Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1549/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. R., zastoupeného JUDr. Světlanou Kazakovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Týnská 21, proti žalovanému M. R., zastoupenému JUDr. Kateřinou Součkovou, advokátkou se sídlem v Jičíně, Šafaříkova 161, o zaplacení 500.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5, pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. března 2012, č. j. -227, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 30. května 2011, č. j. -186, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 500.000,- Kč, a rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. března 2012, č. j. -227, rozhodl v průběhu odvolacího řízení o náhradě nákladů odvolacího řízení podle tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na separovaných nákladech částku 14.036,80 Kč k rukám jeho zástupkyně do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu brojí žalobce podáním, které označil za odvolání. Nesouhlasí s odvolacím soudem, že zavinil, že jednání u tohoto soudu, nařízené na 20. 3. 2011, muselo být z jeho viny odročeno. Je přesvědčen, že neporušil žádnou procesní povinnost, kterou by mu ukládal . O odročení soudního jednání požádal prostřednictvím své právní zástupkyně proto, že do 20. 3. 2011 mu soud prvního stupně nesdělil, zda ve věci jednal a rozhodoval zákonný soudce, a učinil tak na popud předsedkyně senátu. Navrhl, aby Vrchní soud v Praze napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Každé podání účastníka řízení - tudíž i dovolání - je nutné posuzovat podle jeho obsahu ( ). I když žalobce označil své podání ze dne 30. 4. 2012 jako „odvolání“ (a adresoval je Vrchnímu soudu v Praze), z obsahu tohoto podání vyplývá, že jde o opravný prostředek směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu (konkrétně proti usnesení, jímž odvolací soud v průběhu řízení o odvolání rozhodl o separaci nákladů řízení); takovým opravným prostředkem je dovolání ( ).

Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalobcem), není však v dané věci přípustné.

Podle není přípustnost dovolání dána již proto, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení (resp. o jejich separaci), není rozhodnutím ve věci samé (k výkladu pojmu „věc sama“ srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. , uveřejněné pod R 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ustanovení , a přípustnost dovolání v dané věci rovněž nezakládají, neboť rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam taxativně vyjmenovanými případy.

Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto bez jednání ( ) jako nepřípustné odmítl ( věta první a ), aniž se jím mohl zabývat z pohledu v něm uplatněných námitek.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalovanému v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž úhradu by jinak měl vůči žalobci právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 29. května 2012

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.

předsedkyně senátu