Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3494/2011

26

Cdo 3494/2011

ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobců a) T. H.,bytem N., a b) I. H., bytem tamtéž, zastoupených JUDr. Petrou Markovou, advokátkou se sídlem Plzeň, Barrandova 19, proti žalovanému městu Nejdek, se sídlem Nejdek, náměstí Karla IV. 239, zastoupenému JUDr. Janou Wenigovou, advokátkou se sídlem Karlovy Vary, Vítězná 10, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. dubna 2011, č. j. -87, ve znění opravného usnesení ze dne 13. května 2011, č. j. -95, takto:Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. dubna 2011, č. j. -87, ve znění opravného usnesení ze dne 13. května 2011, č. j. -95, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karlových Varech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. 5. 2010, č. j. -50, zamítl žalobu na určení, že výpověď žalovaného ze dne 12. 10. 2009 z nájmu bytu, I. kategorie, o velikosti 2+1 v domě v N. (dále též „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“), daná žalobcům, je neplatná; současně rozhodl o nákladech řízení. Vzal především za prokázáno, že žalovaný (vlastník předmětného domu a pronajímatel bytu) dal žalobcům (společným nájemcům bytu) výpověď z nájmu předmětného bytu, datovanou dnem 12. 10. 2009 (dále jen „Výpověď“), z důvodů podle , c) a d) ve znění účinném po novele provedené (dále jen „obč. zák.“), že ve Výpovědi bylo mj. uvedeno, že podle ustanovení věty první obč. zák. nemají nájemci právo na bytovou náhradu a stačí poskytnout přístřeší, dále že do 60-ti dnů od doručení Výpovědi mají jako společní nájemci podle obč. zák. právo podat žalobu k soudu na určení její neplatnosti, a že nepodají-li ji v uvedené lhůtě, jsou povinni po uplynutí výpovědní doby byt vyklidit a vyklizený jej žalovanému předat. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že Výpověď je platným právním úkonem, který obsahuje všechny zákonné náležitosti ve smyslu ustanovení obč. zák., a že uplatněný výpovědní důvod podle obč. zák. byl naplněn. Za tohoto stavu se nezabýval dalšími uplatněnými výpovědními důvody podle a d) obč. zák.

K odvolání žalobců Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem ze dne 15. 4. 2011, č. j. -87, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 5. 2011, č. j. -95, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že Výpověď je neplatná; dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud (s odkazem na citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu) dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že Výpověď je v důsledku absence závazku pronajímatele zajistit nájemcům odpovídající bytovou náhradu, resp. pro neurčitost jeho vyjádření, neplatná (§ 37 odst. 1 a § 39 obč. zák.). Především konstatoval, že jestliže Výpověď obsahuje sdělení, že nájemci nemají právo na bytovou náhradu, stanovuje povinnost nájemců byt vyklidit po uplynutí výpovědní lhůty a přitom současně odkazuje na § 712 odst. 5 obč. zák. a obsahuje text ,,stačí poskytnout přístřeší“ (jež je bytovou náhradou svého druhu), jedná se o formulaci dvou protichůdných alternativ postupu pronajímatele, které ,,v této části zpochybňují obsah“ Výpovědi, bez níž nemůže být platná; k jednoznačnému výkladu projevené vůle pronajímatele přitom nelze dospět ani za použití interpretačního ustanovení § 35 obč. zák.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení a uplatnil v něm dovolací důvod podle Vyjadřuje přesvědčení, že judikaturu citovanou odvolacím soudem nelze aplikovat na souzenou věc, neboť se týkala případů, kdy se pronajímatel ve výpovědi buď vůbec nezavázal poskytnout nájemci bytovou náhradu nebo neurčil na jakou bytovou náhradu má nájemce nárok. Zdůrazňuje, že ve Výpovědi doslova citoval zákon, když uvedl, že podle věty první obč. zák. nemají nájemci právo na bytovou náhradu, a že jim stačí poskytnout přístřeší. Je tak toho názoru, že z textu Výpovědi je zřejmý jeho závazek přístřeší poskytnout. Dovolatel má za to, že rozšiřující výklad soudů ohledně přístřeší nemá oporu v zákoně a dovozování absolutní neplatnosti výpovědi z nájmu pro neexistenci či neurčitost závazku poskytnout přístřeší, který de lege lata neexistuje, je v rozporu s článkem 4 d. Poukazuje na to, že povinnost k zajištění přístřeší v případě výpovědi podle obč. zák. – v situaci kdy nájemce vlastní několik bytů a domů a zjevně zneužívá svého vlastnického práva na úkor pronajímatele, když užívá a pronajímá „dotovaný byt“ – je v rozporu s dobrými mravy. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobci se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnili s napadeným rozhodnutím, vyvraceli dovolací námitky a navrhli, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ve smyslu a 4 a je přípustné podle

Podle ustanovení je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), i když nebyly dovoláním uplatněny. Existence uvedených vad nebyla dovolatelem namítána a ani z obsahu spisu nevyplývá.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právním závěru, že Výpověď je neplatná, neboť neobsahuje závazek pronajímatele (žalovaného) zajistit nájemcům (žalobcům) odpovídající bytovou náhradu. Dovolatel v dovolání správnost uvedeného právního názoru zpochybnil.

Výpověď z nájmu bytu jako hmotněprávní úkon pronajímatele musí splňovat jednak náležitosti stanovené v § 711 odst. 3 obč. zák., jednak obecné náležitosti právního úkonu ve smyslu § 34 a násl. obč. zák. Zákon (srov. § 710 odst. 1 a 2, § 711 odst. 3 obč. zák.) předepisuje pro výpověď pronajímatele z nájmu bytu – pod sankcí absolutní neplatnosti (§ 40 odst. 1 obč. zák.) – písemnou formu.

Podle soudní praxe (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. , uveřejněný pod R 75/2009 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) je nezbytné, aby pronajímatel ve výpovědi z nájmu bytu z důvodu podle § 711 odst. 2 písm. b) obč. zák. dostatečně určitým způsobem vymezil formu bytové náhrady, kterou se zavazuje nájemci zajistit, a to nejen pro účely naplnění obecného požadavku na určitost právního úkonu (tak, aby mohl typický účastník v postavení adresáta výpovědi z nájmu tuto vůli bez rozumných pochybností o jejím obsahu odpovídajícím způsobem vnímat), nýbrž i z důvodu právní jistoty účastníků nájemního vztahu. Je tomu tak (také) proto, aby si nájemce nevytvořil mylnou představu o bytové náhradě, která mu přísluší (a mohl se případně rozhodnout, zda podá žalobu na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu).

Závěr odvolacího soudu, že přístřeší je bytovou náhradou (svého druhu), je správný a odpovídá ustálené judikatuře (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 60 v časopise Soudní judikatura 8/1997, již citovaný R 75/2009).

Odvolacímu soudu však nelze přisvědčit, dovodil-li, že Výpověď neobsahuje závazek pronajímatele zajistit bytovou náhradu – přístřeší a je proto neplatná.

V projednávané věci žalovaný (pronajímatel) ve Výpovědi sice uvedl, že nájemci (žalobci) nemají právo na bytovou náhradu, že jim však stačí poskytnout přístřeší. Za tohoto stavu nemohli mít žalobci (nájemci) pochyby, že jim jako bytová náhrada náleží přístřeší a že se nemusí z bytu odstěhovat dříve, než jim bude toto přístřeší poskytnuto. I když tedy Výpověď neobsahovala doslovně vyjádřený závazek pronajímatele zajistit odpovídající bytovou náhradu, je výkladem textu Výpovědi (§ 35 obč. zák.) tento projev vůle pronajímatele bez rozumných pochybností zřejmý a tedy i dostatečně určitý (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. ).

Dovolací soud je toho názoru, že Výpověď obstojí i za situace, kdy její text obsahuje v poslední větě formulaci „.. jste povinni … po uplynutí výpovědní lhůty byt vyklidit a vyklizený nám předat“, neboť je nutno ji vykládat v návaznosti na předchozí část této věty, jakož i v návaznosti na předchozí text Výpovědi. Ostatně z tvrzení žalobců v průběhu řízení je zřejmé, že si byli vědomi toho, že jim při vyklizení bytu přísluší přístřeší.

Odkaz odvolacího soudu na konkrétní judikáty dovolacího soudu není zcela přiléhavý, neboť tyto se týkají případů, kdy výpověď pronajímatele buď vůbec neobsahovala údaj o bytové náhradě nebo tato bytová náhrada nebyla specifikována tak, že jde o přístřeší. Pro úplnost lze podotknout, že jednotlivé konkrétní výpovědi z nájmu bytu je nutno posuzovat s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu, a to i se zřetelem k tomu, že obsah tohoto hmotněprávního úkonu je třeba zjišťovat i za pomoci výkladu (§ 35 obč. zák.).

Se zřetelem k uvedenému Nejvyšší soud podle věty za středníkem napadené rozhodnutí zrušil, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta první, ). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. května 2012

Doc. JUDr. Věra Korecká, CS.

předsedkyně senátu