Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1018/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Z. P., zastoupeného JUDr. Jiřím Cehákem, advokátem se sídlem v Novém Boru, Gen. Svobody 788, proti žalované Kooperativě pojišťovně, a.s., Vienna Insurance GroupINTERFOOD Ltd. spol. s r.o., se sídlem v Praze 1, Templová 747, PSČ 110 01, identifikační číslo osoby 47116617, o žalobě o určení, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. dubna 2010, č. j. -113, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 1. září 2009, č. j. -96, tak, že zamítl žalobu na určení, že žalobce je ve smyslu pojistné smlouvy č. 2450447961 ze dne 23. dubna 2002 a vyhotovené dne 7. května 2002 pojištěncem žalované (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech za řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III.).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce blanketním dovoláním s tím, že ho následně odůvodní.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, posuzoval, zda toto podání obsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti.

Podle ustanovení (dále též jen „ “) musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud již opakovaně ve svých rozhodnutích (srov. například usnesení Nejvyššího soudu publikované pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) dovodil, že dovolání, které nebylo v propadné (prekluzivní) lhůtě podle doplněno o náležitosti uvedené v , bude dovolacím soudem odmítnuto podle

Od tohoto závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci. Z obsahu spisu (srov. doručenku na č. l. 114 verte) se podává, že rozsudek odvolacího soudu byl dovolateli (jeho zástupci) doručen dne 9. srpna 2010. Dále z něho vyplývá, že dovolatel doplnil dovolání podáním datovaným dnem 3. prosince 2010 (č. l. 126 spisu), které bylo předáno k poštovní přepravě dne 6. prosince 2010 a bylo doručeno Okresnímu soudu v Liberci dne 7. prosince 2010, tedy až po 9. říjnu 2010, resp. po 11. říjnu 2010 (srov. větu druhou ), kdy dovolateli marně uplynula zákonná dvouměsíční lhůta stanovená v k případnému doplnění dovolání. Tímto marným uplynutím lhůty se vada dovolání spočívající v neuvedení dovolacího důvodu a rozsahu napadeného rozsudku stala neodstranitelnou a dovolání žalobce trpí vadou, která brání dalšímu pokračování dovolacího řízení. Za tohoto stavu dovolací soud nemohl přihlížet k odůvodnění dovolání, které dovolatel učinil podáním ze dne 3. prosince 2010. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani to, že soud prvního stupně vyzval žalobce k písemnému zdůvodnění a kvalifikaci dovolání až usnesením ze dne 18. listopadu 2010 (č. l. 124 spisu), tedy po uplynutí zákonné lhůty k případnému doplnění dovolání.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání žalobce proti napadenému rozsudku odvolacího soudu odmítl podle a pro vady podaného dovolání.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a , neboť žalobce, jehož dovolání bylo pro vady odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalované v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. května 2012

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu