaveno), nemá na náhradu nákladů právo a žalobci podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. června 2012

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu