Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1357/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Horizont marketing - finance - logistika, s. r. o., se sídlem v Ostravě – Slezské Ostravě, Bohumínská 788/61, PSČ 710 00, identifikační číslo osoby 25894749, zastoupené Mgr. Gabrielou Kaprálkovou, advokátkou, se sídlem v Slezské Ostravě, Občanská 18, PSČ 787 01, proti žalovanému J. K., zastoupenému Mgr. Michalem Pokorným, advokátem, se sídlem v Praze 2,Lublaňská 507/8, PSČ 120 00, o zaplacení částky 6.440.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. února 2010, č. j. -166, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 26. února 2007, č. j. -61, uložil Obvodní soud pro Prahu 1 žalovanému povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně (JUDr. Ivanu Hejlovi, správci konkursní podstaty úpadkyně TRANSPONAUTO, s. r. o.) 6,160.000,- Kč s úrokem z prodlení (výrok I.), co do částky 280.000,- Kč s úrokem z prodlení žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a IV.).

V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil k odvolání obou účastníků rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně proti všem výrokům a „v jejich plném rozsahu“, podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále jen „ “), odmítl jako nepřípustné.

Zkoumání, zda dovolání je objektivně přípustné, předchází – ve smyslu ustanovení , a – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.

Je tomu tak proto, že k podání dovolání oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 7, ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či ze dne 30. června 2004, sp. zn. ).

Brojí-li dovolatel i proti té části prvního výroku napadeného rozsudku ve věci samé, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku II. o zamítnutí žaloby co do částky 280.000,- Kč s úrokem z prodlení, napadá výrok rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto v jeho prospěch; dovolání tudíž není v tomto rozsahu subjektivně přípustné.

V rozsahu, ve kterém směřuje i proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku o nákladech řízení, a proti druhému výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení, je pak dovolání objektivně nepřípustné (srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Konečně dovolání proti zbývající části potvrzujícího výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán, je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle (srov. část věty za středníkem ), jestliže tvrzené vady řízení nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Z uvedených důvodů tak napadené rozhodnutí nečiní zásadně právně významným dovolatelem vytýkaná vada řízení, jež měla spočívat v tom, že soudy neodstranily tvrzené vady žaloby a rozhodly o uplatněném nároku, ačkoliv žalobce dostatečně nevylíčil všechny skutečnosti a předmět řízení tak zůstal „nevyjasněn“; tato tvrzená vada žádnou právní otázku, jež by napadené rozhodnutí činila zásadně právě významným, nezahrnuje. Jakkoliv se dovolatel snaží formulovat obecnou otázku, ve skutečnosti pouze soudům vytýká, že řízení zatížily vadou, spočívající v tom, že ve věci rozhodly, přestože žaloba neobsahovala (podle názoru dovolatele) potřebná skutková tvrzení.

Nehledě k tomu a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání pak Nejvyšší soud podotýká, že žaloba – oproti názoru dovolatele – jím vytýkanými vadami netrpí. Původní žalobce uplatněný nárok odůvodnil tím, že žalovaný jakožto jednatel pozdější úpadkyně vybral z bankovních účtů pozdější úpadkyně finanční prostředky (jejichž výše, stejně jako forma a datum výběru, jsou v žalobě uvedeny) a tyto jí nepředal, ačkoliv šlo o prostředky pozdější úpadkyně a žalovaný k tomu byl povinen. Tato tvrzení i podle přesvědčení Nejvyššího soudu postačují k vymezení skutku, na jehož základě se původní žalobce domáhal zaplacení částky v celkové výši 6,440.000,- Kč s příslušenstvím; to, jak po právní stránce žalobce svůj nárok odůvodnil, je (z hlediska vymezení skutku) nepodstatné.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle (dále jen „ “), a náhrady hotových výdajů. Podle ustanovení bodu 8, , ods.t 1 a vyhlášky činí sazba odměny 20.000,- Kč. Takto určená sazba se podle vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 10.000,- Kč, jelikož zástupkyně žalobkyně učinila v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle ve výši 300,- Kč a náhradou za 20% daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 2.060,- Kč tak dovolací soud přiznal žalobkyni k tíži dovolatele celkem 12.360,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 23. května 2012

JUDr. Petr Š u k předseda senátu