Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tz 123/2011

-31

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 12. 2006, sp. zn. , byl porušen zákon v ustanovení § 256 tr. ř. a v řízení, jež mu předcházelo rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 7. 2005, sp. zn. , v ustanovení § 59 odst. 2 tr. zákona v neprospěch obviněného. Uvedené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pokud jím zůstal nedotčen výrok uvedeného rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem podle § 59 odst. 2 tr. zákona, a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 7. 2005, sp. zn. , v tomto výroku se zrušují.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 7. 2005, sp. zn. , byl obviněný uznán vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zákona. Podle tohoto ustanovení zákona byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků. Podle § 59 odst. 2 tr. zákona byla obviněnému uložena také přiměřená povinnost ve zkušební době podmíněného odsouzení uhradit dlužné částky neodvedených záloh na daň z příjmu fyzických osob, pojistného na zdravotní pojištění sraženého za zaměstnance, jakož i pojistného na sociální zabezpečení za své zaměstnance a podle svých možností plnit řádně tyto platby v běžném období.

Odvolání obviněného, které směřovalo proti všem výrokům citovaného rozsudku soudu I. stupně, Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 12. 12. 2006, sp. zn. , zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 12. 2006, sp. zn. , podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. S poukazem na obsah ustanovení § 59 odst. 2 tr. zákona namítl, že primární podmínkou jeho aplikace je existence pasivní legitimace obviněného vůči poškozenému. Ta ale v tomto případě není, protože platební povinnost k jednotlivým platbám byla povinností zaměstnavatele, v daném případě společnosti Windmoulen, a. s., a nešlo tedy o povinnost stanovenou zákonem obviněnému. Byť tedy obviněný jako fyzická osoba s ohledem na ustanovení § 90 odst. 2 tr. zákona naplnil nesplněním závazku právnické osoby skutkovou podstatu daného trestného činu, závazek právnické osoby se nestal jeho osobním závazkem. Zákonným kritériím pro ukládání trestu tak podle ministra spravedlnosti neodpovídá trest, jímž je obviněnému přikazována povinnost, pro jejíž stanovení není zákonná opora, jak je tomu v tomto případě. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu v obdobném případě rozsudkem ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. , proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením krajského soudu byl porušen zákon v ustanoveních a tr. ř., a ve výroku o trestu z rozsudku soudu I. stupně též v ustanovení tr. zákona, a to v neprospěch obviněného. Podle tr. ř. aby pak napadené usnesení zrušil, včetně dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, jestliže vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti kterému byla stížnost pro porušení zákona podána, a to v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a zjistil, že zákon byl v neprospěch obviněného v napadeném výroku podle § 59 odst. 2 tr. zákona porušen.

Podle § 59 odst. 2 tr. zákona podmíněně odsouzenému může soud uložit přiměřená omezení a přiměřené povinnosti uvedené v § 26 odst. 4 směřující k tomu, aby vedl řádný život; zpravidla mu má též uložit, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.

Podle § 256 tr. ř. odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.

Trestného činu podle § 147 odst. 1 tr. zákona se obviněný dopustil jako předseda představenstva obchodní společnosti Windmoulen, a. s., přičemž plátcem daně a dalších plateb, jejichž neodvedením byl uznán vinným, byla tato právnická osoba. Byť tedy obviněný s ohledem na ustanovení § 90 odst. 2 tr. zákona byl pachatelem trestného činu podle tr. zákona, protože jednal jménem uvedené právnické osoby, peněžitý závazek (dluh) této právnické osoby se nestal jeho osobním závazkem (viz rozsudek NS ČR ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. ).

Pokud tedy soud I. stupně obviněnému podle § 59 odst. 2 tr. zákona uložil jako přiměřenou povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení uhradil předmětné dlužné částky, ve vztahu k nimž je platební povinnost právnické osoby, porušil tím v neprospěch obviněného zákon v tomto ustanovení. Odvolací soud pak tím, že k odvolání obviněného tuto vadu neodstranil, ale odvolání jako nedůvodné zamítl, porušil rovněž v neprospěch obviněného zákon, a to v ustanovení § 256 tr. ř.

Nejvyšší soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku, přičemž pouze vyslovil porušení zákona v uvedených ustanoveních, a zrušil rozhodnutí soudů ve vztahu k vadnému výroku podle § 59 odst. 2 tr. zákona. Nepostupoval již podle navrženého ustanovení § 270 odst. 1 tr. ř., protože ve věci není nutno činit žádné další rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. června 2012

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš