Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1484/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce MUDr. F. F., zastoupeného JUDr. Janou Drexlerovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pekařská č. 4, proti žalované Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČO 41197518, se sídlem v Praze – Vinohradech, Orlická č. 4/2020,o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. února 2012, č. j. -24, takto:

Stručné odůvodnění( ):

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. prosince 2011, č.j. -17,

odmítl podle ustanovení (dále jen „) žalobu žalobce podanou v označené věci s odůvodněním, že vykazuje z pohledu a vážné kvalitativní nedostatky v označení žalobce, ve vylíčení rozhodujících skutečností a ve formulaci žalobního petitu, tj. toho, čeho se žalobce žalobou domáhá. Soud prvního stupně též rozhodl o náhradě nákladů tohoto řízení.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 23. února 2012, č. j. -24, výrokem I. zčásti změnil tak, že podání žalobce, kterým se domáhal zaplacení nemajetkové újmy ve výši 100.000,- Kč, se neodmítá. Výrokem II. uvedené rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud jím byla odmítnuta žaloba na ochranu osobnosti formou omluvy doporučeným dopisem zaslaným „všem lékárnám okresu V., podle ustanovení , potvrdil. V rámci tohoto posledně uvedeného výroku odvolací soud poukázal na to, že z podané žaloby ani po jejím doplnění podáním ze dne 14. prosince 2011 není možno jednoznačně určit, kterým konkrétním lékárnám okresu V. má být požadovaná omluva doručena, takže v této části je žaloba neprojednatelná.

Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno žalobci dne 26. března 2012 a téhož dne nabylo právní moci.

Proti tomuto usnesení ve výroku II., kterým bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno, podal žalobce dne 26. dubna 2012 včasné dovolání, jehož přípustnost dokládá odkazem na ustanovení (resp. ve spojení s ), a má za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve smyslu ustanovení a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jako otázku zásadního právního významu zvýrazňuje, zda se v daném případě jedná o podstatné nebo nepodstatné vady, pro které nelze v soudním řízení pokračovat. Připomíná, že ani pravidlo určitosti žalobního petitu není bezvýjimečné. Žalobce dovoláním současně napadl i již zmíněné usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. prosince 2011.

K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Při posuzování tohoto dovolání dovolací soud přihlédl k ustanovení čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného do 30. června 2009. Dále konstatuje, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení , ve lhůtě vymezené ustanovením , je charakterizováno obsahovými a formálními znaky požadovanými ustanovením Zabýval se dále přípustností tohoto dovolání s negativním závěrem.

Z ustanovení vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom nejen vázán rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem.

Podle ustanovení předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odst. 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odst. 2).

Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení mimo jiné vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. větu druhou ).

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení podle ve spojení s téhož zákona a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení podle ve spojení s téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení , neboť neřeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která by soudy byla rozhodována rozdílně, resp. nejde o případ, kdy by měla být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Žalobce uplatňuje v prvé řadě dovolací důvod podle , k jehož okolnostem však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle přihlédnuto ( věta za středníkem). Je třeba též vzít v úvahu, že dovolatel v zásadě žádnou konkrétní otázku zásadního právního významu ve svém dovolání neoznačil, tudíž i z tohoto důvodu nelze shledat dovolání přípustným (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2012, sp. zn. ). Dovolací soud sám také nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem neshledal, když žaloba skutečně v posuzované části zcela přesně a nezvratně nevymezuje subjekty, jimž by žalobcem požadovaná satisfakce měla být podle jeho předpokladu intimována. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce, aniž nařizoval jednání ( věta první ), jako nepřípustné odmítl [, ].

Protože dovolání výslovně napadá též usnesení Krajského soudu v Brně, který ve věci rozhodoval jako soud prvního stupně, je třeba uvést, že podle ustanovení lze v zákonem stanovených případech napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, o němž rozhoduje Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ). Procesní předpis v tomto případě nepředpokládá, že by dovoláním bylo možno napadnout též rozhodnutí soudu prvního stupně. Není-li tak k možnému přezkoumání takového rozhodnutí vyhrazeno dovolání, proto ani neupravuje funkční příslušnost určitého soudu k projednání dovolání, je-li přesto proti takovému rozhodnutí podáno.

Jestliže žalobce v označené věci přesto výslovně napadl odvoláním též uváděné usnesení soudu prvního stupně, pominul tak uvedenou podmínku dovolacího řízení. Za tohoto stavu nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Proto nezbývá, než řízení o takovém „dovolání“, které trpí touto vadou, podle ustanovení zastavit. Ač – jak již bylo uvedeno – není procesním předpisem upravena funkční příslušnost k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, o zastavení tohoto „dovolacího“ řízení rozhoduje Nejvyšší soud ČR, neboť je vrcholným článkem soustavy obecných soudů, který je nadto nadán pravomocí k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím odvolacích soudů (obdobně srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. května 2001, sp.zn. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. května 2012

JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.

předseda senátu