Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3348/2011

-81

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobkyně NEWCOLLECTORS, a. s., IČ: 27226611, se sídlem v Praze 5, Holečkova 103/31, zastoupené Mgr. Rostislavem Kovářem, advokátem se sídlem v Praze 5, Holečkova 31, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 57.893,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2011, č. j. -67, takto:I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. září 2010, č. j. -48, v odvoláním napadených výrocích I a III, jimiž soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku

57.893,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I) a nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 21.660,- Kč (výrok III); současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně, vzal za prokázané, že ve směnečné věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 19 Sm 00100/97, na návrh předchůdce žalobkyně soud vydal dne 10. června 1997 směnečný platební rozkaz, na němž posléze dne 29. července 1997 vyznačil doložku právní moci (ke dni 19. července 1997). V později zahájeném exekučním řízení (vedeném u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. ) vyšlo najevo, že směnečný platební rozkaz nebyl pravomocný a vykonatelný, neboť nebyl účinně doručen povinnému; proto byl návrh na nařízení exekuce zamítnut a žalobkyni (oprávněné) bylo uloženo nahradit povinnému náklady řízení ve výši 57.893,- Kč. Po vyplacení této částky povinnému (dne 17. 6. 2008) žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody u Ministerstva spravedlnosti, které jej uspokojit odmítlo.

Nesprávné vyznačení právní moci na rozhodnutí soudu, směnečném platebním rozkazu, i odvolací soud kvalifikoval jako nesprávný úřední postup ( , ve znění pozdějších předpisů), v jehož důsledku žalobkyni vznikla škoda, a to ve výši nákladů, které byla nucena podle rozhodnutí exekučního soudu nahradit povinnému.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení , co do důvodů má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Namítá, že postup Krajského soudu v Ústí nad Labem, jenž směnečný platební rozkaz opatřil doložkou právní moci, nelze kvalifikovat jako nesprávný úřední postup. Ačkoliv směnečný platební rozkaz nebyl povinnému účinně doručen (jak vyšlo později najevo v exekučním řízení), nalézací soud podle názoru žalované nijak nepochybil a neporušil své povinnosti, vycházel-li z údajů uvedených v doručence, jejichž správnost si nemohl ověřit; nesprávně postupoval doručující orgán (Česká pošta, s. p.), který zásilku uložil, ačkoliv se adresát (povinný) v místě doručování nezdržoval. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení), za níž jednání osoba s právnickým vzděláním ( ), a ve lhůtě stanovené , se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Jelikož rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a nejde o případ přípustnosti dovolání podle (již proto, že soudem prvního stupně nebyl dříve vydán rozsudek, který by odvolací soud zrušil), může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení , tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se přitom nepřihlíží ( ).

Dovoláním označenou právní otázku vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou, podle níž i vyznačení doložky právní moci na rozhodnutí, které není pravomocné, je nesprávným úředním postupem (srov. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. července 1997, sp. zn. , publikovaný pod č. 42 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998). Vznikla-li tudíž žalobkyni v důsledku vyznačení doložky právní moci na rozhodnutí škoda (újma spočívající v úbytku jeho majetku o náklady exekučního řízení vyplacené protistraně), odpovídá za takto vzniklou škodu stát ( ). Jelikož odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci je konstruována jako objektivní odpovědnost (bez ohlednu na zavinění) bez liberačních důvodů (srov. ), nelze se jí zprostit ani tvrzením, že při vyznačení doložky konkrétní zaměstnanec soudu neporušil své povinnosti a že svým povinnostem v řízení nedostál jiný doručující orgán (Česká pošta, s. p.); rozhodující je objektivně vzniklý stav, tedy že právní moc na rozhodnutí byla vyznačena nesprávně.

Nejvyšší soud neshledává důvody, pro které by se měl od výše citované judikatury odchýlit právě ve věci nyní posuzované. Uzavírá proto, že rozsudek odvolacího soudu není rozhodnutím po právní stránce zásadního významu (ve smyslu ) a dovolání proti němu není tudíž přípustné ani podle ustanovení

Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věty první ), nepřípustné dovolání odmítl ( věty první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , věty první a Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá a (oprávněné) žalobkyni v tomto řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. května 2012

Mgr. Petr K r a u s

předseda senátu