Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3008/2010

U S N E S E N Í

České republiky – Finančního úřadu v Plzni

Z. D.,

za účasti manželky povinného

A. D.

, zastoupených JUDr. Tomášem Hemelíkem, CSc., advokátem se sídlem v Říčanech u Prahy, Masarykovo nám. 65, pro částku 8.274.980,- Kč, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci z 15. 3. 2010, č. j. -115, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci z 15.3.2010, č. j. -115, a usnesení Okresního soudu v České Lípě z 3.12.2009, č. j. -114

se ruší

, a věc

se

okresnímu soudu

vrací

k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 3. 12. 2009, č. j. -114, jímž okresní soud zastavil exekuci podle Se soudem prvního stupně shodně považoval za jiný důvod, pro nějž nelze rozhodnutí vykonat, skutečnost, že povinný byl v trestním řízení rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci z 2. 11. 2001, č. j. -316, zproštěn obžaloby pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle , odst. 3 , jehož se měl dopustit tím, že ve snaze vyhnout se vyměření daně z příjmu částku 17.000.000,- Kč, přijatou na základě smlouvy o budoucí smlouvě v souvislosti s prodejem hotelu Hrádecký Dvůr v Hrádku nad Nisou, nezahrnul do daňového přiznání ke zdanění svých příjmů. S poukazem na stanovisko publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 22/79, v němž Nejvyšší soud dovodil, že civilní soud nemůže ponechat bez povšimnutí zprošťující trestní rozsudek, pak odvolací soud dovozuje, že byl-li povinnému přesto vykonatelnými výkazy doměřen nedoplatek daně a penále, je právě zprošťující rozsudek trestního soudu důvodem k zastavení exekuce podle

V dovolání oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci ( ), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že jiným důvodem, pro nějž nelze rozhodnutí vykonat, je trestní rozsudek, kterým byl povinný zproštěn obžaloby pro jednání, na jehož základě byly vydány exekuční tituly. Podle jeho názoru vydáním rozsudku v trestní věci nebyla nikterak dotčena správní ani soudní rozhodnutí (ve správním soudnictví), takže výkazy nedoplatků zůstaly jako řádné exekuční tituly vykonatelné. Oprávněná je přesvědčena, že připuštění argumentace použité soudem zásadním a zcela nepřípustným způsobem zasahuje do správního (daňového) řízení i správního soudnictví. Povinný měl možnost řádně přednést své námitky proti doměření daně již v průběhu daňového řízení či v žalobě podané proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu, což však bez jakékoholiv závažného důvodu neučinil. Nelze tedy podle oprávněné přisvědčit závěru, že by trestní řízení případně mohlo sloužit jako další, zákonem neupravený opravný prostředek, který by „prolamoval“ procesní zásady a postupy zakotvené v jiných právních odvětvích v případech, kde to zákon nepřipouští. Zprošťující rozsudek v trestní věci (byť související s daňovým řízením) je tedy pro správní rozhodnutí irelevantní, přičemž musí být taktéž nevýznamným i pro rozhodnutí o exekuci. Trestní řízení je řízením velmi specifickým, ovládaným jinými zásadami než řízení v jiných právních odvětvích, a to především zásadou „in dubio pro reo“, kdy v pochybnostech je soud povinen postupovat ve prospěch obžalovaného. Závěr trestního soudu, že povinný částku 17.000.000,- Kč (kterou měl zdanit) nepřevzal, a že tudíž „neměl co danit“, je tedy relevantní pouze pro řízení trestní, tedy pro účely rozhodnutí o vině a trestu.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Dovolání (přípustné podle , odst. 2 ve spojení s ustanovením , odst. 3 pro rozpor s judikaturou) je důvodné.

Jelikož vady podle , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným ani jiné vady řízení ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že byl-li povinnému přes vydání zprošťujícího trestního rozsudku vykonatelnými výkazy doměřen nedoplatek daně a penále, je takovýto rozsudek trestního soudu důvodem k zastavení exekuce podle

Pokud jde o judikaturu, uplatní se v souzené věci především rozhodnutí publikované ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudu ČSSR pod číslem 58/1966, v němž Nejvyšší soud zaujal závěr, že v občanském soudním řízení není soud vázán zprošťujícím rozsudkem vydaným v trestním řízení. Odkaz odvolacího soudu na stanovisko publikované pod číslem R 22/79 je naopak nepřípadný, jelikož jeho použití by bylo v rozporu se základní zásadou ovládající exekuční řízení, že totiž soud výkonu rozhodnutí (exekuce) není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí, jehož obsahem je vázán a z nějž je povinen vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod poř. č. 4).

Při bezpodmínečné nutnosti zachování zásady věcné nepřezkoumatelnosti exekučního titulu ve vykonávacím řízení je třeba závěr zaujatý ve stanovisku R 22/79 vykládat tak, že sice v občanském soudním řízení nemůže exekuční soud ponechat bez povšimnutí zprošťující trestní rozsudek, avšak pouze jde-li o řízení

nalézací

, tedy v případě, kdy ještě o civilním (případně např. správněprávním, jak je tomu v souzené věci) nároku – vůbec – rozhodnuto nebylo, a kdy zvláště by nalézací soud měl zprošťující trestní rozsudek přinejmenším hodnotit v souvislosti s ostatními v občanském soudním (či jiném, např. správním) řízení provedenými důkazy. Jestliže však v nalézacím řízení (v daném případě daňovém, tedy správním) bylo vydáno vykonatelné rozhodnutí (jež nebylo změněno ani odklizeno případným řádným či mimořádným opravným prostředkem ve správním řízení nebo rozhodnutím vydaným ve správním soudnictví), pak exekuční soud ke zprošťujícímu rozsudku vydanému v trestním řízení, ovládaném zásadou „in dubio pro reo“ (kdy jsou důkazy hodnoceny výlučně pro účel posouzení viny a trestu) – protože je vázán exekučním titulem – přihlédnout nemůže.

Dospěl-li odvolací soud k závěru jinému, je jeho právní posouzení věci nesprávné, a protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá ( ), Nejvyšší soud je bez jednání ( ), aniž se musel zabývat dalšími argumenty dovolání, podle věty za středníkem zrušil; poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i je a věc tomuto soudu vrátil podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je závazný ( část první věty za středníkem ).

O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. května 2012

JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.

předseda senátu