Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 140/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobkyně A. Ch., zastoupené JUDr. Františkem Penkem, advokátem, se sídlem v Jistebnici 29,proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 1.000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze dne 17. 6. 2011, č. j. - 55, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 12. 2011, č. j. – 66, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 25. 11. 2010, č. j. – 28, do částky 142.000,- Kč zastavil řízení a zamítl žalobu na náhradu nemajetkové újmy v částce 858.000,- Kč s příslušenstvím a příslušenství z částky 142.000,- Kč. Ta měla vzniknout žalobkyni v důsledku nesprávného úředního postupu v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 nejprve pod sp. zn. a následně pod sp. zn. (dále jen „původní řízení“), spočívajícího v nepřiměřené délce daného řízení, když zadostiučinění ve výši 142.000,- Kč vyplacené dobrovolně žalovanou žalobkyni považoval za dostatečné.

Městský soud v Praze napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním dotčené části tak, že žalobě vyhověl do částky 123.300,- Kč s příslušenstvím, ve zbylém rozsahu jej potvrdil. Výrok o částečném zastavení řízení zůstal odvoláním nedotčen a samostatně nabyl právní moci.

Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu potvrzení rozsudku soudu prvního stupně (tj. ohledně zamítnutí žaloby do částky 734.670,- Kč s příslušenstvím) podala žalobkyně dovolání, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení , (dále jen „ “) odmítl jako nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. , je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012), přičemž o situaci předvídanou v ustanovení nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ( ).

Nejvyšší soud již ve svých předchozích rozhodnutích konstatoval, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s výší přisouzeného zadostiučinění, neboť ta se odvíjí od okolností každého konkrétního případu a nemůže sama o sobě představovat jiné řešení ve smyslu Dovolací soud při přezkumu výše zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění (dále jen OdpŠk), přičemž výslednou částkou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená. To však není případ žalobkyně, které bylo celkem přiznáno za 17 roků a sedm měsíců trvající řízení zadostiučinění ve výši 265.330,- Kč, přičemž odvolací soud s přihlédnutím k mimořádným okolnostem věci vyšel ze základní částky zadostiučinění 20.000,- Kč za jeden rok trvání řízení, nikoli z částky 15.000,- Kč za prvé dva roky a dále pak za každý rok trvání řízení, jak by bylo jinak obvyklé. Jinými slovy, dovolací soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost základních úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění (tedy např. to, zdali byly splněny podmínky pro snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu obstrukčního chování účastníka, nikoliv již to, zda v důsledku aplikace tohoto kritéria měly soudy přiměřené zadostiučinění snížit o 10 %, o 20 % nebo o 30 % - srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. , který je spolu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nevyššího soudu, veřejnosti dostupný na jeho internetových stránkách www.nsoud.cz).

Nesouhlas žalobkyně s výší přiznaného zadostiučinění proto napadenému rozsudku zásadní právní význam ve smyslu nepřiznává.

V otázce posouzení kritéria složitosti věci (§ 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk), které jako jediné ze zákonných kritérií rozhodných pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění v případě porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě žalobkyně ve svém dovolání zpochybňuje, nepředstavuje napadený rozsudek jiné řešení ve smyslu , když je zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. , a Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , uveřejněné pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /dále jen „Stanovisko“/, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. věty první, a , neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 23. května 2012 JUDr. František Ištvánek, v.r.

předseda senátu