Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4333/2011

U S N E S E N Í

,

se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, proti žalované

Manhattan Development s.r.o.

, IČ 28227948, se sídlem v Praze 8, U Libeňského pivovaru 63/2, zastoupené JUDr. Danou Kořínkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 8, Peckova 9, o zaplacení 38.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2011, č. j. -133, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 13. 10. 2010, č. j. -90 (ve znění opravného usnesení na č. l. 120 spisu), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 38.600,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II. a III.).

K odvolání žalované přezkoumal uvedené rozhodnutí Městský soud v Praze, jenž je rozsudkem ze dne 19. 4. 2011, č. j. -133, potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost považuje za danou zásadním právním významem napadeného rozsudku odvolacího soudu ve smyslu , důvodnost pak nesprávným právním posouzením věci i vadami dle i b) Dovolatelka zdůraznila, že vzhledem ke specifikům posuzované věci se v tomto případě neuplatní limit 50.000,- Kč, jehož přesáhnutím podmiňuje ustanovení možnost dovolacího přezkumu. Ač žalované plnění nepřesahuje částku 50.000,- Kč, nelze přehlédnout, že jako předběžná byla ve sporu o toto plnění řešena otázka vlastnického práva. Náklady na opravu věci takto přiřčené do vlastnictví žalované pak dosáhnou minimálně 1,872.319,- Kč. Prejudiciální závěr soudu o vlastnickém právu dovolatelky tedy vyvolává stav značně zasahující do její vlastnické sféry. Aplikace ustanovení na projednávanou věc je rovněž zásahem do práva na spravedlivý proces garantovaného d. Dovolatelka dále vyslovila názor, že ustanovení nelze vztáhnout na napadené rozhodnutí v části týkající se úroků z prodlení požadovaných za dobu neurčitou – „do zaplacení“ (na podporu tohoto tvrzení odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2010, sp. zn. ). Dovolatelka dále podrobila důkladné kritice posouzení věci odvolacím soudem a navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , se zabýval přípustností dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. Dle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé ( ), nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým tento soud rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( ), anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Podle ustanovení není dovolání podle odst. 1 přípustné ve věcech, v nichž bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží.

Z tohoto ustanovení, jež se uplatní i v posuzované věci (viz níže), je zřejmé, že dovolacímu soudu je zákonem uloženo, aby se při zvažování, zda je splněna podmínka přípustnosti dovolání spočívající v přesáhnutí bagatelního limitu, zaměřil na výši peněžitého plnění v dovoláním dotčeném výroku, nikoliv snad na předběžné otázky s tímto výrokem související či na částky, jež možná budou účastníkem vynaloženy v budoucnu a jež vůbec nebyly předmětem sporu. Ostatně předběžné otázky netýkající se peněžitého plnění a stojící tedy mimo bagatelní limit by bylo možno vysledovat v různých podobách v řadě sporů, byla-li by jim přiznána způsobilost negovat výše uvedenou podmínku přípustnosti dovolání, odporovalo by to nejen dikci zákona, ale i zájmu na racionálnosti rozhodování soudu, neboť by tím byl vnášen prvek nejistoty do úvah o aplikovatelnosti ustanovení a bez jakéhokoliv opodstatnění by byli upřednostňováni ti dovolatelé, jež by nehledě na výši žalovaného plnění odvozovali svůj nárok od předběžné otázky (nelze přitom vyloučit možnost dovolatelky domoci se výslovného řešení otázky vlastnictví sporné věci v samostatném sporu – srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2002, sp. zn. , publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1303, svazek 18/2002). Nepřípadnou je rovněž úvaha dovolatelky, dle níž bylo-li rozhodnuto o úrocích z prodlení za dobu neurčitou – „do zaplacení“, nelze přípustnost dovolání v tomto rozsahu poměřovat ustanovením Je třeba zdůraznit, že toto ustanovení výslovně zapovídá přihlížet k příslušenství pohledávky. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2010, sp. zn. , na něž dovolatelka odkazuje, řešilo situaci poněkud odlišnou. V tomto rozhodnutí se Nejvyšší soud zabýval situací, kdy se dovoláním dotčený výrok rozsudku odvolacího soudu týkal výlučně úroku z prodlení za dobu neurčitou, a shledal, že v takovémto případě je ustanovení neaplikovatelné, nijak však nedovodil, že by přisouzení jistiny s příslušenstvím za dobu předem neurčitou mělo popírat dikci uvedeného ustanovení. Závěrem je možné podotknout, že slučitelnost určení výše peněžitého plnění, jejíž dosažení je předpokladem přípustnosti dovolání, s právem na spravedlivý proces byla akceptována i Ústavním soudem (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. ).

Nejvyšší soud tedy dovolání žalované jako nepřípustné podle , věty první, a odmítnul.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle , věty první, odst. l a s tím, že žalobkyně žádné náklady nevynaložila.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 16. května 2012

JUDr. Jan E l i á š, Ph.D.

předseda senátu