Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4038/2011

U S N E S E N Í

O.PO.RA,

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2011, č. j. -98, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 6. 2011, č. j. -98, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla žaloba zamítnuta.

Žalobkyně se domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši 100.000,- Kč, která jí měla vzniknout v důsledku čtyř nesprávných úředních postupů Okresního soudu v Olomouci v řízení sp. zn. . soud nerozhodl o návrhu žalobkyně na ustanovení advokáta k sepsání žaloby proti rozhodnutí předsedy České advokátní komory usnesením podle § 104b

, v němž měl povinnost poučit žalobkyni o možnosti podat žalobu ve správním soudnictví, ale sám věcně rozhodl;

2. k žádosti žalobkyně o ustanovení advokáta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí odvolacího soudu soud nevydal usnesení o zastavení řízení podle

věty druhé a nepostoupil věc prezidentovi České advokátní komory jako příslušnému orgánu;

3. soud nesprávně prošetřil stížnost žalobkyně na průtahy v řízení;

4. soud nerespektoval žádost žalobkyně o doručování veřejnou datovou sítí podle

Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně. Žalobkyně podala dne 10. 10. 2007 žádost o ustanovení právního zástupce pro podání žaloby proti rozhodnutí předsedy ČAK ze dne 5. 10. 2007. Její žádost byla usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2007 zamítnuta a toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2007. Poté žalobkyně dne 6. 2. 2008 požádala Okresní soud v Olomouci o ustanovení zástupce pro podání ústavní stížnosti proti vydaným usnesením. Soud prvního stupně ji vyzval k doplnění podání o doložení dokladů o právní subjektivitě žalobkyně a řízení dne 13. 5. 2008 zastavil. K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesení soudu prvního stupně dne 27. 8. 2008 zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Okresní soud v Olomouci žádost žalobkyně zamítl usnesením ze dne 20. 11. 2008, které nabylo právní moci 11. 12. 2008.

Dne 27. 6. 2008 se žalobkyně obrátila se svým nárokem na žalovanou, která jí přípisem ze dne 6. 2. 2009 sdělila, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, ani není zcela zřejmé, v čem měla tvrzená nemajetková újma spočívat, a tudíž nejsou splněny základní podmínky pro poskytnutí zadostiučinění.

Odvolací soud uvedl, že nesprávným úředním postupem ve smyslu se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti. Nesprávný úřední postup nelze dovozovat z toho, že nebylo rozhodnuto podle právního názoru účastníka. Takový nárok může mít základ jen v nezákonnosti rozhodnutí, přitom nezákonným rozhodnutím je podle a 2 zákona jen takové rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno. Žádné z rozhodnutí vydaných v řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. však nebylo zrušeno ani změněno. Věcná správnost pravomocných rozhodnutí nemůže být předmětem přezkumu mimo rámec zákonných opravných prostředků. Dovozuje-li tedy žalobkyně, že namísto věcného rozhodnutí měl soud řízení zastavit podle či podle , nemá tento její právní názor žádnou právní relevanci. Nepřípadné jsou i úvahy o protiústavnosti , vycházející z obecně nepřijatelné představy o tom, že pravomocné rozhodnutí soudu či jiného příslušného orgánu může být podrobeno věcnému přezkumu, aniž by došlo k jeho zrušení či změně zákonem předepsaným způsobem.

Odvolací soud neshledal důvodnou ani další argumentaci žalobkyně o nesprávném úředním postupu soudu. Činnost soudu v průběhu řízení totiž bezprostředně směřovala k vydání rozhodnutí o věci, případné vady by se pak projevily v obsahu rozhodnutí, a mohly by být zvažovány opět jen z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, což se týká úvahy žalobkyně o tom, že soud měl její podání ze dne 6. 2. 2008 odmítnout, tak i o vadnosti doručování (přičemž žalobkyně ignoruje výslovnou dikci ve znění účinném do 30. 6. 2009). Vyřízení stížnosti žalobkyně podané podle se netýká vlastního průběhu shora popsaného řízení, a podle vlastního tvrzení žalobkyně byla vyřízena včas (do 1 měsíce ve smyslu zákona).

Odvolací soud dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu , z něhož by žalobkyni mohl vzniknout nárok na zadostiučinění podle zákona. V řízení nedošlo ani k takovým prodlevám, které by bylo možno označit za průtahy v řízení, jakkoli žalobkyně výslovně z tohoto důvodu nárok neuplatnila.

Všechny výroky rozsudku odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jež považuje za přípustné podle Dovolání opírá o dovolací důvod a má za to, že rozhodnutí soudů obou stupňů odporuje logickému i účelovému výkladu celého Dovolatelka vymezuje dvě otázky zásadního právního významu týkající se výkladu , a to vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a jiného nesprávného úředního postupu. Dovolatelka namítá, že bylo porušeno její právo na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, a to s ohledem na plynutí prekluzivní lhůty pro podání ústavní stížnosti, neboť nelze dovodit přiměřenost lhůty, když rozhodnutí bylo vydáno až den před uplynutím lhůty pro podání ústavní stížnosti. Kriterium přiměřené lhůty je subjektivním pojmem, který se může lišit podle povahy každého individuálního případu. S ohledem na kriterium významu předmětu řízení pro poškozeného dovolatelka uvedla, že v jejím případě soud záměrně přehlédl skutečnost, že průtahy v řízení znemožnily dovolatelce možnost dovolat se spravedlnosti podáním ústavní stížnosti.

Dle žalobkyně soudy zcela nesprávně posoudily otázku nesprávného úředního postupu, když Okresní soud v Olomouci měl návrh žalobkyně na ustanovení advokáta k zastupování před Ústavním soudem postoupit v souladu s druhá věta příslušnému orgánu, a to České advokátní komoře, neboť nebyl k vyřízení návrhu příslušný.

V důsledku toho, že stát nedokázal zajistit řádný průběh soudního řízení, došlo u dovolatelky ke vzniku nemajetkové újmy hlubokým narušením její oprávněné a předpokládané důvěry v soud, dovolatelka proto poukázala na skutečnost, že v judikatuře doposud nebyla řešena otázka, zda „neznalost soudce“ a „snížení oprávněné důvěry v orgány moci soudní“ je schopna vyvolat újmu, zda tedy víra a důvěra jsou kvality, jejichž snížení (resp. ztrátu) lze pociťovat jako újmu.

Dovolatelka se domnívá, že jí bylo průtahy při soudním řízení a opakovaným nesprávným postupem upřeno právo na spravedlivý proces, proto navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání žalobkyně nevyjádřila.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 ) – dále jen „ “

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle , dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.

Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu, tedy včetně výroku o nákladech řízení. Dovolání do výroku o náhradě nákladů řízení však není přípustné, neboť rozhodnutí o nákladech řízení má vždy povahu usnesení, přestože je začleněno do rozsudku a stává se tak formálně jeho součástí ( ). Přípustnost usnesení o nákladech řízení tak nemůže být dána podle , neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé, a nemůže být založena ani , a , jelikož nákladové výroky nelze podřadit pod žádný z tam taxativně uvedených případů.

V daném případě by dovolání mohlo být shledáno přípustným jen tehdy, jestliže by dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je po právní stránce ve věci samé zásadně významné ( - se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. , je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012).

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolání není přípustné.

Dovolatelkou položená otázka výkladu nepřiměřené délky řízení ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen OdpŠk), nemůže představovat otázku zásadního právního významu, neboť na jejím řešení odvolací soud své rozhodnutí nezaložil. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobkyně se domáhala odškodnění nemajetkové újmy za čtyři nesprávné úřední postupy orgánu státu specifikované v žalobě, z důvodu nepřiměřené délky řízení však svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy podle neuplatnila. Úvahu odvolacího soudu týkající se otázky délky řízení je třeba posuzovat jako připojené obiter dictum, které nemůže sloužit za základ úvahy o eventuální klasifikaci rozhodnutí jako mající po právní stránce zásadní význam, proto se dovolací soud nemohl zabývat ani důvodností této žalobkyní uplatněné dovolací námitky.

Druhá dovolatelkou vznesená otázka směřuje k posouzení nesprávného úředního postupu soudu, který rozhodl o návrhu žalobkyně na ustanovení advokáta k zastupování před Ústavním soudem, ač měl dle dovolatelky žádost postoupit příslušnému orgánu - České advokátní komoře. Dle dovolatelky měly soudy uvedené pochybení posoudit jako nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty první OdpŠk, a nikoliv jako nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 OdpŠk. Ani tuto otázku nepovažoval dovolací soud za otázku zásadního právního významu, neboť ani její odlišné řešení by se nemohlo projevit v konečném postavení dovolatelky vůči druhé straně sporu, což činí dovolání ve smyslu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, , uveřejněné pod č. 27/2001 ve Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk může být představován jakoukoliv činností spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro jeho počínání nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu.

Podmínku obligatorního právního zastoupení advokátem pro účely řízení před ústavním soudem stanoví , o Ústavním soudu. Pokud jde o povinné právní zastoupení fyzických a právnických osob, které si nejsou schopny právní zastoupení samy obstarat, dospěl Ústavní soud ve své judikatuře k závěru, že vzhledem ke specifickému postavení Ústavního soudu a omezeného prostoru pro podpůrnou aplikaci procesních norem platných pro obecné soudy, je zajištění právní pomoci před Ústavním soudem možné pouze cestou určení advokáta Českou advokátní komorou podle , o advokacii. V úvahu proto nepřichází postup, kdy by byl právní zástupce účastníkovi řízení ustanoven jiným orgánem veřejné moci (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. března 1998, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. , obě dostupné na internetových stránkách www.nalus.usoud.cz).

proto nestanoví a ani stanovit nemůže konkrétní postup či lhůty pro počínání soudu v případě, že se na něj potenciální stěžovatel obrátí s žádostí o ustanovení právního zástupce pro řízení před ústavním soudem. Přestože se soud prvního stupně možností ustanovení právního zástupce pro řízení o ústavní stížnosti nějaký čas zabýval, nelze tuto jeho činnost považovat za nesprávný úřední postup, neboť tím nedošlo k žádnému porušení pravidel předepsaných právními normami, tedy . Nejedná se o otázku pravomoci soudů k projednání a rozhodnutí sporů a jiných právních věcí vyplývajících z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů ve smyslu , a tudíž ani o zkoumání podmínek řízení ve smyslu , jak se dovolatelka mylně domnívá. Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud konstatuje, že o nesprávný úřední postup ve smyslu , věty první OdpŠk se v tomto a jemu obdobných případech nejedná, neboť o ustanovení advokáta pro řízení o ústavní stížnosti se řízení podle nevede.

Nárok žalobkyně nemůže být založen ani na základě nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 OdpŠk, neboť rozhodnutí, které žalobkyně za taková považuje, nebyla pro nezákonnost zrušena. V souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení, ale naopak je zrušujícím nebo měnícím rozhodnutím vázán ve smyslu výslovné dikce věty druhé ustanovení § 8 OdpŠk. Pakliže odvolací soud vyšel ze závěru, že v posuzované věci nebyla vydaná rozhodnutí pro nezákonnost zrušena či změněna, a jejich věcná správnost nemůže být předmětem přezkumu mimo rámec zákonných opravných prostředků, jsou jeho závěry v souladu se zákonem i s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. ).

Vzhledem k nenaplnění prvotního předpokladu nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí nebylo třeba dále zkoumat ostatní podmínky pro založení odpovědnosti státu, proto ani otázka, v čem lze spatřovat nemajetkovou újmu žalobkyně, nepředstavuje otázku zásadního právního významu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. ).

Dovolací soud proto dovolání podle , ve spojení s jako nepřípustné odmítl.

Zbývá dodat, že žalobkyně v mezidobí změnila svůj název, čemuž odpovídá označení strany žalující v záhlaví tohoto rozhodnutí.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. , věty první, a , neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. června 2012

JUDr. František Ištvánek, v. r.

předseda senátu