Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2466/2010

U S N E S E N Í

Ing. R. S.,

ZLS Služby, a. s.

se sídlem ve Zlíně, Bartošova 5532, identifikační číslo osoby 00530808, pro 1.097.253,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně z 25.3.2009, č.j. -212, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 26.9.2007, č. j. -165, jímž okresní soud zastavil exekuci podle Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že účastníci uzavřeli určitou a srozumitelnou, tedy platnou dohodu o narovnání, v důsledku níž zanikly závazky

deklarované

ve výrocích I. a III. exekučního titulu, k jejichž vydobytí byla v daném případě na majetek povinné nařízena exekuce. Dovozuje-li povinný, že dohoda je neplatná pro její rozpor s dobrými mravy, a to proto, že v souvislosti s jejím uzavřením byla ignorována skutečnost, že oprávněný byl v nalézacím řízení zastoupen JUDr. Václavem Stříbným, advokátem s plnou mocí pro celé řízení, pak tato okolnost sice může být významná z hlediska vztahů mezi oprávněným jako zmocnitelem a advokátem jako zmocněncem, nemůže však mít bez dalšího přímé dopady na vztahy mezi oprávněným a povinnou, např. v tom smyslu, že by měla vést k závěru o neplatnosti předmětné dohody. Okolnost, že oprávněný byl v nalézacím řízení zastoupen advokátem s plnou mocí pro celé řízení, nebránila tomu, aby oprávněný sám činil právní úkony směřující k vypořádání vztahů mezi účastníky. Pokud o těchto úkonech svého zástupce neinformoval, tuto okolnost nelze zohlednit k tíži povinné.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , aniž však vysvětluje, v čem konkrétně by napadené rozhodnutí mělo mít zásadní právní význam, povinný ohlašuje dovolací důvod podle , tedy nesprávné právní posouzení věci. Má za to, že soudy obou stupňů „nesprávně hodnotily provedené důkazy, a že právní argumentace, kterou i odvolací soud posuzoval platnost dohody o narovnání, je nepřesvědčivá, neboť soud nehodnotil důkazy v jejich vzájemné souvislosti.“ Oprávněný popřel pravost a zejména obsahovou správnost soukromé y – dohody o narovnání, o níž také tvrdí, že i kdyby byla prokázána její správnost, pak je z jejího obsahu zřejmé, že jde o právní úkon neurčitý, umožňující různé výklady, a tedy neplatný, neboť gramatickým i logickým výkladem nutno dospět k závěru, že „se strany dohodly tak, že podkladový rozsudek nabude právní moci, a že přisouzenou částku povinná oprávněnému zaplatí na základě exekučního titulu, a dále že se dohodly na doplatku, protože v případě úspěchu s případným odvoláním by povinná musela platit smluvně sjednané úroky z prodlení několikanásobně převyšující jistinu.“ Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o existenci „jednání o uzavření dohody o narovnání a podpisu této dohody“, jež mělo být podle soudu prokázáno svědeckými výpověďmi JUDr. Marie Krupové a Ing. Zdeňka Kutry. Podle dovolatelova názoru měla svědkyně pouze koncipovat návrh dohody, jejímu podpisu však přítomna nebyla, a i kdyby bylo možno připustit, že nějaká dohoda o narovnání podepsána byla, pak tato svědkyně podle oprávněného nepotvrzuje, že „by právě první strana dohody o narovnání byla tou první stranou, kterou účastníci akceptovali“. Totéž platí pro svědka, který jen a pouze uvedl, že byl přítomen podpisu dohody, aniž by ji však viděl a znal její obsah.

Oprávněný zdůrazňuje, že v případě „autentičnosti dohody se měly strany dohodnout na doplatku ceny, a to právě s ohledem na pasáž pod článkem II/2 dohody. Právě zde se strany zavázaly, že nebudou podávat odvolání, a že zhotovitel nebude své nároky uplatňovat v dalším soudním řízení,“ z čehož podle oprávněného plyne, že „výklad může být jediný, a to že obě strany předpokládaly, že rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně, jímž byla povinna zavázána k zaplacení jistiny s úrokem z prodlení (pouze zákonným, nikoli tedy smluvním, který byl žalován), nabude právní moci, a že nebude podáváno odvolání do dalších, smluvních úroků z prodlení. Odvolací soud právě tuto skutečnost nehodnotil správně v celém kontextu.“

Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovolání podat jen z těchto důvodů:

a) řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci

b) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle ustanovení je-li dovolání přípustné podle a b) popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a 238a), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části opru v provedeném dokazování.

Oprávněný však – ač ohlásil dovolací důvod podle – tento ani žádný z jiných taxativně vymezených důvodů ve skutečnosti neuplatnil; nebrojí totiž proti nesprávné interpretaci ani aplikaci práva (ostatně ani neuvádí, které ustanovení kterého právního předpisu by mělo být nesprávně vyloženo či použito), neuplatňuje tedy jediný k založení přípustnosti dovolání podle způsobilý dovolací důvod, nýbrž napadá jediné, totiž hodnocení důkazů, a to jak listinných, tak důkazů výpověďmi svědků (srov. výslovné znění pasáží dovolání, v nichž oprávněný uvádí, že „soudy obou stupňů nesprávně

hodnotily

provedené důkazy“, že „soud

nehodnotil

důkazy v jejich vzájemné souvislosti“, a že „odvolací soud právě tuto skutečnost

nehodnotil

správně v celém kontextu“, a dále pasáže, v nichž dovozuje, že svědeckými výpověďmi

nebyly prokázány

skutečnosti, jež měl za prokázané soud, ale pouze ty, které sám popisuje v dovolání); hodnocení důkazů však dovoláním úspěšně napadnout nelze, a to ani dovolacím důvodem ohlášeným ani důvody dalšími. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů ( ) – jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není ani možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, například namítat, že soud neměl uvěřit vyslýchanému svědkovi, nebo že měl uvěřit svědkovi jinému, případně že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění, apod. To znamená, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů dovoláním úspěšně napadnout nelze (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. II., -376 Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 1920 s.)

Z uvedeného plyne, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , dovolání proti němu podle , odst. 2 ve spojení s tudíž přípustné není a Nejvyšší soud je proto podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení odpovídá skutečnosti, že oprávněné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla právo, v tomto stádiu řízení podle obsahu spisu nevznikly ( , věta první, , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. května 2012

JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r. předseda senátu