Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 931/2011

U S N E S E N Í

Ing. M. O.,

Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti,

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 7.120.566,42 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2010, č.j. -39, takto:

I. Dovolání se

odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Předmětem řízení byla žaloba o náhradu škody podle proti státu. Žalobce tvrdil, že stát postupoval protiprávně při výkonu konkursního dohledu; konkurs na jeho majetek byl prohlášen pod sp. Okresním soudem v Ostravě dne 21. 7. 1998, ukončen pak usnesením téhož soudu ze dne 19. 8. 2004, které nabylo právní moc 17. 9. 2004. Konkursní řízení tedy trvalo šest let, skončilo s nízkou výtěžností, a žalobci vytvořilo závažné zdravotní problémy, spojené s morálním a psychickým strádáním i sociálním propadem. Obě nižší instance však žalobě nevyhověly, rozsudek soudu prvního stupně ze dne 26. 11. 2009 byl odvolacím soudem v meritu věci potvrzen.

Žalobce podal dovolání sám (25. 7. 2010) i prostřednictvím své advokátky (26. 11. 2010). Obě podání brojí proti posouzení běhu promlčecí doby nižšími instancemi; jde o interpretaci textu ustanovení , a potažmo i Je položena tvrzená právní otázka zásadního významu, podle níž není řešena vědomost poškozeného o počátku běhu subjektivní promlčecí doby. Žalobce „nemusel být obeznámen“ s výsledkem konkursu při jeho skončení, doručení usnesení o zrušení konkursu (pravomocného) ještě „mělo být předmětem dokazování“ a nemajetková újma, o níž „nebyl náležitě poučen“ (tvrdí žalobce) mu mohla vzniknout později. V dovolání se žádá zrušení rozsudků obou nižších instancí a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Dovolání je již svými tvrzeními neúplné. Kdy se tedy – tvrzení v dovolání jsou pro přezkum závazná – konkrétně, dáno datem a událostí, žalobce o výši imateriální škody dozvěděl? A pokud se posléze obrátil na žalovaného s požadavkem nahradit škodu, lze přece předpokládat, že měl vědomost o výši škody?!

Promlčecí doba pro uplatnění nároku na náhradu škody je podle § 32 odst. 1, 3 cit. zák. tříletá, resp. šestiměsíční; nižší instance vycházely z lhůty delší, ač by (podle tvrzení žalobce o nemajetkové újmě) mohlo jít též o lhůtu kratší. Po právní moci usnesení o zrušení konkursu uplatnil v rámci předběžného projednání žalobce nárok u ministerstva dne 10. 5. 2006 a v intencích § 35 cit. zák. byla lhůta stavena a začala běžet dále dne 27. 10. 2006, kdy nabyla účinnost negativní odpověď ministerstva. Zde měl žalobce ještě téměř rok a půl na podání žaloby k soudu; v „delší“ variantě uplynula promlčecí doba 6. 3. 2008. Proč žalobce podal žalobu až později, po marném uplynutí lhůty dne 11. 11. 2008, není v dovolání vysvětleno a tento interval si žalobce měl pravděpodobně vyjasnit za pomoci právního zastoupení, které podle všeho vyhledal pozdě (proč nejsou v dovolání tvrzeny sociální důvody na straně žalobce spojené s nedodržením lhůty, kterých se pak lze jen domýšlet?). Lze též dodat, že nynější zástupkyně žalobce v dovolání vůbec nebere v úvahu podmínku přípustnosti dovolání podle – nejde o neřešenou právní otázku, ale o interpretační problém spojený s během promlčecí lhůty, k němuž navíc nebyla dovolacímu soudu předestřena dostatečně konkrétní tvrzení.

Jestliže se rozsudky nižších instancí shodují, může být dovolání přípustné jen pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, jak je vymezen v ustanovení , odst. 3 Tento zásadní právní význam však nelze shledat a dovolací soud proto podle již citovaných ustanovení a věty první, jakož i podle dovolání žalobce odmítá.

Straně žalované nevznikly v řízení žádné náklady.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .V Brně dne 16. května 2012JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.předseda senátu