Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1644/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce L. F., zastoupeného Mgr. Markétou Kellerovou, advokátkou se sídlem v Brně, Tomáškova 19, proti žalovaným 1) HANZELLI a. s. se sídlem v Praze 8, Střelničná 1680/8, identifikační číslo 250 78 119,a2) M. P., zastoupeným JUDr. Jindřichem Vítkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Nad Petruskou 1, o zaplacení 179.881,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2010, č. j. -171, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. května 2010, č. j. -110, není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Bezpředmětné jsou tudíž výhrady žalovaných ke správnosti a úplnosti skutkových zjištění, z nichž soudy obou stupňů při rozhodování vycházely (konkrétně námitka, že žalobce žalovanou částku již jednou „inkasoval“ od J. G., který od něj odkoupil práva a povinnosti spojená s členstvím v bytovém družstvu H.). Představují totiž uplatnění dovolacího důvodu podle

Bez významu z hlediska přípustnosti dovolání podle je rovněž námitka žalovaných, že soudy zatížily řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže neprovedly jimi navržené důkazy výslechem svědků G. a Š. Vystihuje dovolací důvod uvedený v , který lze při posouzení přípustnosti dovolání v intencích výjimečně použít toliko v případě (o který zde nejde), kdy samotná vada řízení splňuje podmínku zásadního právního významu, tedy kdy jde o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006).

V rámci dovolacího důvodu podle dovolatelky odvolacímu soudu vytýkají, že nesprávně dovodil, že nemohou „využít ochranu, kterou by jim jinak ustanovení o promlčení nároků žalobce poskytovalo“. Odvolací soud však zjištěný skutkový stav věci ustanovením obč. zák. nepoměřoval, resp. na aplikaci tohoto ustanovení své rozhodnutí v dané věci nezaložil. Dospěl k závěru, že žalobce má vůči žalovaným právo na náhradu škody, kterou mu způsobily úmyslně, a že toto jeho právo není promlčeno, neboť neuplynula ani objektivní (v posuzovaném případě desetiletá), ani subjektivní promlčecí doba k uplatnění tohoto práva. Pokud v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud zmiňuje ustanovení obč. zák., činí tak pouze informativně pro případ, že by se žalovaným podařilo prokázat jejich tvrzení, že žalobce se o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, dozvěděl již v roce 2004; podrobně přitom rozvádí, že takový případ nenastal, neboť žalobce vědomost o škodě nenabyl ani při schůzce „členů BSH“, ani z dopisu J. Č., nýbrž teprve v rámci právní pomoci, kterou mu v roce 2008 poskytla jeho právní zástupkyně.

Přestože žalované v dovolání výslovně uvádějí, že jím brojí proti všem výrokům napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, žádné konkrétní výhrady proti nákladovému výroku v dovolání neuplatnily; i kdyby nesouhlas s tímto výrokem řádně odůvodnily, nebylo by proti němu dovolání přípustné (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 4/2003).

Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a Žalovaným, jejichž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 9.860,- Kč ( , , , ve spojení s , a , v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč ( a a 3 , v platném znění), s připočtením částky 2.032,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 29. května 2012

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r. předsedkyně senátu