Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2028/2011

28

Cdo 2028/2011

ROZSUDEK

M. P.

, zastoupeného JUDr. Pavlem Štěpánkem, advokátem se sídlem v Prostějově, Havlíčkova 7, proti žalovanému

Zemědělskému družstvu Unčovice

, IČ: 001 47 630, se sídlem v Litovli, část Unčovice, zastoupenému JUDr. Jaroslavem Klimešem, advokátem se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1215/1,

o vyklizení nemovitosti

,

vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 26. října 2010, č. j. -193, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 26. října 2010, č. j. -193,

se ruší

a věc se

vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23. dubna 2010, č. j. -178, uložil žalovanému povinnost vyklidit pozemky p.č. 382/12 a p.č. 392/1 (orná půda) v kat. území T. (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Vyšel přitom ze zjištění, že žalobce je vlastníkem předmětných pozemků, jež byly původně v družstevním užívání Jednotného zemědělského družstva „Obránců míru“ Náklo se sídlem v Unčovicích. S transformovaným družstvem žalobce dne 22. 9. 1992 uzavřel dohodu (označenou jako „Smlouva č. 793 o pronájmu pozemků“), kterou pozemky přenechal družstvu k dalšímu užívání; s jeho právním nástupcem, žalovaným, pak dne 13. 4. 1993 uzavřel další dohodu (označenou jako „Smlouva č. 907“), kterou mu oba pozemky přenechal do užívání na dobu neurčitou, za roční nájemné sjednané částkou 1.300,- Kč/ha. Dopisem ze dne 7. 9. 2005 (jenž byl žalovanému prokazatelně doručen v tomtéž měsíci) žalobce nájem zemědělských pozemků vypověděl, žalovaný však tyto pozemky – začleněné v půdním bloku (honu) s pozemky jiných vlastníků a žalovanému z veřejné komunikace nepřístupné – nevyklidil a užívá je i po 1. 10. 2006. Tím žalovaný neoprávněně zasahuje do vlastnického práva žalobce, jenž má v takovém případě právo na ochranu vlastnictví ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“). Ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) na posuzovaný případ nedopadá, jelikož mezi účastníky došlo k „jiné dohodě“, k uzavření nájemní smlouvy podle obč. zák., kterou byl nahrazen ze zákona vzniklý nájemní poměr. Nájem pozemků sjednaný na dobu neurčitou tak skončil po výpovědi žalobce uplynutím jednoroční lhůty k 1. 10. 2006 ( části věty před středníkem obč. zák.).

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 26. října 2010, č.j. -193, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky II a III). Skutková zjištění soudu prvního stupně vzal za správná, na jejich základě však dospěl k jinému právnímu posouzení věci. Na právní vztah účastníků aplikoval též ustanovení zákona o půdě, které obsahuje zvláštní úpravu výpovědní doby, která má podle jeho názoru přednost před obecnou úpravou v ( obč. zák.). Výpovědní lhůta je sice jednoroční, není-li dohodnuto jinak, avšak v případě, že pozemek je pro vlastníka nepřístupný, nemůže skončit dříve, než budou provedeny pozemkové úpravy. Smysl takto konstruované výpovědní lhůty odvolací soud – odkazuje též na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. především v ochraně zemědělského půdního fondu spočívající v jeho účelném obhospodařování a využívání k zemědělským účelům. Proto se podle něj ustanovení věty druhé zákona o půdě prosadí nejenom v případě nájmu vzniklého ze zákona ke dni 24. 6. 1991, ale i v případech, kdy byl původně ze zákona vzniklý vztah nahrazen později uzavřenou nájemní smlouvou, jak se stalo i v posuzovaném případě. Jelikož žalobce (vlastník) k předmětným pozemkům nemá zajištěn přístup a pozemkové úpravy v daném místě dosud nebyly ani zahájeny, výpovědní lhůta neskončila a žalovaný pozemky stále užívání jako nájemce, tedy nikoliv bez právního důvodu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení (dále jen „ “), co do důvodů má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Závěr odvolacího soudu, že na právní vztah účastníků lze aplikovat ustanovení zákona o půdě, pokládá žalobce za nesprávný. Poukazuje na okolnost, že v daném případě nejde o vztah vzniklý ze zákona, neboť již s předchůdcem žalovaného uzavřel nájemní smlouvu – „jinou dohodu“ ve smyslu zákona o půdě; práva a povinnosti účastníků se tak řídí touto smlouvou a ustanoveními , včetně jeho ustanovení o výpovědní době. Za nesprávný má žalobce i samotný výklad ustanovení zákona o výpovědní době, jehož smyslem je poskytnutí ochrany vlastníkům pozemků v situaci, kdy je výpověď nájmu dána uživatelem a vlastník nemá ke svým pozemkům zajištěn přístup. Je však neúnosné, aby byl vlastník pozemku nucen v nájemním poměru setrvávat proti své vůli. Žalobce navrhl, aby napadený rozsudek Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. čl. II, bod 12 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem ( ), ve lhůtě stanovené a že jde o rozsudek, proti němuž je dovolání přípustné podle , přezkoumal rozsudek bez nařízení jednání ( věty první ) a shledal, že dovolání je opodstatněné.

Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), nejsou dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají. Nejvyšší soud se proto – v hranicích otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán důvod uplatněný žalobcem v dovolání, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem.

O nesprávné právní posouzení věci jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav věci nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 2 odst. 1 zákona o půdě mají kromě vlastníka právo užívat půdu jiné osoby jen na základě smlouvy uzavřené s vlastníkem nebo na základě smlouvy uzavřené s pozemkovým fondem, není-li zákonem stanoveno jinak.

Podle § 22 odst. 2 zákona o půdě nedošlo-li mezi dosavadním uživatelem a vlastníkem zemědělského pozemku k jiné dohodě, vznikne dnem účinnosti tohoto zákona nebo dnem, kdy byl pozemek podle části druhé tohoto zákona vydán, mezi nimi nájemní vztah, který lze vypovědět k 1. říjnu běžného roku. Výpovědní lhůta činí jeden rok, pokud nebude dohodnuto jinak; v případě, že pozemek je pro vlastníka nepřístupný, nemůže výpovědní lhůta skončit dříve, než budou provedeny pozemkové úpravy.

Podle § 663 obč. zák. nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky.

Podle § 677 odst. 1 obč. zák. zrušit nájemní smlouvu sjednanou na neurčitou dobu lze, nedojde-li k dohodě pronajímatele s nájemcem, pouze výpovědí.

Podle § 677 odst. 2 obč. zák. nájemní smlouvu lze vypovědět při nájmech pozemků patřících do zemědělského půdního fondu nebo lesního půdního fondu v jednoroční lhůtě, a to ke dni 1. října běžného roku; při nájmech jiných nemovitostí v tříměsíční lhůtě, při nájmu movitých věcí v jednoměsíční lhůtě.

Ustanovení § 22 odst. 2 zákona o půdě řeší stav přechodného užívání zemědělské půdy v případech, v nichž došlo k zániku dosavadních užívacích vztahů (§ 22 odst. 1 zákona o půdě) a kdy mezi dosavadním uživatelem a vlastníkem pozemku nedošlo k uzavření jiné dohody; v takovém případě vzniká mezi vlastníkem a dosavadním uživatelem (ex lege) nájemní vztah, pro jehož skončení výpovědí platí zvláštní ustanovení o výpovědní době, obsažené v § 22 odst. 2 věty druhé zákona o půdě.

V posuzované věci – jak z konformních skutkových zjištění obou soudů vyplývá – byl však přechodný stav „narovnán“ již dohodou uzavřenou mezi žalobcem (pronajímatelem) a předchůdcem žalovaného (nájemcem) dne 22. 9. 1992, kterou účastníci později (dne 13. 4. 1993) nahradili novou dohodou, mající taktéž všechny podstatné náležitosti smlouvy nájemní podle obč. zák. Proto se právní vztah mezi nimi vzniklý již plně řídí ustanoveními o smlouvě nájemní ( a násl. obč. zák.), včetně ustanovení obč. zák., jež upravuje zrušení nájemní smlouvy sjednané na neurčitou dobu. Ustanovení věty druhé zákona o půdě – platící toliko pro nájemní poměr ze zákona vzniklý – se proto již neuplatní.

Přitom – jak Nejvyšší soud vyslovil např. i v rozsudku ze dne 19. srpna 2008, sp. zn. (uveřejněném na webových stránkách

www.nsoud.cz

) – smyslem cit. ustanovení § 22 odst. 2 zákona o půdě je regulovat právní vztahy vznikající při obhospodařování zemědělské půdy pouze do doby, než tyto vztahy budou narovnány dohodou mezi vlastníky zemědělské půdy a jejími uživateli, tedy než dojde k uzavření nájemních smluv. Ustanovení § 22 odst. 2 věty druhé zákona o půdě (jež zamezuje skončení nájmu výpovědí do doby ukončení pozemkových úprav) Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi interpretuje tak, že jde o ustanovení sledující zejména ochranu vlastníků, jejichž pozemky se pro ně staly v důsledku začlenění do velkých lánů nepřístupnými; není proto aplikovatelné v případě, kdy výpověď z nájmu podává sám vlastník pozemku; takový (rozšiřující) výklad by totiž vedl jen k další neodůvodněné restrikci vlastníků pozemku a tím i k popření primárního účelu zákona o půdě, jímž je „zmírnit následky některých majetkových křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům zemědělského a lesního majetku v období let 1948 až 1989“ (srov. první odstavec preambule tohoto zákona). Odkaz odvolacího soudu na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. března 2006, sp. zn. , je nepřípadný, neboť jím správní soud řeší otázku vyměření daně z nemovitosti jejímu vlastníku, a to na odlišném skutkovém základě, kdy výpověď z ex lege vzniklého nájmu zemědělských pozemků podává nájemce (pozemky obhospodařující družstvo), nikoliv jejich vlastník.

Z výše uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný; proto jej Nejvyšší soud zrušil ( in fine ) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( věty první ).

Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto rozsudku je pro odvolací soud v dalším řízení závazný ( věty první, ).

V konečném rozhodnutí bude rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení ( věty druhé, ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. června 2012

Mgr. Petr K r a u s, v. r.

předseda senátu