Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4369/2009

U S N E S E N Í

Domanský s. r. o.

M. S.

, pro částku 13.013,60 Kč, vedené u Okresního soudu Praha – východ, pod sp. zn. o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze z 30. 4. 2009, č. j. -34, takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze z 30. 4. 2009, č. j. -34,

se ruší

a věc

se

tomuto

soudu

vrací

k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 5. 2. 2009, č. j. -19, jímž okresní soud (kromě zamítnutí návrhu povinného na odklad exekuce, v kteréžto části zůstalo rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním nenapadeno) zamítl jeho návrh na zastavení exekuce odůvodněný s poukazem na ustanovení tvrzením, že vymáhaná pohledávka v důsledku započtení (doručeného oprávněné 2. 1. 2008) jeho (proti)pohledávky zanikla. Oproti soudu prvního stupně, který své rozhodnutí odůvodnil neexistencí pohledávky povinného, odvolací soud dospěl k závěru, že i kdyby tato pohledávka existovala, návrhu na zastavení exekuce by vyhovět možno nebylo, jelikož takováto (proti)pohledávka by musela být k započtení nezpůsobilá. Tvrzený pracovní nárok povinného měl totiž vzniknout již v roce 2006, tedy za účinnosti , , ve znění účinném do 31. 12. 2006. Ten byl sice s účinností od 1. 1. 2007 zrušen,

nároky vzniklé před tímto datem je však podle odvolacího soudu třeba nadále posuzovat podle tehdy platných předpisů.

Soud prvního stupně proto podle odvolacího soudu pochybil, vycházel-li při posuzování důvodnosti návrhu povinného s odkazem na ustanovení z ustanovení a a zabýval-li se otázkou vzniku a existence povinným tvrzených nároků a tím, zda došlo k účinnému započtení. Právní úprava pracovněprávních vztahů účinná do 31. 12. 2006, představovaná především , ve znění pozdějších předpisů vycházela z úplné samostatnosti pracovního práva ve vztahu k právu občanskému a nebylo možno na pracovněprávní vztahy použít ani subsidiárně. Tehdejší institut započtení neznal a protože podpůrné použití bylo vyloučeno,

není

podle odvolacího soudu

možné jakékoli započtení pracovněprávních pohledávek vzniklých do 31. 12. 2006.

Z tohoto důvodu bylo nadbytečné zkoumat, zda a v jaké výši vznikly povinnému pracovněprávní pohledávky (jednalo se o nároky na pracovní odměnu za měsíce únor, červenec, srpen a září 2006) vůči oprávněné, neboť i kdyby povinný jejich existenci prokázal, šlo by o pohledávky k započtení nezpůsobilé a jejich uplatněním by proto k zániku vymáhané pohledávky dojít nemohlo

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , odst. 3 ; napadenému rozhodnutí přisuzuje zásadní právní význam s odůvodněním, že otázka, zda má být započtení posouzeno podle příslušných ustanovení (ať již ve znění účinném do 31. 12. 2006 či od 1. 1. 2007) nebo zákoníku občanského dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena nebyla. Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení spatřuje v závěru odvolacího soudu, že započtení pracovněprávní pohledávky vzniklé do 31. 12. 2006, jež však bylo uplatněno bývalým zaměstnancem po skončení jeho pracovního poměru u zaměstnavatele (k 31. 10. 2006) až 27. 12. 2007, je neplatné pro rozpor se , , ve znění účinném do 31. 12. 2006, který institut započtení neznal. Podle jeho názoru je jediným právním předpisem relevantním pro posouzení dané věci ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2007; jestliže tedy úkon směřující k započtení vůči oprávněné učinil 27. 12. 2007, mělo započtení být vzhledem k ustanovení posouzeno podle a 581 , jenž – narozdíl od ve znění účinném do 31. 12. 2006 – institut započtení znal. Naplnění dovolacího důvodu podle podle jeho názoru spočívá v okolnosti, že odvolací soud – dovodil-li, že „nároky vzniklé před 1. 1. 2007 je však třeba nadále posuzovat podle tehdy platných předpisů“, aniž však tento sám o sobě nesprávný právní závěr jakkoli odůvodnil – jeho nepřezkoumatelností řízení zatížil vadou, jež mohla mít, a v daném případě i měla, za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Oprávněná navrhla zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné je, jelikož napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ve spojení s ustanovením , odst. 2 ), daný tím, že jím má být zodpovězena judikaturou dovolacího soudu dosud nevyřešená otázka ( ), jejíž posouzení má význam nejen pro předmětnou věc, ale pro soudní praxi obecně, totiž otázka, zda právní úkon započtení, učiněný po 1. 1. 2007, nutno posuzovat podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2006, či – při aplikaci ustanovení a , , ve znění účinném od 1. 1. 2007 – podle příslušných ustanovení zákoníku občanského.

Dovolání je i důvodné.

Jelikož vady podle , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , které by řízení činily zmatečným, k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (, věta druhá, ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (, věta první, ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že „tvrzený pracovněprávní nárok povinného měl vzniknout v roce 2006, tedy za účinnosti , , ve znění účinném do 31. 12. 2006, jenž sice byl s účinností od 1. 1. 2007 zrušen,“ že však „

nároky vzniklé před tímto datem

(a tedy i protipohledávka povinného za oprávněnou z titulu jeho nároku na pracovní odměnu za měsíce únor, červenec, srpen a září 2006)

je třeba nadále posuzovat podle tehdy platných předpisů;“

a dále otázka, zda řízení trpí namítnutou vadou, spočívající v tom, že uvedený závěr zůstal odvolacím soudem neodůvodněn a že je tudíž napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Podle , ve znění účinném od 1. 1. 2007, se podle dosavadních právních předpisů řídí právní úkony týkající se vzniku, změny a skončení pracovního poměru, dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, jakož

i další právní úkony učiněné před 1. lednem 2007

, i když jejich právní účinky nastanou až po tomto dni.

Jak plyne z ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2007, závazky v pracovněprávních vztazích se řídí – kromě jiných ustanovení – i ustanoveními a 581 , upravujícími institut započtení.

Výše uvedené ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2007, nelze – logicky – vyložit jinak než tak, že bylo-li započtení (tedy, řečeno dikcí uvedeného ustanovení, úkon

další

, tudíž

jiný

než týkající se vzniku, změny a skončení pracovního poměru a dohod tam uvedených) učiněno po 1. lednu 2007, jak je tomu v souzené věci, neřídí se ustanoveními dosavadními, tedy , , účinného do 31. 12. 2006, nýbrž příslušnými ustanoveními , ve znění účinném od 1. 1. 2007. Z uvedeného pak rezultuje závěr, že právní úkon z 27. 12. 2007, jímž povinný vůči oprávněné učinil projev započtení své pohledávky proti pohledávce její (vymáhané v předmětném exekučním řízení), nutno při respektování ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2007 posuzovat podle příslušných ustanovení , tedy podle jeho ustanovení a .

Dospěl-li odvolací soud k závěru jinému, je jeho právní posouzení věci nesprávné, a protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá ( ), Nejvyšší soud je bez jednání ( ), aniž se zabýval ostatními dovolacími námitkami, podle věty za středníkem zrušil a věc mu podle první věty třetího odstavce téhož ustanovení vrátil k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je závazný ( část první věty za středníkem ).

O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v režimu hlavy VI exekučního řádu.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. října 2011

JUDr. Vladimír Mikušek , v. r.předseda senátu