Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4722/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 26. 8. 2009, č.j. -32, Obvodní soud pro Prahu 4 uložil žalovanému zaplatit žalobci 189.800,- Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení) a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Na základě zjištění učiněného z dlužního úpisu z 26. 9. 2005 a mailové zprávy z 6. 6. 2008, kterou žalovaný potvrdil výši svého závazku, soud prvního stupně skutkově uzavřel, že žalovaný převzal 26. 9. 2005 od žalobce v hotovosti částku 237.800,- Kč, z níž třemi splátkami vrátil žalobci 48.000,- Kč. Po právní stránce označil poměr účastníků jako vztah ze smlouvy o půjčce podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Protože žalovaný zbytek dlužné částky nevrátil, vyhověl žalobě a přiznal žalobci ve smyslu obč. zák. úroky z prodlení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 3. 2010, č.j. -72, k odvolání žalovaného změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Po doplnění dokazování uzavřel, že žalobce půjčku peněz neprokázal, resp. že žalovaný prokázal nepravdivost jím podepsaného dlužního úpisu, ve kterém potvrdil předání a převzetí částky 237.800,- Kč jako půjčky. Podle odvolacího soudu výsledek dokazování nasvědčuje tomu, že účastníci sjednali odměnu žalobce za zprostředkování odkupu zásob žalovaným od společnosti VELTEX „formou přistoupení k dluhu,“ který měla tato společnost vůči M. N., manželce žalobce.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. I když ohlásil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “), nelze žádnou jeho argumentaci tomuto důvodu podřadit. Námitka, že odvolací soud v rozporu s opětovně otevřel v odvolacím řízení dokazování, představuje uplatnění dovolacího důvodu podle Žalobce je přesvědčen o tom, že odvolací soud „přecenil důkazy“ navržené žalovaným, neboť žádný – zejména výpovědi svědků – nevyvrací jeho tvrzení o předání peněz, což se podává z dlužního úpisu a mailové zprávy žalovaného. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné, neboť směřuje proti rozsudku, kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ( ); důvodné však není.

Z úřední povinnosti – tedy i když nebyly v dovolání uplatněny – přihlíží dovolací soud k vadám vyjmenovaným v , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 (tzv. zmatečnostem), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. , větu druhou, ). Protože dovolací soud žádné vady neshledal, zabýval se jen námitkou žalobce, že odvolací soud věc projednal v systému úplné apelace, ačkoliv nebyly splněny zákonné podmínky.

Odvolací soud při jednání 12. 2. 2010 doplnil dokazování seznamem pohledávek M. N. vůči VELTEX spol. s r.o. ke dni 24. 5. 2005 ( ). Jednalo se o u, jež nebyla ve smyslu „novým důkazem“, tj. důkazem, který nebyl navržen žádným z účastníků v průběhu řízení před soudem prvního stupně a ani nebyl soudem prvního stupně podle , věty první, proveden (listinu žalovaný předložil, ale soud prvního stupně jí důkaz neprovedl). Po provedení důkazu u ( , ) odvolací soud měl zato, že žalobce nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti a nenavrhl důkazy potřebné k prokázání svých sporných tvrzení; proto postupoval podle a a 3 Žalobce vyzval k doplnění tvrzení o okolnostech týkajících se předání peněz 26. 9. 2005 žalovanému a k označení důkazů. Protože žalovaný (odvolatel) neměl ve věci úspěch pro nesplnění důkazní povinnosti a protože nebyl soudem prvního stupně při jednání 22. 4. 2009 poučen podle a 3 , i když takové poučení – objektivně – přicházelo do úvahy za situace, kdyby soud prvního stupně provedl důkaz u, staly se „nové“ skutečnosti tvrzené účastníky a „nové“ důkazy jimi navržené v průběhu odvolacího řízení odvolacím důvodem ( , ). Odvolací soud tedy postupoval při zjišťování skutkového stavu správně a řízení nezatížil vadou tím, že přihlédl k „novým“ skutečnostem a důkazům uplatněným účastníky v rozporu s nebo (srov. , ).

V podobě obsažené v dovolání nevystihují uplatněné argumenty po obsahové stránce dostatečně ani dovolací důvod podle , jenž slouží právě k uplatnění výhrad proti skutkovým závěrům odvolacího soudu.

Nesprávnost skutkových zjištění je – obecně – v dovolacím řízení podřaditelná dovolacímu důvodu podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování); nepojí se však s jakoukoliv skutkovou výhradou. Významné jsou zásadně námitky, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že pominul skutečnosti, které naopak v řízení najevo vyšly, případně že v hodnocení důkazů, resp. jiných poznatků, je z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti logický rozpor, anebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsoby podle až

Soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci ( ). Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu, nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné či nezákonné); k důkazům, které byly získány (opatřeny) nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané), a které nikoliv. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí (srov. ). Jde-li o výslech svědka ( ), musí soud vyhodnotit věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký má svědek vztah k účastníkům řízení a k projednávané věci a jaká je jeho rozumová a duševní úroveň, k okolnostem, jež doprovázely jeho vnímání skutečností, o nichž vypovídá, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a k chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota odpovídat na otázky apod.) a k poznatkům, získaným na základě hodnocení jiných důkazů (do jaké míry je důkaz výpovědí svědka souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují); celkové posouzení z uvedených hledisek pak poskytuje závěr o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností. Obdobné platí i v případě výslechu účastníka řízení ( ).

Námitkou, že odvolací soud „přecenil důkazy“ navržené žalovaným, neboť informace z nich se podávající nevyvracejí pravdivost obsahu dlužního úpisu a mailové zprávy, zpochybňuje žalobce hodnocení důkazů odvolacím soudem. Dovolacím důvodem podle ustanovení lze však napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu odvolací soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.

Po doplnění dokazování dalšími listinami, výslechy účastníků a svědků Z. B., M. K. a V. S. a po zhodnocení důkazů s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci ( , ), odvolací soud po skutkové stránce uzavřel, že údaje v dlužním úpise z 26. 9. 2005 (že si žalovaný v uvedený den vypůjčil a v hotovosti převzal od žalobce 237.800,- Kč, které se zavázal vrátit ve třech splátkách) nejsou pravdivé a že (reálnou) smlouvu o půjčce, která předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi, účastníci neuzavřeli. K dovolatelem zpochybněnému skutkovému závěru o neexistenci půjčky odvolací soud dospěl – jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí – z výpovědí žalovaného, svědkyň M. K. a V. S. a ze seznamu pohledávek ke dni 24. 5. 2005; jestliže shledal výpověď žalobce nevěrohodnou a obsah dlužního úpisu nepravdivým, učinil tak – po řádném zdůvodnění – v mezích hodnocení všech v řízení provedených důkazů.

Nad rámec uvedeného je třeba připomenout, že úvaha odvolacího soudu, podle níž se účastníci dohodli na odměně žalobce za zprostředkování odkoupení zásob zboží VELTEX spol. s r.o. „formou přistoupení k dluhu“ uvedené společnosti vůči M. N., není podložena konkrétními zjištěními; pro vyřešení sporu to není – na rozdíl od zjištění, že předmět půjčky žalovaný nepřevzal – podstatné.

Dovolání žalobce Nejvyšší soud zamítl ( , část věty před středníkem, ).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle , a (žalovanému náklady v tomto stadiu řízení /podle obsahu spisu/ nevznikly a žalobce /dovolatel/ na jejich náhradu právo nemá).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. května 2012

JUDr. Pavel K r b e k, v. r.

předseda senátu