Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1804/2011

U S N E S E N Í

FTV Prima, spol. s r.o.

, se sídlem v Praze 8 -

Libeň, Na Žertvách 24/132, IČO 48115908, zastoupené Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Sokolovská 49/5, proti žalovanému

Art Forum 21 Praha, s.r.o.,

se sídlem v Praze 2 - Vinohrady, Kunětická 2534/2, IČO 25769391, zastoupenému JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem se sídlem v Praze 1, ul. 28. října 1001/3, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce

Z. Z.

,

o vyslovení zákazu užívat literární dílo,

vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 2010, č.j. -277,

takto:

I.

Dovolání žalobce

se odmítá.

II.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění( ):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. května 2010, č.j. -190, výrokem I. zamítl žalobu, aby bylo žalovanému zakázáno užívat literární dílo - scénář k 1. až 13. dílu pořadu - kriminálního seriálu s názvem „První oddělení“, vytvořený panem Z. Z., a na jeho základě vytvořené, a to i v budoucnu, audiovizuální dílo, a nakládat s nimi, výrokem II. bylo zrušeno předběžné opatření nařízené výrokem I. usnesení téhož soudu ze dne 8. února 2008, č.j. -34, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2008, č.j. -69, a výroky III. a IV. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. prosince 2010, č.j. -277, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. III. a IV. potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, že autor scénáře pan Z. Z. byl u žalovaného zaměstnán jako scénárista a že jeho pracovní náplní bylo vytvoření scénáře pro jednotlivé díly seriálu „První oddělení“, a že do doby, kdy došlo k ukončení pracovního poměru autora u žalovaného, autor vytvořil pilotní díl, později rozdělený na dva, a další čtyři díly, celkově tedy dílů šest; další díly byly vytvořeny částečně v pracovním poměru autora k žalovanému a částečně po jeho ukončení. Dne 22. února 2008 uzavřel žalobce s autorem licenční smlouvu o užití literárního díla, jejímž předmětem bylo poskytnutí licence k užití scénářů 13 dílů kriminálního seriálu s názvem „První oddělení“. Odvolací soud se ztotožnil také s právním posouzením věci soudem prvního stupně, který aplikoval ustanovení , o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) a dospěl k závěru, že díly 1 – 6 seriálu jsou zaměstnaneckým dílem, majetková práva k nim má žalovaný, nemohlo tedy následnou licenční smlouvou autora s žalobcem dojít k převodu těchto práv. Naproti tomu k dílům 7 – 13 má tato práva žalobce, avšak žalovaný je neužívá, ani v budoucnu užívat nehodlá.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení (dále jen „ “) a domnívá se, že řízení před odvolacím soudem bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tedy dovolací důvod podle ustanovení a v důsledku toho i nesprávné právní posouzení věci - dovolací důvod podle ustanovení

Namítá, že odvolací soud se nevypořádal s námitkami žalobce k nesprávným skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, a že ho nevyzval v rozporu s ustanovením k označení důkazů potřebných k prokázání jeho tvrzení. Odvolává se při tom na opakovaně vyslovený názor Ústavního soudu, že dovolacím důvodem podle ustanovení může být i procesní vada řízení. Domnívá se rovněž, že odvolací soud ani soud prvního stupně nerespektovaly vůli smluvních stran. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozsudek Vrchního soudu v Praze i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) za situace, kdy napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno v září roku 2010, přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. července 2009. Současně konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona (v této souvislosti se připomíná nález Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. , kterým bylo toto ustanovení zrušeno, avšak s účinností ke dni 31. prosince 2012), neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Žalobce uplatňuje v prvé řadě dovolací důvod podle , k němuž však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle přihlédnuto ( věta za středníkem). Je třeba též vzít v úvahu, že dovolatel žádnou konkrétní otázku zásadního právního významu ve svém dovolání neoznačil, tudíž i z tohoto důvodu nelze shledat dovolání přípustným (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2012, sp. zn. ). Dovolací soud sám také nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem neshledal. Jestliže autorovi v době uzavírání licenční smlouvy s žalobcem nenáležela majetková práva k předmětnému dílu, nemohlo [v důsledku zásady nemo plus iuris ad alium transfere potest quam ipse habet (tj. že nikdo nemůže na druhého převést více práv než sám má)] dojít k převodu těchto práv na žalobce. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce, aniž nařizoval jednání ( věta první ), jako nepřípustné odmítl [ , ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s a , za situace, kdy dovolatel na náhradu těchto nákladů nemá právo, zatímco ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. května 2012

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu