Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 347/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně K + 3K, s. r. o., se sídlem v Brně, Saidova 272/5, PSČ 620 00, identifikační číslo osoby 26241145, zastoupené JUDr. PhDr. Jaromírem Saxlem, advokátem, se sídlem v Brně, Údolní 567/33, PSČ 602 00, proti žalované JUDr. J. S., jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně GEOTEST Slatina, a. s., identifikační číslo osoby 46346961, zastoupené Mgr. Adamem Bezděkem, advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, PSČ 603 00, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. listopadu 2009, č. j. – 195, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 22. června 2007, č. j. -144, Krajský soud v Brně vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně nemovitosti blíže specifikované ve výroku rozhodnutí (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok II.).

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (výrok první) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok druhý).

Odvolací soud uzavřel, že usnesení ze dne 5. listopadu 2008, č. j. -189, jímž na návrh obou účastníků přerušil řízení dle , (dále jen „“), nabylo právní moci dne 14. listopadu 2008 a žádný z účastníků do jednoho roku od právní moci daného usnesení nepodal návrh na pokračování v řízení, přestože jeho součástí bylo též poučení o tom, že nebude-li návrh na pokračování v řízení v uvedené lhůtě podán, soud řízení zastaví.

Žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení , uplatňujíc přitom dovolací důvody dle a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Vada řízení, jež měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívá dle názoru dovolatelky v tom, že o zastavení řízení rozhodl odvolací soud a zbavil jí možnosti podat proti tomuto rozhodnutí odvolání, ačkoliv (obecně) proti rozhodnutí soudu o zastavení řízení dle odvolání přípustné je. Porušil tak dle dovolatelky zásadu dvojinstančnosti řízení, a tím i její právo na spravedlivý proces.

Vadou řízení ve smyslu je dle dovolatelky rovněž to, že odvolací soud zastavil řízení, ačkoliv dovolatelka podala prostřednictvím svého zástupce návrh na pokračování v řízení k poštovní přepravě České poště, s. p. již dne 10. března 2009, tedy před uplynutím zákonné jednoroční lhůty.

Poukazujíc na rozhodnutí Ústavního soudu dovolatelka namítá, že prokázala, že zásilku obsahující návrh na pokračování v řízení podala k poštovní přepravě včas, a skutečnost, že tato nebyla soudu doručena, resp. že daný návrh se ve spise vůbec nenachází, nemůže být přičítána k její tíži.

Dovolatelka namítá, že v usnesení odvolacího soudu ze dne 5. listopadu 2008, č. j. -189, jímž bylo řízení v projednávané věci přerušeno, nebyli účastníci poučeni o tom, že v případě zastavení řízení dle odvolací soud též zruší rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Z uvedeného ustanovení přitom takový postup nevyplývá a danou situaci nelze podřadit žádnému z případů vymezených v , v nichž může odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit. Odvolací soud nevzal dle dovolatelky v úvahu, že ustanovení platí v odvolacím řízení s ohledem na pouze přiměřeně, a zastaveno by proto mělo být pouze odvolací řízení.

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení před soudy obou stupňů, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti prvnímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné podle ; není však důvodné.

Z ustanovení vyplývá, že jestliže řízení je přerušeno podle , pokračuje v něm soud na návrh po uplynutí tří měsíců; s výjimkou řízení o rozvod může soud na návrh pokračovat v řízení i před uplynutím této lhůty, jsou-li pro to závažné důvody. Není-li návrh na pokračování v řízení podán do jednoho roku, soud řízení zastaví.

Podle pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.

Ve stanovisku svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. dubna 2010, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 49/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „stanovisko“), Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož odvolací soud, který podle rozhoduje o zastavení řízení přerušeného u něj po podání odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž se řízení končí nebo po podání odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o věci samé, zruší v rozsahu napadeném odvoláním také rozhodnutí soudu prvního stupně. Současně rozhodne o nákladech řízení.

Tento závěr vychází z premisy, podle níž brání-li tzv. klid řízení vyvolaný jeho přerušením v odvolacím řízení tomu, aby rozhodnutí soudu prvního stupně nabylo právní moci, pak rozhodnutí o zastavení řízení nemůže přivodit pro některého z těchto účastníků méně příznivé důsledky, než jsou ty, jež nastaly v důsledku přerušení řízení. Pouhé zastavení „odvolacího“ řízení by pro odvolatele takovou změnou k horšímu nepochybně bylo, neboť právní mocí usnesení o zastavení „odvolacího“ řízení by pominuly suspenzívní účinky podaného odvolání a u odvoláním napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně by se projevily účinky, které s právní mocí soudního rozhodnutí pojí úprava obsažená v U rozhodnutí, které lze vykonat, by se takový odvolatel nepochybně ocitl také v ohrožení možným výkonem rozhodnutí nebo jeho exekucí. Usnesením o zastavení řízení podle se přitom pouze navenek deklaruje zákonem předjímaný a nečinností účastníků po dobu delší jednoho roku osvědčený předpoklad, že účastníci ztratili zájem na soudním projednání své věci.

Postup odvolacího soudu, který současně s rozhodnutím o zastavení řízení podle rozhodl též o zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně, je tedy správný, neboť plně respektuje závěry obsažené ve výše uvedeném stanovisku Nejvyššího soudu.

Z usnesení odvolacího soudu ze dne 5. listopadu 2008, č. j. -189, vyplývá, že účastníci řízení byli poučeni též o tom, že „Není-li návrh na pokračování v řízení podán do jednoho roku, soud řízení zastaví ( ).“ Takto formulované poučení odpovídá správnému procesnímu postupu soudu v dané situaci (tj. zastavení řízení a zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně), neboť je zřejmé, že v případě předvídaném uvedeným ustanovením bude řízení zastaveno jako celek, nikoliv (pouze) jeho část – odvolací řízení. Přitom je nepochybné, že odvolací řízení není „samostatným řízením“, ale fází řízení navazující na řízení před soudem prvního stupně, s nímž tvoří „jeden celek“ (srov. např. ).

Námitkou, podle níž nebyly splněny zákonné předpoklady pro vydání napadeného rozhodnutí, neboť již dne 10. března 2009 předala návrh na pokračování v řízení poštovní přepravě, dovolatelka poukazuje na zmatečnostní vadu ve smyslu , k níž je dovolací soud (s ohledem na ) u přípustného dovolání povinen přihlédnout.

Z rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 86/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek však vyplývá, že ke zmatečnostní vadě dovolací soud přihlédne jen tehdy, podává-li se tato z obsahu spisu. Jelikož nejde o vadu, jíž může být dovolání odůvodněno ( ), nemůže ke zjištění její existence dovolací soud provádět dokazování (srov. ).

Umožňuje-li zákon účastníku řízení učinit procesní úkony prostřednictvím „pošty“ (a zejména - co do zachování lhůty - s účinky, jakoby podání bylo učiněno přímo u soudu), není materiálně myslitelné, aby případné poruchy uvnitř doručovacího mechanismu „pošty“ šly na jeho vrub. Účastník se podle práva - a „právem“ - spoléhá na to, že jemu zákonem umožněný režim učinit procesní úkon zajistí, že důsledky jeho podání reálně nastanou, resp. že jeho procesní odpovědnost nebude spojována s ničím jiným než s tím, co je schopen reálně ovlivnit (řádně zásilku na poště podat a zajistit, aby byl schopen podání zásilky doložit) [viz nález Ústavního soudu ze dne 19. prosince 2007, sp. zn. , dále jen „“].

Povinností účastníka řízení v situaci, kdy jeho procesní úkon (zde návrh na pokračování v řízení) doručovaný prostřednictvím pošty soudu nedojde, je prokázat, že zásilka byla v zákonné lhůtě podána na poště a že jejím obsahem byl právě tvrzený úkon (návrh na pokračování v řízení), a to na jednání, které soud za tímto účelem nařídí (srov. ).

I když při zjišťování skutečností rozhodných pro posouzení, zda písemnost byla řádně doručena, nejde o dokazování (dokazování se v řízení před soudem pojmově vztahuje jen k věci samé), soud při něm postupuje přiměřeně podle ustanovení a násl. Účastníci proto mají mimo jiné právo být přítomni při výslechu svědků ( ), výslechu účastníků ( ) či provádění důkazuu ( ), jejíž obsah je zaměřen ke zjištění rozhodných skutečností, vyjádřit se k její pravosti či správnost a k výsledkům provedeného šetření ( ) [srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 40/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

Dovolatelkou namítaná zmatečnostní vada se v projednávané věci ze samotného obsahu spisu nepodává, neboť její tvrzení, uplatněné v dovolání (že návrh na pokračování v řízení byl předán poštovní přepravě již dne 10. března 2009), bude muset být nejprve prokázáno. Nejvyšší soud se proto důvodností této námitky nezabýval.

Jelikož dovolací důvody dle nejsou dány, Nejvyšší soud dovolání podle části věty před středníkem zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo zamítnuto, žalované však podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z , bodu 1. a , o úpadku a způsobech jeho řešení (). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. dubna 2012

JUDr. Filip Cilečekpředseda senátu