Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Nd 82/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Bc. L. R., proti žalovanému Ing. P. B., za účasti České pojišťovny a.s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 113 04, identifikační číslo osoby 45272956, jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. , o návrhu žalobce na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově předložil podle ustanovení (dále též jen „“) Nejvyššímu soudu České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) návrh žalobce, aby věc – řízení o náhradu škody, která je u něho vedena pod sp. zn. , byla přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 1.

Žalobce svůj návrh na delegaci (č. l. 174 a 190 spisu) odůvodnil vzdáleností příslušného Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově od Prahy 1, v jejímž obvodu se zdržuje a míní tam setrvat i nadále, jakož i z důvodů zdravotní, časové a finanční náročnosti a rovněž tak z důvodů ekonomické úspory nákladů soudů.

Žalovaný s návrhem na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nesouhlasí (č. l. 227 spisu). Uvádí, že se žalobce přestěhoval do Prahy výhradně z vlastní vůle, čímž si sám přivodil uváděnou časovou a finanční náročnost. Kromě toho poukazuje na svůj důchodový věk a nepříznivý zdravotní stav, který jej výrazně omezuje při případném cestování.

Podle ustanovení věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresnímu soudu v Karviné – pobočce v Havířově) a Obvodnímu soudu pro Prahu 1, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobce na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.

Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení , aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v d, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.

Důvody vhodnosti podle ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.

Nejvyšší soud k věci uvádí, že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá pracoviště (bydliště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem pracoviště (bydliště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2001, sp. zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, 2001, svazek 2, pod číslem C 186, podle něhož pouze skutečnost a odkaz na špatný zdravotní stav nemůže být důvodem k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu). K mimořádným poměrům účastníka řízení lze při rozhodování o delegaci přihlédnout jedině za situace, kdy by takové rozhodnutí nebylo na úkor dalších účastníků řízení. Pokud by však v dané věci bylo rozhodnuto o přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dle návrhu žalobce, došlo by ke stavu, který by byl pro žalovaného nepříznivý.

Po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že žalobcem uváděné skutečnosti nelze považovat za natolik právně relevantní, aby dostatečně odůvodnily průlom do zásady zákonného soudce. Proto návrhu na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nevyhověl a věc podle ustanovení Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nepřikázal.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 15. května 2012

JUDr. Miroslav Galluspředseda senátu