Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Nd 35/2012

U S N E S E N Í

P. C.

, proti žalované

České republice – Ministerstvo spravedlnosti ČR

, Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze po sp. zn. a u Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího pod sp. zn. , o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze podle , takto:

Soudci

Vrchního soudu v Praze JUDr. Ludmila Říhová, Mgr. Dagmar Javůrková, JUDr. Karel Podolka, JUDr. Romana Vostrejšová, JUDr. Milena Opatrná, JUDr. Jitka Horová, JUDr. Leandra Zilvarová a JUDr. Jaroslav Bureš

nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci

vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce ve shora označené věci vznesl mimo jiné námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze. Podjatost soudců tohoto soudu spatřuje v jejich předchozím členství v Komunistické straně Československa, přičemž někteří ze soudců tohoto soudu již minimálně jedno odvolání P. C. řešili, vždy ho poškodili, porušili a své komunistické minulosti se tedy nezpronevěřili. Podle názoru žalobce soudci totalitního komunistického režimu nemohou být nikdy považováni za nestranné a nepodjaté vůči účastníku, který je bývalým politickým vězněm téhož totalitního komunistického režimu, jemuž oni bezvýhradně sloužili.

Vrchní soud v Praze předložil tuto námitku podjatosti spojenou s návrhem na vyloučení soudců tohoto soudu - bývalých členů KSČ - Nejvyššímu soudu spolu s písemným vyjádřením výše jmenovaných soudců zařazených v senátu 1 Co a zastupujících soudců, jimž podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze přísluší projednání a rozhodnutí dané věci.

Všichni tito soudci se shodně vyjádřili, že nemají žádný poměr k projednávané věci, účastníkům či jejich zástupcům a nejsou jim známy žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo důvodné pochybovat o jejich nepodjatosti a žalobce znají pouze z úřední činnosti.

Podle jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

K důvodům vyloučení soudce podle je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.

V posuzovaném případě nevyplývají ze spisu žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudkyně a soudci, o jejichž vyloučení jde, měli poměr k projednávané věci či k účastníkům. Žalobce ve svém obsáhlém a nepřehledném podání neuvedl ve vztahu k soudcům Vrchního soudu v Praze žádné relevantní skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených soudkyň a soudců Vrchního soudu v Praze.

Případné členství či kandidatura na členství v bývalé Komunistické straně Československa, což činí žalobce hlavním důvodem své námitky podjatosti těchto soudců, není důvodem ke konstatování, že jmenovaní soudci či soudkyně nebudou schopni v projednávané věci nepodjatě rozhodnout. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. , neboť toto rozhodnutí se netýká přímo otázky podjatosti soudců, ale otázky práva na poskytnutí informace ohledně členství (popř. kandidatury) soudců v Komunistické straně Československa v období před 17. 11. 1989.

Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. , v němž zdůraznil zásadu, že otázku, kdo není oprávněn zastávat určitou funkci v souvislosti se svou činností za minulého režimu, řeší , který stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní republiky, České a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů. Uvedený zákon zakotvuje princip, že prosté členství v někdejší KSČ není skutečností, která by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu. Citované rozhodnutí neakceptuje tezi, že by soudci – dřívější členové KSČ – věc stěžovatele, bývalého politického vězně totalitárního komunistického režimu, nemohli rozhodovat. Míru nezávislosti soudce, a to i s ohledem na jeho bývalou angažovanost v KSČ, je proto nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem.

Případný závěr o podjatosti shora uvedených soudců a soudkyň by se musel opírat o existenci jejich vlastního konkrétně definovatelného zájmu na výsledku řízení. Objektivním důvodem zpochybnění nestrannosti soudce tak nemůže být pouhý odkaz na jeho údajnou politickou angažovanost v minulosti. Žalobcem prosazovaný extenzivní výklad ustanovení by ve svém důsledku mohl znemožnit projednání kauz týkajících se politických, ekonomických a vůbec společenských poměrů před listopadem 1989. S odkazem jednak na argumentaci ve vztahu k uplatněné námitce podjatosti a s ohledem jednak na podaný výklad Nejvyššího soudu, jakož i citované rozhodnutí Ústavního soudu je patrné, že žalobcem namítané okolnosti nemohou objektivně založit podjatost jmenovaných soudců a soudkyň Vrchního soudu v Praze.

Jelikož žalobce ve svém podání u některých soudců Vrchního soudců v Praze namítal také jejich postup a rozhodování v jiných věcech, považuje Nejvyšší soud za nezbytné poukázat na ustanovení , podle kterého důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Námitky žalobce v tomto smyslu je tedy nutno mít za irelevantní.

Ve výše uvedeném smyslu proto nebyly shledány důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. , byli vyloučeni výše jmenovaní soudci tohoto soudu. Za tohoto stavu proto Nevyšší soud rozhodl podle tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. června 2012

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu