Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 760/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) D.D., a b) J. D., zastoupených JUDr. Jarmilou Černou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 484, proti žalovanému J. J., s místem podnikání v Pardubicích, Čechova 191, identifikační číslo 111 70 549, zastoupenému JUDr. Pavlem Jelínkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Pardubicích, Dražkovice 181, o zaplacení 183.115,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 13. října 2010, č. j. -100, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 13. října 2010, č.j. -100, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 19. května 2010, č. j. -73, není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "“), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

V rámci dovolacího důvodu uvedeného v žalovaný zpochybnil závěr odvolacího soudu, že v posuzovaném případě byly splněny podmínky pro postup podle , resp. a 4 Má za to, že v podaném odporu proti platebnímu rozkazu vyjádřil dostatečně svůj nesouhlas s tvrzeními obsaženými v žalobě a zároveň v základních obrysech vylíčil rozhodné skutečnosti, na nichž staví svoji obranu (tj. zpochybnil postup při vypracování znaleckého posudku č. 04-448/2009 ze dne 26. 2. 2009 předloženého žalobci a jeho obsah). I když při formulaci odporu reagoval pouze na skutečnosti a důkazy uvedené v žalobě, z jeho postoje bylo zřejmé, že žalobou uplatněné nároky neuznává. Opožděné podání podrobného vyjádření proto nemělo na vydání rozsudku pro uznání vliv, neboť této možnosti zabránil již podaným odporem. Navíc je přesvědčen, že postup podle má sankcionovat především nečinnost žalovaného a jeho neochotu přispět k tomu, aby ve věci bylo dosaženo účelu řízení, a nikoliv to, v jakém rozsahu a jak kvalitně se vyjádřil.

Vyzve-li soud žalovaného usnesením podle ustanovení , aby se ve věci písemně vyjádřil, žalovaný výzvě soudu vyhoví tím, že se ve stanovené lhůtě písemně vyjádří, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, a to zcela, zčásti nebo co do základu. Uzná-li nárok uplatněný v žalobě zcela, nemusí písemné vyjádření obsahovat žádné další údaje. V případě, že nárok zcela neuzná (tj. uzná-li nárok jen zčásti, nebo co do základu, popřípadě jej neuzná vůbec), musí písemné vyjádření obsahovat též vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž staví svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě, popřípadě označení důkazů, jejichž provedení navrhuje k prokázání svých skutkových tvrzení. Vylíčením rozhodujících skutečností žalovaný reaguje na to, co o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve věci tvrdil žalobce; obrana žalovaného spočívá v tom, že - ačkoli pravdivost některých tvrzení žalobce může potvrzovat - vyvrací svými konkrétními údaji pravdivost jiných tvrzení žalobce, popřípadě že uvádí další skutečnosti, které žalobce netvrdil, na jejichž základě by spor měl vyznít ve prospěch žalovaného. Svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě žalovaný nemusí rozvádět do všech podrobností a výslovně se vyjadřovat ke všem tvrzením žalobce; postačí, jestliže postaví proti tvrzením žalobce alespoň taková tvrzení o rozhodujících skutečnostech, z nichž vyplývá základ jeho obrany proti žalobě, tedy jestliže uvede přinejmenším takové skutečnosti, které, budou-li také prokázány, mohou vést k tomu, že by mohl mít ve sporu alespoň částečný úspěch (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. ). Žalovaný může své vyjádření ve věci podat již v odporu proti platebnímu rozkazu. Odpor proti platebnímu rozkazu ze dne 25. 1. 2010, č. j. -51, který žalovaný podal 9. 3. 2010,však za jeho písemné vyjádření k žalobě, jímž by splnil povinnost uloženou mu ve smyslu , nelze považovat. Žalovaný totiž v odporu proti platebnímu rozkazu pouze uvedl, že „nesouhlasí s tvrzeními obsaženými v žalobě, tam specifikované nároky neuznává a že nesouhlasí s obsahem znaleckého posudku č. 04-448/2009 ze dne 26. 2. 2009, neboť nebyl přizván k místnímu šetření a nemohl tedy znalcem zjištěné skutkové okolnosti připomínkovat“. Nadto avizoval, že podrobné stanovisko podá do 20 dní od doručení odporu. Žádné rozhodující skutečnosti, na nichž by stavěl svoji obranu, žalovaný v odporu proti platebnímu rozkazu nevylíčil. Pouhé vyjádření nesouhlasu se znaleckým posudkem bez udání konkrétních skutečností, které zpochybňuje, a označení důkazů k prokázání svých tvrzení, jako základ jeho procesní obrany nestačí. Neodůvodněný odpor podaný proti platebnímu rozkazu, byť je z něj zřejmé, že žalovaný nárok neuznává, nemůže splňovat náležitosti kvalifikovaného vyjádření podle , jež představuje překážku vzniku fikce uznání nároku podle (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. ). Podrobné vyjádření podané dne 21. 4. 2010 pak vydání rozsudku pro uznání nemohlo zabránit, neboť bylo podáno opožděně.

Nelze přisvědčit námitce žalovaného, že výzva k podání vyjádření podle neměla formu usnesení předepsanou ustanovením a 2 a násl. , neboť soud prvního stupně povinnost podat vyjádření neodůvodnil „s odkazem na “, ačkoliv tak měl učinit s ohledem na nevratné následky nesplnění výzvy. Otázkou, zda a v jaké formě může být usnesení s výzvou k vyjádření podle součástí platebního rozkazu, se již Nejvyšší soud zabýval (srovnej např. jeho rozsudky ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. , uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 2233, a ze dne 18. 3. 2004, sp. zn. ); přijal a odůvodnil závěr, že výzva vydaná podle a 5 a ukládající žalovanému splnění tam uvedených procesních povinností v soudem určené lhůtě, může být součástí výroku platebního rozkazu s tím, že uložené povinnosti je žalovaný povinen splnit, i podá-li proti platebnímu rozkazu odůvodněný odpor. Výzva k podání vyjádření obsažená v platebním rozkazu ze dne 25. 1. 2010, č. j. -51, nadto všechny náležitosti usnesení podle a násl. splňovala a obsahovala poučení o následcích pro případ jejího nesplnění (vydání rozsudku pro uznání podle ). Výslovný odkaz na ustanovení by byl proto zcela nadbytečný.

Lze uzavřít, že odvolací soud rozhodl v intencích shora uvedených závěrů Nejvyššího soudu, jeho rozhodnutí je správné a závěry, na nichž je založeno, jej nemohou činit zásadně právně významným.

Dovolání není přípustné ani proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Podle nepřichází přípustnost dovolání proti tomuto výroku v úvahu; byť je začleněn do rozsudku odvolacího soudu a stává se formálně jeho součástí, má vždy povahu usnesení podle ve spojení s a není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003). Ustanoveními , 238a a není přípustnost dovolání rovněž založena, neboť rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů. Námitka žalovaného, že odvolací soud změnil nákladový výrok soudu prvního stupně neoprávněně, jestliže zvýšil odměnu za právní zastoupení podle o částku odpovídající zastoupení dvou účastníků řízení (žalobců) a nikoliv jednoho, je proto bezpředmětná.

Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a Žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobcům náklady, které jim vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 12.490,- Kč (, . ve spojení s , ve spojení s , a , ve znění účinném do 29. 2. 2012), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 600,- Kč ( a a 3 , ve znění účinném do 31. 12. 2010), s připočtením částky 2.618,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 30. května 2012

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.

předsedkyně senátu