Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Td 8/2012

-15

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud v trestní věci obviněného

J. Š.,

t a k t o :

Podle § 25 tr. ř.

s e z a m í t á

návrh obviněného J. Š. na odnětí jeho trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. tomuto soudu a její přikázání Krajskému soudu v Ostravě.

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. Š. byl v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. rozsudkem tohoto soudu ze dne 7. 9. 2004 uznán vinným trestným činem zbavení osobní svobody podle § 232 odst. 1 tr. zák. (č. 140/1961 Sb.) a vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., za což mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let s odkladem na zkušební dobu v trvání tří let s dohledem. Dále byl podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek uvedený pod bodem II. obžaloby. Vrchní soud v Praze k odvolání státního zástupce i obviněného rozsudkem ze dne 25. 3. 2005, sp. zn. , zrušil napadený rozsudek a sám rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem zbavení osobní svobody podle § 232 odst. 1 tr. zák. a vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., za což mu uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. V dalším bylo odvolání obviněného zamítnuto, ve zprošťující části byl rozsudek zrušen a věc vrácena Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí.

V novém hlavním líčení byl J. Š. rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2006 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 8. 2006, sp. zn. , odsouzen podle § 148 odst. 4 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a dále mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 5 000 000 Kč. Současně byl zrušen výrok o trestu a způsobu jeho výkonu z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 9. 2004, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 2005, sp. zn. . Řízení bylo vedeno proti uprchlému.

K návrhu obviněného na povolení obnovy řízení bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. , rozhodnuto tak, že podle § 283 písm. d) tr. ř. byl návrh na povolení obnovy řízení ve věci Krajského soudu v Plzni vedené pod sp. zn. , pokud jde o bod I. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 9. 2004 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 2005, sp. zn. , zamítnut, protože nebyly shledány důvody obnovy podle § 278 odst. 1 tr. ř. Stížnost obviněného byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2012, sp. zn. , zamítnuta.

K návrhu obviněného na zrušení rozhodnutí vydaných v řízení proti uprchlému byl podle § 306a odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2006, sp. zn. , ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 8. 2006, sp. zn. .

Dne 22. 2. 2012 rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením, sp. zn. , že podle § 31 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 30 odst. 1 tr. ř. jsou předseda senátu Krajského soudu v Plzni JUDr. Přemysl Špicar a přísedící Jana Hrdinová a Ing. Pavel Koucký vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného vedené u tohoto soudu pod sp. zn. , pokud jde o bod II. obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 24. 2. 2003, sp. zn. 2 KZv 23/2002, kdy byl J. Š. obžalován pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 4 tr. zák. Proti tomuto usnesení podal státní zástupce stížnost, o které nebylo dosud rozhodnuto.

Dne 6. 3. 2012 navrhl obviněný podle § 25 tr. ř. odnětí jeho trestní věci Krajskému soudu v Plzni a její přikázání Krajskému soudu v Ostravě. Svůj návrh zdůvodnil tím, že se ztotožňuje s důvody výše uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, kterým byli členové senátu vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení. V rámci rozhodování o povolení obnovy řízení tento senát setrval na věrohodnosti svědka S. a to i přes to, že při veřejném zasedání tento svědek svou výpověď naprosto změnil. Ostatní obvinění G., J. a Z., kteří byli stíháni u Krajského soudu v Ostravě, neboť trestní věc byla v přípravném řízení rozdělena, byli obžaloby zproštěni, přičemž stejně jako ve věci obviněného, i zde byla stěžejním důkazem výpověď svědka S.

Vzhledem k tomu, že se senát Krajského soudu v Plzni sám z důvodu případné podjatosti vyloučil z vykonávání úkonů trestního řízení, a vzhledem k tomu, že Krajský soud v Ostravě stejnou výpověď stejného svědka posuzuje jinak a to ve prospěch obviněných, zatímco Krajský soud v Plzni ji posuzuje v neprospěch obviněného Š., obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky odňal trestní věc sp. zn. Krajskému soudu v Plzni a přikázal ji Krajskému soudu v Ostravě. Závěrem obviněný ještě dodal, že vykonává nepodmíněný trest odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, tedy v obvodu Krajského soudu v Ostravě, kde bydlí i celá jeho rodina, se kterou je v pravidelném kontaktu.

Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.

Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v d. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.

V projednávané věci Nejvyšší soud takové důvody neshledal.

Důvodem pro odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. nemůže v žádném případě být skutečnost, že soud hodnotil stejný důkaz s jiným výsledkem, než jiný soud v odlišné trestní věci. Takový postup by byl nepochybně porušením zásady volného hodnocení důkazů podle tr. ř. a v důsledku toho i práva na spravedlivý proces vyjádřeného v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, práva na soudní a jinou právní ochranu podle d a rovněž citované zásady vyjádřené v d. Na tom nic nemění skutečnost, že samotný Krajský soud v Plzni rozhodl o vyloučení předsedy senátu a dvou přísedících se zdůvodněním, že by zejména u obviněného mohla vyvstat pochybnost o jejich schopnosti rozhodovat nestranně, a to vzhledem k tomu, že v předchozím řízení a v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení (který podal obviněný ve vztahu k bodu I. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 9. 2004) považoval senát původní výpovědi svědka R. S. za věrohodné a v nyní projednávané části – bodu II. obžaloby je rovněž jedním ze stěžejních svědků R. S. Citované usnesení Krajského soudu v Plzni podle tr. ř. dosud nenabylo právní moci, stížnost podanou proti němu státním zástupcem bude projednávat Vrchní soud v Praze, na kterém je, aby posoudil její důvodnost, resp. oprávněnost obavy o důvěru obviněného v nestranné rozhodování Krajského soudu v Plzni. Navíc vyloučil se pouze jeden senát Krajského soudu v Plzni a důvody, které pro své vyloučení uvedl, nejsou takové povahy, aby měly význam pro případné zpochybnění nepodjatosti všech senátů krajského soudu v Plzni. Nadto by Nejvyšší soud v konečném důsledku, pokud by návrhu obviněného vyhověl, v podstatě určoval, jak má být daný důkaz hodnocen.

Důvodem pro odnětí a přikázání věci dále nemůže být ani skutečnost, že obviněný vykonává trest ve Věznici Heřmanice a jeho příbuzní se zdržují v obvodu Krajského soudu v Ostravě.

Za tohoto stavu nelze považovat návrh obviněného na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. za důvodný, a proto bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. dubna 2012

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch